Jinoši

Před několika lety zastřelil neznámý střelec unaveného muže, který měl velkou moc. Ještě se podíval na večerní zpravodajství televize a na dvoře skončil. Namísto mrtvého podnikatele Mrázka už svůj nagelovaný účes ukazuje jeho syn Michal a odpovídá médiím (Právo). Podnikatelé v zábavním byznysu se střílí veřejně a s církevními obřady se ukládají do hrobu, jako v případě pana Kočky. Český nestranický prezident vystupuje na předvolebních mítincích půl roku poté, co se proboxoval na hrad v politickém boji. Nikomu to nevadí? Všechno je dnes relativní. Všichni jsou "stejnoši". Těžko bys pohledal nějakou jinakost, novost, vtip a odvahu. Není na ně ani doba. Ale jen jiní lidé, jen "jinoši" našemu světu přinášejí pokrok.
Protože je to můj Blog, dovolím si tu rychle přeřadit k poznámkám k biblickému studiu, které čte text Skutků apoštolských 2, 37-47 a mluví o jiných lidech, o jinak myslících lidech.

Zasaženi v srdci
Petr dal posluchačům co proto. A přesto byli zasaženi v srdci. To zasahování neumí nikdo z nás, není to výsledek tvrdého kázání a jasných argumentů. Není to výsledek atmosféry a Petrovy „svaté manipulace“. Argumenty dovedou i zatvrdit, manipulace rozčílit. Prozření, začátek změn musí Pán Bůh chtít. Jen On rozhoduje o tom, zda je vhodný čas a místo. A v Jeruzalémě tehdy Pán Bůh chtěl. Skutky nejsou kuchařkou, která by řekla: „Dobře odvaž jednotlivé části a pak dobře smíchej... Výsledek je jistý!“
Petrova rada, aby se posluchači obrátili (dělali pokání) znamenala, že mají začít jinak myslet. Jinak řadit hodnoty. Tak se odlišujeme od zvráceného pokolení. Svět, pozemské poměry nejsou zlé. Zlé je jejich užívání. Zlá je poslušnost ďábelských rad a respektování pekelných souvislostí. Zlá je ustrašená soběstřednost. Petr ujistil, že průvan Ducha svatého je určen nám, našim dětem a všem široko daleko, které si povolá Pán. S tímhle ujištěním se nebojme jinak myslet, dělat pokání. Ujišťování a upevňování je v dnešní církvi hodně málo!

Apoštolské učení a praxe
Tři tisíce nových křesťanů! To musela být pohroma! Kdo je mohl obstarat? Apoštolé měli jasně vycentrované učení. Některé věci brousili před Pánem i později (vztah k pohanům), ale tady už mají v základních věcech jasno. A my to máme zapsáno v epištolách. Tam je učení apoštolů. Bez koordinace biblickým textem se dost dobře nedá křesťansky žít. Nezávislé křesťanství čerpá ze všelijakých zdrojů a nemůže vést k dobrému. Lámali chléb, to je v tomto případě důraz na Ježíšovu památku. A modlili se společně. To jsou základní charakteristiky zbožnosti. Pán Bůh suverénně potvrzoval jejich zbožnost svými divy a zázraky.  
A praxe? Byli pospolu a měli všechno společné. Sdílení šlo až tak daleko, že prodávali majetek a rozdělovali podle potřeby. „To je komunismus“ tvrdil mi jeden politický debatér před časem. „Není to komunismus, to je církev.“ odpovídal jsem mu. V rozkládajícím se římském impériu přinesli učedníci Ježíšovi jiný způsob života. Byli to „jinoši“, skutečně jiní lidé novověku. Až dodnes je síla křesťanství v jiném životě, v jiném učení a praxi.

Růst církve
Že stihli denně modlitební hodiny v chrámě, že spolu jedli (to lámání chleba znamená tady i skutečné jídlo) a ta radost a upřímné srdce ve vztazích, to byly rysy, které jim dlouho nevydržely. Ne proto, že by to byl nereálný rytmus náboženského blouznění. To ne, ale vešla mezi ně člověčina. O pár řádků dále budeme číst objektivní pravdu, že někteří byli bližší než blízcí (Skutky  6, 1). Růst církve je i v tom, že se dovede vyrovnat se všemi člověčinami, které se jí nevyhnou. I tady se může církev rozeštvat posuzováním podle kvality svíčkové, podle síly auta, podle účesu či podkolenek. Dá se pokračovat hloupými pomluvami ženských nebo chlapů. Jiskřivé přátelství se může rozeštvat proto, že jeden něžný chlapeček zmlátil druhého, který neměl takové pěsti. Takové věci lze jen čekat. Na tom není nic zvláštního. Ale když se to čeká a nechává se navrch Pánu Bohu, pak se to zvládne. A církev žije a přežije. Náladová, účelově stvořená církev (a ten účel může být nastokrát dobře myšlený) nepřežije. Církev musí zůstat u pravdy, kterou jsme začali: Všichni jsme omilostnění hříšníci a sloužíme těm, kteří o tom ještě neví, že i za ně Kristus umřel.

Taková církev je žádaná. „Byli všemu lidu milí...“ To jsou „jinoši“, dokonale se lišící od světských poměrů, ve kterých jde jen o to, kde lépe vydělat, lépe vypadat, lépe si užít a sbalit lepšího chlapa nebo babu. A Pán přidával, protože záleží na něm a ne na našich metodách...

#1 Re: *Jinoši

Valuable information. Lucky me I discovered your web site accidentally,
and I am stunned why this twist of fate didn't took place in advance!
I bookmarked it.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom