Slovo jako cesta

Znamenitou fotku přechodu, který je poskládán ze jmen, jsem si půjčil proto, abych vyjádřil moc slov. Slova nejsou tak bezmocná, jak se říká. V pravý čas a na pravém místě stačí málo. Kázání do kapsy na toto téma mám zde.

Dodám pár slov. Kolega kdesi z Moravy mi volal, že mu ve sboru říkají, že jeho způsob služby je formalistický. To bych asi nesl citlivě, být mým kolegou. Proč? Jsme urážliví? Kdepak!

Ptáte-li se, co by mělo být namísto formalismu kazatelova? No, říkají prý: "Forma živé spontánní bohoslužby. Žádné povstávání ke čtení Písma svatého. Zapomeňte!" A já dodávám, že je to formalismus proti formalismu, či jemněji forma proti formě. V tom nemůže být krok dopředu. Křesťanstvo se vysiluje v debatě o formách, případně zakládá nové církve :-) protože se někomu "nelíbí" v té staré formě. Slovo do pranice: I v těch nejstarších formách může existovat život. Na formě křesťanství nesejde. Tak doufám, že se milí bratři a sestry v tom moravském sboru dohodnou. Jde přeci o ty, kteří o Kristu nic nevědí. Jde o čas a síly pro službu lidem ve světě!

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom