Prosté a jednoduché

Napsal jsem tři poznámky do Brány. Vyšla jedna, kterou si kolega redaktor vybral. Tady jsou všechny... Přiznám se, že mi není lehko. Nezažil jsem první republiku, ale podvědomně cítím už dávno, že se schyluje ke špatným časům. Lidé už dávno zaměnili prostá řešení za jednoduchost. Co je prosté, vůbec nemusí být jednoduché, a většinou také není. Jednoduchost napak upřednostní rychlost, bezbolestnost, nenáročnost. A taková je skutečnost naší společnosti. Lidé kolem mne, včetně mnoha vážených, křesťany nevyjímaje - milují jednoduchá řešení a nedomýšlejí důsledky.

Po kliknutí na nadpis
Dobře provedený byznys
Pokud budete chtít prodávat špulky s filmovými pásy, uspějete jen u umělců. Nezaberete v obchodě, který ještě před patnácti lety kulminoval. Nicméně, pokud budete obchodovat s lidským zdravím, povede se vám lépe a lépe. To proto, že lidé jsou nemocnější a nemocnější. Samozřejmě je dražší a dražší technika a výzkum, ale poptávka roste pořád rychleji, než nabídka.
Dobře spočítaný byznys, který provádí politici pod praporem úspor a změn odůvodněných magickým slovem „nutná reforma“, pod sebou skrývá mnoho nejistého a několik jistot. Ta největší jistota: na zdravotnictví někteří lidé pohádkově vydělají. Koláč více než 260 miliard ročně je tak lákavý, že už nyní podnikatelům ve zdravotnictví svítí oči.
Český volič nepotřebuje mít v dudlíku marihuanu, aby úplně omámeně nereagoval. Zdravotnické  balíky zákonů jsou tak široké a na poslední chvíli šité, že i odborníci dostávají na připomínky třeba týden. Natož obyčejný člověk. Ten jen věří... Tady se ale téměř jistě zklame. Česká cesta zaručuje brzké problémy, které všichni pocítíme na svých tělech.
Snad jen jednu konkrétnost: V Evropě se osvědčila forma neziskových nemocnic, na které dozírají správní rady složené z městských osobností. Je tam vždy pan farář, je tam vždy náčelník hasičů a další... Jednací řády zaručují, že taková nemocniční rada nikdy nekývne řediteli k podnikatelskému plánu, ve kterém občané města ostrouhají. Naopak, léčebný plán se odvíjí podle toho, jaké jsou potřeby občanů. Více dětí či více seniorů... Manažeři jsou dobře zaplaceni, když jsou lidé spokojeni.  A zisk se vrací do provozu, aby sloužil všem. U nás se nemocnice v podnikatelských rukou mění jen v to, co majitelům vydělává. S dětmi či divně polámanými kostmi si jeďte houkačkou třeba do krajského města...

Pasti demokracie
Seriózní výzkumy nepotvrzují padesát let starou teorii, že lidé s vyšším vzděláním mají větší touhu po demokracii. Prostě to nefunguje. Je pravdou, že vzdělanější lidé dovedou účinněji protestovat a organizovat. Příkladem je hledání možných kořenů egyptské vzpoury na přelomu roku. Mohl v něm zapůsobit nárůst vzdělanosti. Průměrný Egypťan vychodil v roce 1990 čtyři třídy a v roce 2010 už sedm ročníků školy. Vzdělanost ale nezaručuje následující změny k dobrému, k právu a spravedlnosti. Například indičtí mladí vzdělanci šilhají po totalitách, kde se popravuje za korupci (někdy) a staví dálnice na otrocích.
Ani u nás se nedaří ubydlet slušné mravy. Výsady demokracie se nám stávají metlami. Není to proto, že by ty výsady byly špatné, ale lidé jsou porušení. Co povyku je kolem zacházení s osobními daty. Na internetu se dočtete téměř všechno. Obchodní rejstřík vás svlékne donaha. Zveřejnění záznamu jednání zastupitelstva města na internetu je však přestoupením stíhaným sankcemi. Alespoň v Karlových Varech, v Chebu už ne, protože to nikdo nežaloval. Jiným příkladem je Evropa, kde se kvůli lhářům a špatným účetním zdá, že je celý systém eurozóny nefunkční. Kdejaký účetní pak může vypadat, že měl pravdu, když před Evropou nahlas varoval. Přitom problém je v lidech.
Budeme skeptičtější, než ten účetní: Dobré se v nás neubydlí nikdy. Je lepší sám sebe hlídat a nepřeceňovat. A v tom je to křesťanství objektivní. A sny o samospáse demokracií jsou naprosto utopické.

Vděční a nespokojení jsou požehnáním tohoto světa
Dělám vám v tom zmatek: „Kdo je vděčný,“ tvrdíme, „musí být spokojený.“ Když rodiče chtějí uspokojit své dítě, rádi se zavděčí dobrým jídlem, skvěle připravenou akcí, výletem nebo hračkami. Vděčnost však automaticky nepředpokládá, že dítě bude také uspokojeno. Naopak, koktejl „vděčný a spokojený“ vede k pasivitě, jíž se vyznačuje křesťanství. Ta je důvodem odumírání křesťanského vlivu na společnost.
Nespokojení? Uznávám, že nevděční a nespokojení prevíti jsou pohromou. Ale vděční a zároveň nespokojení? Brzdí nás strašák chorobně neklidného dítěte a podivínských nespokojenců podrývajících společnost a každé rozumné jednání. V den, kdy píšu tyto řádky, se namísto rozumného jednání při volbě ředitele rádia diskutuje v radě Českého rozhlasu o orgasmu. Čtete dobře... Ředitele nakonec zvolili, ale hořký pelyněk zůstává. Radu, v níž by měl kralovat rozum a opatrnost, ovládala nesmyslná debata, kterou rozpoutal divoký nespokojenec.
Od vděčných a nespokojených se čeká, že budou postupovat jako po schodech. Každý vděčně dosažený schod je výzvou pro ten další krok. A kdo jiný, než křesťané, umí být tak vděčný? Křesťané ve společnosti mají nespokojeně klást sobě i veřejnosti otázky, na které se nelehko odpovídá. A zároveň mohou moderovat debatu či moderátory shánět a podporovat. Kdo jiný, než křesťané, má říci to, co se z jakési divné ohleduplnosti neříká? Jednoduše proto, že je to třeba říct. Zároveň nemají brzdit sebe sama ani svět nesmyslnou a neřízenou debatou, která – jak v případě Českého rozhlasu – spíše zavání politickými pletichami.

Ilustrace: Francesco Sambo

#1 Re: *Prosté a jednoduché
replica mulberry, <E-Mail> / 27 06 2016 - 05:26  

Ta největší jistota: na zdravotnictví někteří lidé pohádkově vydělají.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom