Jsem už starý, když vzpomínám?

Někdy zjara roku 2001 jsem byl pozván do Švédské ulice na Smíchově. Seděla tam zvučná jména českého veřejného života. Po levé straně mi zasedl Jan Dobřenský z Dobřenic a na pravé straně Jiří Lobkowicz, oba mi dali své vizitky a mnoho úsměvů. Chtěli ode mne práci na Hradecku, protože zakládali politickou stranu. Jejich velikost měla stačit jako odměna. Jejich touha udělat něco velikého jako zadostiučinění.

Později jsme si tykali, nicméně zažili jsme i chvíle, kdy jsem nevěřil svým uším. Princ Lobkowicz nejen, že neumí česky (jak se o něm nyní píše) ale je mimořádně neschopný dostát slovu. Dva dny před osudným 9. zářím 2001 si usmyslel, že vymění zámky v kanceláři nové strany Cesta změny, sebere podpisy ze všech míst republiky k založení strany, které jsme posbírali. Udělal to neskutečně lehce a asi nepočítal se vzpourou. Velkopanský Lobkowicz se zapsal do českých dějin několikrát nevalně. Poslal jsem mu také neskutečně lehce dopis o tom, že bych jej nezaměstnal ani na úklid záchodků.

Princ to prý nemohl vydýchat. Ale vydýchal. Časem pohřbil i Cestu změny, stal se pro jistotu spolupředsedou další strany a zbavil se také své manželky Bettiny, která stála za to, aby s ní člověk spolupracoval. Ovšem, možná právě proto jí to s Jiřím nešlo. Žije s jakousi dámou, o níž ryze česky prohlásil, že je to "zpívalka", protože jeho výborná čeština nenašla jiný termín. Teď zase chce udělat něco velkého... Pán Bůh chraň všechny kolem, kdo s ním něco mají společného. Jeho plány jsou zde. A jemu samotnému buď milostiv.

#1 Re: *Jsem už starý, když vzpomínám?
Foot Issues, <E-Mail> / 9 08 2017 - 17:44  

Yes! Finally something about Foot Problems.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom