České nebe

Ještě jsem se nedostal do Semaforu a nebylo mi dáno ani číst text patnácté hry Divadla Járy Cimrmana. Nicméně mám, a z ruky nedám, první draft hry, která nikdy nebyla dokončena. Není to Cimrman, ale hra o Janu Husovi, kterou před několika lety Ladislav Smoljak napsal a dal mi ji k posouzení. Jisté dnes je, že to byla dlouhá cesta, šest let hledání, než se objevil kšaft, který staří pánové hrají. A nejen hrají, je to jejich osobní hledání a osobní úsměv nad světem, který už popsali ze všech stran.

Hus nikdy na prkna nepřijde, alespoň tak soudím, stejně v uvažované hře, což alespoň prozradím, ani na prkna nepřišel. Spíše šlo o nás, o Čechy. A také i uvedené hře o nás jde především. Mravné řeči úsměvným jazykem starým pánům stále ještě jdou. Samozřejmě, jde především o poctivé řemeslo. Kazatelské řemeslo. Pánové možná natočí také pro Českou televizi svůj vzkaz. Už se ty otevřené hlavy houfují. A je mi trochu líto, když se už chystají a odkazují svá poselství. Kdo bude pokračovat? Možná jsem slepý, ale já žádného jemného a humorného autora nějak nemohu najít.

Nechci se na popularitě pánů napást. Píšu to z jiného důvodu. Ač s nimi ne vždycky souhlasím, kázání ve jménu Cimrmana poslouchám poměrně zbožně. A docela mi chybí důvěřivá upřímnost, kterou jsem alespoň u toho menšího našel zblízka.

Potřeboval bych teď nějakého proroka, nejenom vtipnou melancholii. Ale i za tu pánům děkuji!

#1 Re: *České nebe
Foot Issues, <E-Mail> / 9 08 2017 - 13:48  

Hello it's me, I am also visiting this web site on a regular basis, this web site is genuinely fastidious and the viewers are really
sharing fastidious thoughts.

[ Reagovat (0) ]

Přidat komentář

Opište kód z obrázku.

XML kanál pro komentáře: RSS | Atom