Církevní majetek? Zapomeňte!

S majetkem se nic nestane. Tak jako by se nestalo, kdyby zákon o narovnání vztahů státu a církví prošel už v červnu. Celá debata není a nebyla o samotné podstatě majetku, o miliardách finančních náhrad či o katastrálních mapách. Celá bouřlivá debata je vedena na téma politické moci a postavení moci té či oné politické strany. Ze strany vládní koalice byla vedena s touhou po průlomovém rozhodnutí, které by bylo vykoupením za nekřesťansky zpackanou reformu zdravotnictví, ve které i české slovo tunelování je slabým výrazem. A nepovedlo se to ani ono. Není doba zrozená ke státnickým kompromisům, je doba paniky a přehánění. Taky proto zdravotnictví nezachrání jiná strana, jejíž ministr zdravotnictví (a dnešní skorohejtman) před svým pádem zmrvil zákon o neziskových nemocnicích k nepoužití. Právě jeho politická barva už od léta blábolí o tom, zda se nemá spočítat to, co státní pokladna usypávala církvím za celou dobu od roku 1948. Bez uzardění tak přechází sumy, které na církevním majetku, který stát držel od roku 1948, vydělal.

Jako předtím se bylo co bát, kdyby návrh zákona prošel, že se bude s odblokovaným majetkem kupčit, tak se stejně nyní můžeme bát, že bez zákona odblokovaný majetek bude rozporcován kamarádům při náhlém odblokování. Proto si musí církve své nároky dobře pamatovat a nerezignovat na požadavek jejich správy či vyplacení. A to bez tlaku, že by jej nezbytně potřebovaly teď. Nepotřebují, evangelium opravdu umí zvěstovat i bez majetku. Ale s penězi za majetky by samozřejmě dovedly postavit nemocnice, hospice a školy. Jen by si musely, ty církve, dát pozor na člověčinu, která bez zábrany vládne ve všech politických stranách. I pod talárem je jen člověk.

Jaké souvislosti však má to stálé zdržování výsledku? Rozklad v řadách církevníků. Jedni stále více zatínají zuby nad existencí katolických peněz. Nacházejí tak zástupné důvody k řešení nespokojenosti, protože se jim nedaří veřejnost dostatečně ovlivňovat k ideálům evangelia. Prchá šance a svět se stává bestiálnějším podle jiného kalendáře, než podle židovského či křesťanského. A peníze z převážně církevního majetku některým protestantským denominacím (a já už v tak otevřeném psaní nechci jmenovat příliš otevřeně) zatmívají oči, protože by je v tom zorném úhlu učinily vazaly na Římu! A zneschopnily požehnaně sloužit. To je samozřejmě pošetilost, protože církev může být asketicky chudá a zároveň v sobě chovat omyly Říma, jeho systém pozemského chápání Božího království, vlastnit neomylné soudy, opakovat zběsilé dějiny a tak dále. Na to všechno protestant nepotřebuje finance a jméno římské církve. A tady je třeba říci, že někteří římští katolíci jsou stále méně římští, stále blíže evangeliu jako takovému. Když se před devadesáti lety volalo: „Pryč od Říma!“ nestalo se tak! A teprve teď je třeba domyslet, co ta slova znamenají.

Napětí však roste i uvnitř katolické církve. Řády obecně nechtěly nikdy peníze, ale majetek zpět. Světské diecéze zase nechtěly zpět majetek, ale peníze. Zákon byl i uvnitř katolické církve plichtou, která však spláchla nároky malých řádů a kongregací, taktéž všechny sporné příběhy o majetku a nárocích na něj na Moravě i v Čechách. Bezradnost katolíků má několik východisek a zatím není jasné, které bude nejschůdnější. První: nechat všechno tak, jak to je. Je lépe mít pohledávky, než opelichaného holuba v rukou. Čas může přinést jinou situaci. K tomu je dobré říci, že by přinést mohl, ale bylo by lepší v ní méně spoléhat na lidi. Byť tak poctivé a moudré, jakými byli překladatelé letošní verze zákona. Jiné: nechat křesťanskou jednotu jako milý ideál a vyřešit si problémy pro sebe. Dohodnout se s politickou reprezentací separátně. K tomu je třeba připomenout první zmíněné varování, protože by jednali s těmi, kteří uvažují stále stejně: co nejvíce utržit. A pak je třeba říci, že by to majetku samotném u zřejmě nepomohlo. Byl by rozparcelován kamarádům a dělo by se to za ponižujících poměrů. Přičemž jedno je jisté: peněz za něj by bylo málo.

Téměř nikomu neleží na srdci, že se tu předkládaným zákonem promýšlela také budoucnost. Církve měly být na konci právního procesu samostatné a svobodné. To ovšem pro politickou sílu nikdy není příjemné, takže se uvažuje o nějakém levném vazalství, které by trvalo. Že to něco stojí, na tom tak nesejde. Stát nevedou hospodáři, ale politikové. Těm je jedno, že se bude brát ze společného, stejně by se bralo! A paradoxně tím mohou pomoci k tomu, že církve dozrají k větší finanční odpovědnosti a hlavně síle. Pokud se pohybují státní náklady na fungování církevního provozu od 20 do 70 procentních bodů (závisí to totiž na velikosti a síle společenství) pak se toto procento za devatenáct uplynulých let pomalu snižuje.

Politickým silám je také poměrně ukradený svět mimo Prahu. V krajských a senátních volbách napráskali lidé Praze, takže se ukazuje, že jim není tak moc blízké ekonomické uvažování na úrovni kraje a obce. Není totiž jisté, zda rozmachu krajských poměrů či obecního světa přepřažení na jinou stranu skutečně pomůže. Pravděpodobně přinese půlroční období nejistot, někde i otevřenou válku. Ani koalice nezávislých a ještě nezávislejších se nestaví na touze sloužit, ale mít moc. Takže sejde na charakteru každého jednotlivého hejtmana, starosty a jeho zastupitelstva, zda se bude něco v obci dít nebo ne. A od takových vzbouřených vod je možno poodstoupit a nechat chátrat statky, kostely, zámky. Cynismus, se kterým se tak dělo dodnes, nevykazuje změnu; půjde to tak i dál. Rybníky, pole a lesy stejně užívají nájemci a i když špatně, bez dohledu a lásky, tak je jejich péče lepší, než nic.

Proč tu nepíšu konkrétní jména? Proč to nenapíšu do novin a nebo na oficiální stránky cikevnimajetek.cz? Protože umřel dialog, skutečná debata na toto téma zanikla. Veřejnost se, podle výzkumů, nezajímá o osudy církevního majetku. Má větší starosti v nastalé krizi důvěry v peníze a jejich odmocniny. Církev není její téma! Co budeme dělat s osudem kampaně za chudý peníz? Pokusíme se alespoň stav mapovat a mluvit s obyčejnými lidmi. To, co se mělo dělat dávno a je to třeba dělat i teď.

 

#1 Re: *Církevní majetek? Zapomeňte!
bobik, <> / 10 01 2012 - 22:30  

Nádherná poéma o budoucí samostatné svobodné církvi, která bude stavět nemocnice, hospice a školy. Bude mít konečně své těžce vydělané majetky a všechny ovečky (i jen ty obyčejný ovce) jí budou po určitou dobu ze svých daní přispívat na to, aby se naučili být dobrými kapitalisty...

[ Reagovat (0) ]
#2 Re: *Církevní majetek? Zapomeňte!
Foot Issues, <E-Mail> / 9 08 2017 - 08:44  

Having read this I thought it was really
informative. I appreciate you taking the time and energy
to put this content together. I once again find myself spending a significant
amount of time both reading and leaving comments.
But so what, it was still worth it!

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom