Karolina Kvasničková + 17. 11. 2009

Na prahu dvacetiletého výročí svobody mi odešla maminka. Bylo to tak nějak o půlnoci. Vydala se na vytouženou cestu. Zešedly jí barvy tohoto světa a vyprchal jí dech. Přičemž poslední zbytky sil a energie věnovala nám a svému Pánu a Spasiteli. Musím moc poděkovat personálu Bethesdy a celého komplexu Chvalské církevní nemocnice, že se o babičku věrně rok starali. Byl to luxusní rok života, za který jsme s maminkou vděční. Kdybych měl mluvit o vrcholu své kariéry, tak bych chtěl být ve Chvalech kaplanem... Pokud chcete dočíst celý text, klikněte si na nadpis.

Na cestě k věčnosti jsem zavázán připomenout některé věci. Především, že žila z milosti. V životě mých rodičů došlo k velké krizi. Tak velké, že otec musel odejít ze služby kazatele a nám všem se doma dramaticky změnil svět. Tatínek s maminkou se nejen usmířili, ale oba upřímně litovali toho, co nastalo. Stali se živým svědectvím toho, co znamená pokání. Stín toho všeho padal jen na tatínka, kterého si Pán Bůh zavolal už před čtvrt stoletím. Babička však do posledních chvil viděla také svoji vinu a upřímně ji vyznávala jak vůči svému Pánu, tak vůči dětem.

Velkou část života babička prožila v církvi, která byla izolována. Před tím zlým obdobím čtyřicetiletého exilu dovnitř modliteben se církev tak tak probouzela ze sektářského období, kdy si musela probojovat svou existenci nejen celá církev, ale také každý jedinec. Babiččin přechod z katolicismu k Jednotě českobratrské vůbec nebyl ekumenický. Nicméně, byla to právě babička, která mne vedla a podporovala v odvaze nakročit do světa ještě jinak. Nikdy jsem nepocítil stín nedůvěry, spíš mateřské obavy, když jsem se pokoušel vyjádřit jinak, než bylo v naší církvi zavedeno.

S údivem se probírám rukou psanými evidencemi všeho možného, jak je babička vedla. Zachovávala si moje kázání, kopírovala je a dokonce ještě snad posílala dál. První mediální agenturou pro mne nebyly moje webové stránky, blog HN či jiné noviny, ale moje maminka. Dnes s údivem hledím na to, co jsem kdy a kde kázal. Byla také trpělivou čtenářkou mých příprav, než před několika týdny přestala mít sílu číst. I poté ještě byla v sobotu večer zvědava, o čem budu kázat druhý den. A pak se se mnou a za mne a za mnohé jiné modlila. Tady jsem ztratil přímluvce a je mi jasné, že ta ztráta neznamená, že si musím najít jiného. Byla to ztráta, která mne pasuje do role toho, který musí nastoupit na její místo.

#1 Re: *Karolina Kvasničková + 17. 11. 2009
cheap ray ban sunglasses, <E-Mail> / 27 06 2016 - 05:20  

Dnes s údivem hledím na to, co jsem kdy a kde kázal. Byla také trpělivou čtenářkou mých příprav, než před několika týdny přestala mít sílu číst.

[ Reagovat (0) ]
#2 Re: *Karolina Kvasničková + 17. 11. 2009
Foot Pain, <E-Mail> / 9 08 2017 - 21:53  

This piece of writing gives clear idea designed
for the new people of blogging, that in fact how to do blogging.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom