Iluze velikosti

Bylo odpoledne 28. května 1984. Pracoval jsem na odpolední směně ve speciálních barvivech v Semtíně. Měl jsem právě v ruce velký klíč a utahoval jsem ohromné matky šroubů na víku autoklávu. To je nádoba, která pak tlačí horkou rozpuštěnou hmotu barviva na kalolisy, kde se čistí. Ve velké hale jednoho z pěti pater praskaly roury napínané párou. To však mimo velkých ran nemělo jiný výsledek.

Moment překvapení přišel až ve chvíli, kdy se ozvala ohlušující rána a čtvrercové tabulky z oken, jichž bylo nespočet v prosklené ploše směrem ven z baráku, letěly vodorovně a rozprskly se o zařízení uvnitř. Padl jsem k zemi a kryl si hlavu s přesvědčením, že jsem někde zapomněl zavřít kohout a on vybuchl či v nejbližší chvíli exploduje můj autokláv.

Nebylo to tak. Později jsem se rozvěděl, že vybuchl střelný prach asi půl kilometru od nás. Bál jsem se, ale více jsem měl radost, že nejsem tak veliký.

Připomnělo mi to dnešní dopoledne, kdy se ozvala ze Semtína rána znova. Tedy dnes z Explosie, jak se jmenuje firma nyní. Že jsme tehdy nevyletěli do vzduchu či nedopadli hůř s potrhanými plícemi od tlakové vlny, to zařídila "náhoda", že dělníci odvezli většinu prachu ze skladu den před tím. Takže ten prach trhal jiné či sekal olovo do jiných těl po správných a řádných výbuších v náboji. Hořká komedie. Téměř tři čtvrtě roku jsem pak zasklíval okna, jedno po druhém. Zima 1984-85 byla ve fabrice strašná. Nicméně i ta fabrika byla strašná. Jedy, karcinogeny, výbušniny, plyny - člověk byl rád, že přežil směnu. Přežijeme ještě více.

#1 Re: *Iluze velikosti
Foot Problems, <E-Mail> / 9 08 2017 - 06:13  

Hello, I wish for to subscribe for this webpage to take most recent
updates, so where can i do it please assist.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom