Znamenitou fotku přechodu, který je poskládán ze jmen, jsem si půjčil proto, abych vyjádřil moc slov. Slova nejsou tak bezmocná, jak se říká. V pravý čas a na pravém místě stačí málo. Kázání do kapsy na toto téma mám zde.
Dodám pár slov. Kolega kdesi z Moravy mi volal, že mu ve sboru říkají, že jeho způsob služby je formalistický. To bych asi nesl citlivě, být mým kolegou. Proč? Jsme urážliví? Kdepak!
Ptáte-li se, co by mělo být namísto formalismu kazatelova? No, říkají prý: "Forma živé spontánní bohoslužby. Žádné povstávání ke čtení Písma svatého. Zapomeňte!" A já dodávám, že je to formalismus proti formalismu, či jemněji forma proti formě. V tom nemůže být krok dopředu. Křesťanstvo se vysiluje v debatě o formách, případně zakládá nové církve :-) protože se někomu "nelíbí" v té staré formě. Slovo do pranice: I v těch nejstarších formách může existovat život. Na formě křesťanství nesejde. Tak doufám, že se milí bratři a sestry v tom moravském sboru dohodnou. Jde přeci o ty, kteří o Kristu nic nevědí. Jde o čas a síly pro službu lidem ve světě!
#1 Re: *Slovo jako cesta
If you asked anyone what the hottest sneaker brand in the world was and they didn’t immediately say Nike, you’d have thought they were either insane or lying.