Hostem Baru Bodenbach

Bar Bodenbach je v Děčíně v Teplické ulici, pokud se nemýlím tak na husitské faře. Což mne těší. Sešlost začíná v 17:30 a debata má jít na téma společnosti, ve které žijeme... Potěšilo mne, že si někdo mimo církevní lidi pamatuje, že jsem před dvaceti lety pracoval v Děčíně. Těším se a zvu.

Kdo je Magor?

Magor mi-sabib, nebo kolkolem děs. Nadávka, kterou si šeptali o Jeremjášovi, a nové jméno, kterým Hospodin nazval vysokého náboženského fukcionáře v Jeruzalémském chrámě. Další díl poznámek k Jeremjášovu proroctví, které si můžete stáhnout, oživuje celkem známou nadávku v původních souvislostech. Nicméně, 20. kapitola Jeremjášova osudu ukazuje křehkého člověka a jeho zápas o přežití.

Spolkový dům

Křesťané by měli kázat evangelium! No, jistě! Ale co to v dnešní společnosti znamená? jen vylézt na lešeníčko v kostele a třepit stránky Bible opakováním citátů? Podle mne nikoli! Stojím za tím, že kázat evangelium znamená někdy dělat sociální práci, šířit vzdělanost, učit mládež a děti politické gramotnosti, věnovat se všemu, co lidi trápí. A navíc číst Bibli a vykládat ji tak, aby to bylo jako dnes, co proroci či Kristus Pán řekli a udělali.
Proto se rodí sen, který by ze starého a naprosto zdevastovaného kina udělal Spolkový dům, kde by nakonec všeho byly bohoslužby ČCE a CB... Minimálně :-) Tady je web, kde je více obrázků a řečí.

Rozbitá nádoba

S Jeremjášem jsem zase šel do údolí střepů a četl jsem s přáteli 19. kapitolu jeho proroctví. Pak jsem se ptal: "Proč Izrael, znajíc živého Boha, uctíval Baaly a pálil dětské oběti Molochům? Jaké mohly být důvody? Byl to strach z pekelné diktatury, protože kdybych to neudělal, byl bych zničen s celou rodinou? Byla to touha po jednoduché a vypočítatelné zbožnosti oproti nevypočítatelnému a neřiditelnému Hospodinu? Byla to ochota podstoupit ty nejhroznější oběti, abych dosáhl toho, co chci, oproti zbožnosti, kde se musím odevzdat celý, abych dělal to, co chce Hospodin (a já někdy až tak moc nechci)? Co myslíte?! Máte odpověď? Stáhněte si tady celé poznámky a můžeme diskutovat. (Pelištejská keramika, uprostřed nádoba na pivo s náústkem pro pití z boku. Další foto viz zde.)

Četli jste Říčanského kurýra (10/2013) ?

Já ano. A asi jsem to neměl dělat. Dozvěděl jsem se, že v Olivově dětské léčebně, o.p.s., kde jsem více než dva roky sloužil ve správní radě, bylo všechno jinak, než si to pamatuji a než to mohu doložit písemně. Ve středu 2.10.2013 navíc proběhla reportáž Na vlastní oči v televizi Nova. Dovolte mi touto cestou zveřejnit svůj názor. Jinde nemám potřebu psát, než sem. Stáhněte si dokument a přečtěte si jej, pokud máte zájem. Říčanského kurýra je možné číst ze stránek ricany.cz v PDF. Reportáž najdete na stránkách TV Nova.

Jeremjášův křik

Jeremjáš má tvrdý střet s realitou. Mafie na něj kuje plán. Předně se rozhodla nevěnovat jeho proroctví pozornost. Jeremjáš rušil klid na práci a dobrý obchod. To se celkem povedlo i v naší společnosti: "Cílem je nevěnovat pozornost a zakecat podstatné věci. Lze to považovat za chybu našich dvaceti čtyř let svobody. Utekla spousta času hloupým řečněním o nepodstatných věcech. Naše děti se bavily, sháněly se jim skvělí učitelé jazyků a matematiky, mimoškolní aktivity, hračky, děti scestovaly svět a přivezly tuny fotografií, ale nerozpoznají politika od populisty. Debata o politice se považovala za nečistou a politizování mládeže za trestné..." Zase dávám k dobru poznámky: Celý text je ke stažení tady.

Kolovratský začátek

S důvěrou v to, že má smysl pracovat tam, kde jsou lidé a věnovat se jim a jejich potřebám, začínáme OKNO Kolovraty. Tady je první obrázek a prvních pár slov, která si můžete stáhnout.

Jako hlína

Jeremjášův výlet do údolí Ben Hinom, kam možná vyšel hrnčířskou či střepnou branou, vedl stále dolů a dolů. Dost pravděpodobně sešel dolů do jeskyně či jámy po hlíně, protože nádoby se nedělaly na přímém slunci. Nádoba z hlíny musela pomalu a rovnoměrně prosychat. S vypalováním se nespěchalo.

Jako by to byl příběh našeho života. Od toho hnětení a tvorby na hrnčířském kruhu až po vysychání. S věčným ohněm se čeká a pokud někdo nespěchá se soudy, tak jsou to nebesa. Ani my nesmíme spěchat se sebou ani s těmi druhými. Zrajeme. Čtěte 18. kapitolu Jeremjášova proroctví. Poznámky k výkladu najdete zde.

Až do konce

Sestimsmiř! Nesmířím. Ježíš miloval svoje učedníky a miloval je až do konce. (Janovo evangelium 13:1) Zatímco Matouš několikrát zopakuje "Milovati budeš!..." a dá důraz na znění Zákona, Jan evangelista popíše příběhy lásky. Když jde o poslední chvíle, nedává tolik důrazu na stolování, nepopisuje ustanovení a ony důležité věty, které opakujeme nad prostřeným stolem. Věnuje pozornost vztahům Ježíše a učedníků. Zapamatuje si slova o lásce, viz zvláště Janovo evangelium 17:22-26! Tam je o cíli lásky. Tady jsou poznámky z dnešní neděle.

Na památku 11. září 2001

Když se bezpečnostní expert Českému rozhlasu zpovídal, že vzpomíná na ty dny, jako by to bylo dnes, mluvil o ranní snídani a televizním vysílání. Ten den ale padla Dvojčata až odpoledne středoevropského času! Lucie Výborná byla výborná a přikryla ten trapas. Zcela náhodně se k tomu hodilo i to, co jsme četli v minulém týdnu. V neděli jsme navečer četli o Mojžíšovi a jeho zářící tváři, což je samo o sobě velice zajímavé téma. Někdy se čte o orožené tváři a Gustave Doré už Mojžíšovi přidělal světelné rohy, skoro jako dnes září dva sloupy do nebes v New Yorku na místě Dvojčat... Text najdete tady. Doufám, že vás ten příměr nenazlobil... A samozřejmě jsme také četli Jeremjáše. V den, kdy se připomínal pád Dvojčat, už jednou zmíněných. Text najdete tady.

Purkrabka

Tak jsem se vydal na otevření nové, malé a alternativní školy. Purkrabku najdete na purkrabství škvoreckého zámku, v bývalém statku, vedle tzv. Nového zámku. Škola se narodila během pěti měsíců v památkově chráněném domě v majetku paní Zvolské (restituentky, která se na statku narodila a dostala jej zpět naprosto zdevastovaný). Ekonomiku celé školy dělá Míša Rybová ze říčanského církevního společenství (na obrázku s manželem), takže jsem měl o to větší důvod být na slavnostním otevření. Heroický zápas o postavení školky jsem pozoroval zpovzdálí a moc jsem mu fandil.
Žáci jsou z řad "přistěhovalců". Škola je samozřejmě zařazena mezi školské právnické osoby, takže má dotaci státu. Mají prvních čtrnáct žáčků. Vlastníci budovy chtějí budovat dál a poskytnou valnou většinu prostor statku - tedy tzv. Purkrabství, tedy i takzvaný Nový zámeček. Hned mezi dveřmi mne přivítala sympatická štíhlá mladá paní a docela dobře ustála moje jméno, ale maminka - paní Zvolská - mi začala děkovat, jaký úžasný jsem projektant. Ukázalo se, že Ing. M. Kvasnička se svým bratrem statečně projektovali školu plnou změn a dodělávek, protože jde o památkový objekt, kde bylo třeba dodržet procedury a některé věci prostě repasovat. Vše se vysvětlilo :-) Ale hned jsem byl doma.
Dcera a syn paní Zvolské jsou plně zapojeni do projektu. Paní Daniela Montoya, tak se nyní jmenuje dcera s manželem (Američan s italskými kořeny) je jeden pár a pak syn paní Zvolské s manželkou, nyní učitelkou ve družině, to je druhý pár. Pan Montoya zavzpomínal, jaké to bylo, když se loni na Silvestra rozhodli, že udělají základní školu. Chlapi se domluvili, že udělají základku a manžel to paní Daniele šel říct. Ta odpověděla: "Když chlapi řeknou že postaví základnu pro rakety, tak je taky poslechneš?!" Zahrála tím na jeho těžkou češtinu, kde občas jedna věc zní jako úplně jiná... Jenže oni nestavěli základnu, ale základku - a to se jim povedlo. Za pět měsíců je neuvěřitelné dílo na světě a iniciátoři pokračují úpravami dalších místností.
Zajeďte se do Škvorce podívat. Já měl možnost ochutnat buchty, potkat se se zajímavými lidmi a prohodit pár slov. Taky jsem viděl dobové dokumenty. Když jsem viděl fotky před rokem 1950, třeba dožínky v krojích z roku 1947, chtělo se mi brečet. Zvlášť když jsem viděl to úsilí a starou paní Zvolskou, jak si veřejně říká Pánu Bohu o požehnání, šly mi do očí slzy a přidal jsem své Amen.

Rafijí kamene přetvrdého...

Středeční večerní posezení nemůže začít jinak, než: "Šana Tova!" Dobrý Nový rok 5774! Přeji všem Izraelitům. A přidávám zase jednu část kapitoly z úvah nad proroctvím Jeremjášovým. Tentokrát nad první polovičkou 17. kapitoly. Říkám tam, mimo jiné: "Když se něco mělo napsat napevno, nadlouho, psalo se to železem do kamene. Diamant tehdy neměli, ale měli pazourek. A psali na tabulku srdce, jako by byla kamenná! A také na rohy oltáře. To bylo místo, ke kterému se odvolávali jako k poslední instanci. Tam se dokonávalo očištění od hříchu, tam se chytal poslední naděje ten, kdo měl pocit, že se nemůže dobrat spravedlnosti. Je to tedy nějaký živý archiv před Boží tváří (zemské desky, obchodní rejstřík) kde jsou nejdůležitější informace. Tam se tedy najde zápis o hříchu. Je tedy nesporný tak, jako rejstřík neplatičů..." Stáhněte si zde.

Žákům a učitelům...

Učedníkům a mistrům všeho druhu. Nedělní kázání na konec prázdnin a do nového roku. Žáci si vždycky vybírali učitele, učedníci své mistry a rabíny. Tak se drží mnohoznačnost. V Janově evangeliu si vybírají učedníci, všimněte si! Ježíš přišel s vyšší autoritou a sebevědomě si vybral dvanáct, sedmdesát a pak sto dvacet... Církev má mít jednoho Pána a má si zároveň zachovat pestrost rabínských škol a živou diskusi v nich a mezi nimi. To a ještě jiné v textu ke stažení. Tady jsou vždy také i zvukové záznamy.

Není rybář jako rybář

Je neděle a já sem dávám středu. Je to se mnou hrůza... Ale lepší pořádně, než vůbec. Mám rád víceznačnost biblického textu. Když se řekne rybář u Jeremjáše, není to rybář z evangelií a přesto to má něco společného. Když se řekne mnoho jazyků v Genesis, není to jako mnoho jazyků na začátku Skutků apoštolských - a přesto to má něco společného. Bůh má vtip! Ke stažení další díl poznámek k Jeremjášovi.

Pohádky o mašinkách

Líbilo by se vám posezení u Jeremjáše, při kterém by se četly pohádky o mašinkách? Mně se to líbilo moc. Zvláště pohádka o Mašince, která nechtěla jezdit po kolejích. Obrázek je samozřejmě od Kamila Lhotáka. Ten mi je bližší, je z knihy vydané v roce 1961 (SNDK, autor Pavel Nauman). Tady jsou poznámky ke stažení.

Jaké je největší přikázání?

"Zákoník chtěl nejdůležitější prohlášení. Chtěl jednu, jednoduchou a jasnou, klíčovou odpověď! Víte, k pozastavení je to, na co nás ďábel vždycky znovu nachytá: Chceme jednoduchá řešení složitých mezilidských vztahů, soužití, politiky. Vyhodit, zakázat, odmítnout, schválit! Jsme schopni stát na náměstích a ječet s dalšími “obyčejnými občany”, protože je třeba nějaké jednoduché řešení. Nebo trucovat ve své pracovně, protože jako nositelé unikátní teorie máme skvělé a jednoduché řešení. Problémem je, že jej nikdo nechce pochopit!"

Citát z kázání do kapsy. Byl jsem hostem ve Frýdku Místku, chtěli mne zmámit na kazatelnu. Kdybych byl žádán dopředu a místní kazatel o tom věděl, asi bych se nebránil. Takhle jsem si spíše sedl dozadu a na stejný text, který mne z kázání milého bratra staršího hluboce oslovil, jsem si napsal svoje kázání. Tady jej máte ke stažení.

Nejsme stádo?!

Není žádnou ostudou, že jsme stádní. To samo by nebylo žádnou chybou. Stejně tak touha po dobrých pastýřích není špatná. Žijeme totiž v představách, že stádo je tupé a pastýři musí být demagogové. Ptal jsem se pasáčků a mimo jiné tvrdím: "Pastýř obstarává spíše vedlejší věci. Nestojí nad ovcí a neřve nad ní: “Tak se pas! Žer! Vždyť je to dobrý! Nechutná ti? Drž hubu! Žer, však poznáš, co je dobrý...” Ne, ovce mají dost rozumu na to, aby věděly, co je k žrádlu a co ne. Do toho pastýř nemluví... Pastýř není u stáda na parádu, je na práci." Poznámky ke kázání z minulé neděle jsou ke stažení tady.

My, vy, oni...

V poznámkách k Jeremjášovi přicházím k místům, kde se mluví o odpovědnosti. Kdybychom se mohli podívat nazpět na svých dvacet čtyři let s vědomím společné viny, pak bychom se dostali dopředu.  Byl by to zázrak. Pak by také i jednotlivci dokázali říct: "To já jsem..." Zatím hledáme viníky, odposloucháváme, soudíme čučkaře a propadáme se do podivných poměrů. Tady si stáhněte poznámky a diskutujte.

Alfons Mucha

Měl jsem pozvánku na komentovanou prohlídku výstavy plakátů Alfonse Muchy. Protože jsem díky své hlouposti přišel o den dříve, než si měla skupina podnikatelů vyslechnout zasvěcený výklad, udělal jsem si obrázek sám. Nelituji. A to přesto, že jsem byl na výstavě "pro Japonce".

Alfons Mucha nevystavuje, vystavuje schopný obchodník, jímž není Ivan Lendl, ale ten, kdo stojí v pozadí. Každý z vystavených plakátů nabízí k tisku na plotru a můžete si jej odnést. Tedy, kdyby býval Mucha věděl, že se nad jeho kameny nemoří v litografické dílně muži míchající jemné valéry barev, ale mašina postavená na chodbě Obecního domu, byl by asi překvapen.

Muchův zápas o tvar byl hodně sponzorován fotografií. Podoby modelů se příliš neliší, snad trochu. Křivky úst jsou dost podobné, ale vždy výmluvné. Oči s pevným cílem pohledu tvoří výraz, který se jen na některých malbách či kresbách doplňuje přísvitem. Pro tisk z kamene by to byl přílišný luxus. Vypjaté křivky těla, gest a vynikající kresba ruky, jejíž prsty hrají balet. Přiznává se tím, že si Mucha nafotil spousty děvčat z pařížských barů Belle Epoque. Nikde se to o něm na výstavě neříká, ale je to tak. Byl to ostatně vynikající fotograf.


Vydřený styl dekorativního umělce a citlivost pro světlo a tvar v převodu z fotografie na papír či ve Slovanské epopeji plátno, je unikátní. Zajímalo by mne, zda prorocky viděl, že fotografie převezme i finální podobu užitého umění. Když vršil cykly fází dne, měsíců, roku či čeho ještě, do dna využíval možnosti technik litografie. Dřel. Pokud je zednářství, které šířil, především v řemesle a v úmorném aplikování zavedených procesů stavby obrazu, pak jen více zednářů... Mucha je řemeslník, dříč s nesmírně propracovaným smyslem pro ornament, ve kterém dovede donekonečna opakovat líbivý motiv a vytvářet pásy a lunety. Nepohrdne žádnou květinou. Na mnoha místech adoruje list či květ obyčejného muškátu. V tom mne potěšil, cítil jsem se jako soused z Ivančic...

Moc bezmocných

Zdá se mi, že je v této době třeba - jako nic jiného - podpírat skleslou mysl. Havlův nadpis jsem si půjčil, nebo si jej vlastně oba půjčujeme ze Zjevení Janova, které tu vykládám. Nekázal jsem naživo, psal jsem si do kapsy, což je kazatelská choroba. Závislost silnější, než drogy.  Stáhněte si a třeba se ozvěte. Děkuji za všechny poznámky.