Od téhle chvíle mne najdete na www.nabeton.info

Děkuji vám za vše! www.nabeton.info

Pozdrav z Litomyšle

Pořad v ČRo v Pardubicích, poslechněte si tady.

Debata: Duchovní mistrovství

"Mnohé z rad obsažených v různých duchovních spisech či v Bibli samotné, která je mi nejbližší, vyžadují pro uvedení do života více, než jen literární a historickou gramotnost. To, co chybí, je duchovní mistrovství..." Daniel Kvasnička

Středa 12.11.2014 v 18:00 hodin. Konferenční místnost společnosti Consult Hospital, Hradčanské náměstí 12, Praha 1 – Hradčany (z průjezdu zasklenými dveřmi vpravo do 1. patra)
1. Když má být mistr, musí být také nějaký žák | Příběh
2. Když chybí mistři, chybí také žáci | Analýza stavu
3. Vůle prolomit cyklus | Případové studie
4. Kořeny lidství ve vyvrácených časech | To, co zůstane, i když mistři nebudou
Iniciátor diskuse: Daniel Kvasnička
Moderátoři: Ivan Hlaváč a Ondřej Landa

(přihlášky na email: hulinska@ssrip.cz)

Diskusní odpoledne o Rodině

Arcibiskupský palác v Praze na Hradčanech, sál arcibiskupa Berana, pondělí  3.11.2014 od 13:00-17:00, Tady je poslední verze řečníků. Budete vítáni! A děti fakt nejsou překážkou :-)

Prorodinná politika (13:00-13:55) Diskuze zástupců politické scény, národních organizací pro rodinu či venkov a pro výzkum veřejného mínění

V panelu diskutují:Helena Langšádlová, poslankyně Parlamentu ČR, původně komunální politička dnes pracuje nejen ve Výboru pro evropské záležitosti, ale také ve Stálé komisi pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jan Hartl, zakladatel a ředitel agentury STEM (Středisko empirických výzkumů), jež se zabývá průzkumy veřejného mínění od roku 1990. Petra Michalová, lektorka Národního centra pro rodinu, jehož cílem je podporovat a iniciovat prorodinné kativity v ČR, přinášet zahraniční zkušenosti z oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky pro rodiny

Diskuze Strategie obcí a měst na podporu rodin (14:00-14:55) Diskuse starostek a starostů obcí, co se daří a co nejde

V panelu diskutují:Jarmila Smotlachová, starostka obce Hlavenec, Středočeské vesnice roku 2011. Obec je také držitelem Modré stuhy za společneský život, Bílé stuhy za práci s mládeží a Zelené stuhy za péči o veřejnou zeleň a životní prostředí. Petr Halada, starosta obce Kamýk nad Vltavou, Středočeské vesnice roku 2012. Pan starosta inicioval petici za záchranu regionálního školství v ČR.Martin Kupka, starosta obce Líbeznice, před svým zvolením působil jako mluvčí vlády, přednáší na FSV UK, místopředseda ODS. Věslav Michalík, starosta obce Dolní Břežany, získal 3.místo z roku 2014 za otevřenost úřadu - diskuzi s občany. Obec je také držitelem Zelené stuhy za péči o veřejnou zeleň a životní prostředí.

Praktická podpora rodin na venkově (15:00-15:55) Diskuze zástupů místních akčních skupin, církví a neziskových organizací o projektech a dobré praxi

V panelu diskutují: Rút Kolínská, zakladatelka a prezidentka Sítě mateřských center v České republice.Klára Kavanová Mušková, MAS Rozkvět zahrady jižních Čech - podpora rodin a komunitního života na Jihu aneb dobrá praxe projektu Rozvoj místního partnerství a trhu práce. Markéta Dvořáková, MAS Brdy-Vltava - projekt sdílené pracovní čety - podpora zaměstnanosti osob ohrožených sociálním vyloučením. Bronislav Matulík, člen Rady Církve bratrské a senior Pražského seniorátu, kazatel v Praze 5 Smíchově, dříve v Trutnově. Předsedá Odboru pro manželství a rodinu. Josef Hurt, administrátor římskokatolické farnosti Kryry v Litoměřické diecézi. Moravan, původně člen jezuitského řádu, kněz několika severočeských farností, studentský kaplan v Ústí nad Labem a dnes kněz v malé obci na Lounsku. Publicista, píše mj. pro servery Areopág a Umlaufoviny

Média a tvorba názoru (16:00-16:55) Diskuze novinářů a zástupců médií nejen o podpoře rodiny, ale i všech aktivních organizací

V panelu diskutují: Saša Uhlová, Denik Referendum, reportérka, vypravěčka životních příběhů lidí, kteří se dostali na kraj společnosti. Matka čtyř dětí. Petr Vizina, vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize, Od roku 2003 v mnoha píše a spolupracuje v mnoha redakcích (Lidové noviny, Hospodářské noviny, Respekt) hrál se skupinou Traband, studuje Katolickou teologickou fakultu a je tátou dceři a dvěma klukům.Alena Scheinostová, vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 2009 pracuje v Katolickém týdeníku, věnuje se tématům rodiny, společnosti a menšin. Odborně se zabývá romskou literaturou. Nikoli na posledním místě je matkou dvou dětí.Ondřej Nezbeda, Vedoucí rubrik Rozhovor a Literární recenze v týdeníku Respekt, který letos lektoroval a redigoval životopisnou knihu Ondřeje Kundry: Meda Mládková: Můj úžasný život, Ve spolupráci se sdružením Cesta domů chce napsat knihu Průvodce smrtelníka. Proto začíná pracovat s nevyléčitelně nemocnými klienty ve sdružení Cesta domů. A abychom nezapomněli: Tatínek. Hana Čápová, v Respektu pracuje od roku 1998, s krátkými přestávkami, kdy pracovala v MF DNES, Týdnu a Lidových novinách. Píše o domácích tématech, především pro rubriky Společnost a Politika. Ano, také Maminka

Kazatelský křest

Naposled jsem za kazatelnou v Litomyšli (12.10.2014) vypotil téměř duši (kupuji okamžitě sloupový větrák pod kazatelnu) a kázal jsem straaašně dlouho. Přesto si dovoluji pozvat k naslouchání. Záznam k poslechu je tady a text je tady. To zbrocení potem někteří nazvali jako "křest"... Má to něco do sebe!

Nad základním kamenem školy Magic Hill

Při pokládání základního kamene nové školy a školky Magic Hill v Říčanech, vedle centra Na Fialce.

Milé děti, dámy a pánové! Potkali jsme se s panem ředitelem v Praze a jeho napadlo, že bylo dobré, kdybych jako farář řekl něco při pokládání vašeho základního kamene nové školy Magic Hill. Rád to udělám. Pokud by mělo jít o požehnání, mám problém, protože já to s požehnáním věcí moc neumím. Umím to ale s lidmi. Také mne napadlo, že v knize, kterou moc rád čtu - v Bibli - se mluví o lidech, jako o kamenech. Jeden ke druhému musí lícovat, tak jako lidská líc k líci. Tvář ke tváři, jak se dnes spíše říká. Musíme držet spolu a nést! Ale také se v té mojí knize píše o tom, že je velice smutné, když na kámen ztvrdne lidské srdce. Přeju vám, abyste při sobě drželi a budu se modlit za to, aby vaše srdce neztvrdlo a nebyli jste zlí a neposlušní. To jak ti, co to budou stavět a pak ve škole budou učit, tak děti, jimž se budou učitelé v nové a krásné budově věnovat.

Ten váš kámen z Kaménky, lomu, odkud je základní kámen Národního divadla v Praze, je tedy pořádný! To se nadřete! Když pan farář má pracovat, bere si zástěru. Mám ji s sebou. Bývá zelená, když má radost ze světa, jak jej Pán Bůh stvořil. Bývá červená, když ta práce stála mnoho krve a dokonce utrpení. Bývá fialová, když musíme zvážnět a potichu velice přemýšlet o životě a o smrti, třeba jako o Dušičkách, které budou za chvíli. A nakonec - bývá ta zástěra bílá, když je sláva, třeba při svatbě a nebo o Vánocích. Já mám jen čistou bílou zástěru a nosím ji někdy jako šálu kolem krku. Tak si ji vezmu a pomodlím se za vás…

Požehnaný jsi Pane Bože, Stvořiteli náš, že nám dáváš krásný svět a na něm děti; že jsi dal tatínky a maminky, kteří měli odvahu mít děti a předávat jim to, co sami dostali. Děkujeme Ti za naše babičky a dědečky, prarodiče, kteří nám předali to, co smíme dávat dále. A prosíme Tě…

Fórum 2000 v Litomyšli, 15.10.2014

Taliban v Čechách

Pečlivě jsem jsem sledoval kampaň v několika městech. V Praze, v Říčanech, Náchodě, na Ústecku (myslím to nad Labem) a v Litomyšli, ale jsem téměř přesvědčen, že moje pozorování s obměnami platí obecně. Zdá se mi, že v Čechách a na Moravě či ve Slezsku nastupuje jistá forma „talibanismu” který má za cíl spasit, zachránit, případně vrátit staré pořádky. Zároveň používá jakékoliv metody; pravda - zatím nesahá přímo na lidský krk.

Představa, že po dvaceti pěti letech je pozdě na všechno, divokost světa kolem a možná ještě další faktory posouvají hesla od veselých po komické, od politicky střízlivých po agresivní. Ale není to jen v kampani. Týká se to i skladby kandidátek. Málokdo se hlásí ke svým výsledkům, přiznává to, co dělal. Kdo se odkazuje k jasným skutečnostem, bývá považován za pitomce.

Na kandidátkách se bez zábran přechází od nezávislých k nezávislým. Snesl bych od zavedených a parlamentních stran k nezávislým, ale mezi nezávislými surfuje ten, který se žene za cílem formou jednoho, dvou, tří rozvodů a nových sňatků. Jednou se kandidáti ukázali jako nespolehliví a nebyli zvoleni, pak se zaregistrovali jako jiní nezávislí. Tváří se nově a nově zase kandidujují. Tedy doufají v naprostý úpadek paměti voličů, opovrhují jimi a dělají z nich stádo, které jen hází lístky. Ale pro mne je to ještě závažnější. Opovrhuje se skutky. Nezáleží na tom, co člověk dělal a dělá. Hlavně, jak se tváří. To je v církvi i mimo ni předzvěst velkých nesnází.

Volební subjekty dokonce kandidují pod jménem, které patří jakémusi občanskému sdružení. To samo je průkaz hlouposti. Dokonce takové, že si kandidáti nově pojmenovaného spasitelského volebního subjektu nevšimnou, že zakladatelem toho zneužitého občanského sdružení je kandidát jiného volebního sdružení. Postižení a zneužití se brání, soud vydá předběžné opatření a onomu spasitelskému volebnímu subjektu je to naprosto jedno.

Hysterie kandidátské podlézavosti. Jeden z kandidátů byl léta starostou, kopal statečně za stranu, která se dnes propadá směrem dolů díky odlivu svých kandidátů a sponzorů do jiného úspěšného volebního sdružení. Starosta a pozdější zastupitel předváděl vždy kariérismus a podlézavou ochotu skrýt cokoliv mocí výřečnosti či kamarádskými vztahy s vrchností. V jarním městském zpravodaji se starosta hystericky rozloučil, že už nebude volen a jen podotkne, že bude na konci jedné nové kandidátky. Samozřejmě, že je to opět spasitelská kandidátka staronových kamarádů. Cíl bývalého starosty je jasný: zazářit a opět vystoupat.

Pokud vám připadne, že slovo „talibanismus” je příliš silné a nesmyslné, pak bych rád vysvětlil, že jej užívám po důkladném rozmyslu. Všechny divoké systémy, které jsou ochotny obětovat životy některých svých lidí a především životy okolí, stojí na hysterickém příklonu k nějaké ideologii, zjednodušení složitých stránek života. Všechny takové systémy začínají prosociálně, místy něžně. Hladí koťátka a rozdávají dětem zmrzlinu. A dělají to tak dlouho, než získají přízeň unavených a zničených lidí. V tu chvíli je zničí ještě více.

Nikdy na začátku nevíte, "pro co" vlastně jsou. Nemají detailní program, neví, nezaměstnávají se minulostí. V našem případě nechodí jako diváci na zastupitelstva poslední čtyři roky, nezajímají se. Ale pak jsou pro změnu. Pak na vše dohlédnou. Všechny aliance označené „pro” jsou nebezpečné po celých deset let, co se používá tento název, počínaje Hradcem Králové. Tamní Volba pro město uzrála, vybarvila se. Mnohé subjekty s tím logem lehkosti se vyčeřily a mají plné právo kandidovat. Ale na mnoha místech, zvláště letos, jde o pustý podvod na voličích. Jsou především pro sebe. Pro vlastní záměr, pro majetek a pro zbohatnutí. Cílem je případně návrat starých pořádků. Nic víc. A tihle kandidáti čekají, že jim voliči ještě dají hlasy!? To je „talibanismus”.

Léta říkám, že svět a biblické myšlení nejsou jednoduché. Nadzvedne mne každý hlasatel spásy, který tvrdí, že s Kristem je to jednoduché. Nic není jednoduchého. Pakliže některé stránky lidského života nejsou moc složité, pak tomu říkám, že to není jednoduché, ale prosté. A letošní volby vytunelovaly i tuto poslední naději zdravého rozumu. Když kandidát neví, jak se složitým způsobem dají docílit dobré cíle v politickém boji domluv a následného hlasování, tak prohlásí: „Prostě to zařídíme!” A člověk si asi má připadat, že je jako pitomec, že na to nepřišel už dříve sám.

- - -

A aby to nebyla jen tak obecná analýza, tak ještě konkrétněji: Dnes i kdykoliv později půjdu volit podle rozumu. Nejlépe ty, které jsem viděl posledních osm let a znám jejich činy před úspěchem i poté, co uspěli a vládli. Volit budu podle skutků.

Dopis bratrovi

Rostislav Kotrč, farář
Církev Československá husitská v Chlumci nad Cidlinou

Milý bratře Rostislave,
prosím zvaž, zda alespoň na jeden týden nepožádáš o neplacenou dovolenou. Je totiž týden do voleb, přípravy vrcholí. Kandidatura vyžaduje čas a síly. Pochopitelně nelze dělat dvě poslání najednou. Sice Tě biskup ustanovil, nejsi volen, ale je to jistá forma dohody a delegace biskupova povolání volbou. Jsi už tedy jistým způsobem teď zastupitel své náboženské obce ve městě. Téměř bych tvrdil, že nepotřebuješ mandát v zastupitelstvu k tomu, abys měl v městě znatelný vliv.

Také prosím, abys směle používal sborových prostor k tomu, že pozveš městské politiky a jejich voliče k obecní debatě o podstatných věcech. Ať se tam pohádají a ať se tam smiřují, ať se v církvi hledá konsenzus. Pokud někoho zveš, tak jako pana Ondráčka, pozvi jej do hospody a netahej do toho sbor. To je moje bratrská rada. Namítneš-li, že mi do toho nic není, tak máš možná pravdu, Nemáš ji jen v jednom případě, že jsme já i Ty bratři v Kristu a můžeme se vzájemně povzbuzovat a doplňovat. Za svou stejnou víru v Pána Ježíše bychom také spolu byli biti, kdyby na to přišlo.

Píšu Ti to jako bratr. Před lety jsem se na tři měsíce uvolil, že pomůžu jedné politické straně, byl jsem jejím členem a funkcionářem. Kandidoval jsem bez naděje na úspěch za stranu, která si říkala Naděje. Nelituji toho. Mnohé z toho, co jsem tehdy říkal, dnes jiní opakují. Ale sám od sebe jsem požádal své staršovstvo a církev o tři měsíce neplacené dovolené. Sbor jsem obstarával dále, protože lidské potřeby si dovolenou neberou, ale neměl jsem mandát placeného duchovního. Cítil jsem, že to nejde dohromady.

Tak to, prosím Tě zvaž. Přeju Ti pokoj a síly od našeho Pána.
Tvůj bratr Daniel

 

Martin Bursík by měl být senátorem!

Proč by se mi líbilo, kdyby byl Martin Bursík senátorem? Nejsem voličem jeho obvodu a asi tam nemám ani tolik přátel, kteří by na má slova dali, ale přesto to napíšu. Rozhodl jsem se k tomu psaní už před nějakým časem přesto, že vím, jak slovutné má soupeře.

První důvod je ten, že si myslím, že Senát Parlamentu České republiky nemá člověka, který by se podílel na řešení koncepčních záležitostí životního prostředí. Jakkoli mám radost z nové senátorky za SZ, ani ona to není. Parlament nemá ekologa! Má sice jednoho bývalého ministra životního prostředí, ale ten to také není. Parlament nemá takové odborníky a zároveň politiky, kteří by aktivně bránili krokům devastujícím přírodu. A to nejen z politického hlediska, ale také z odborného. Ale nesporně také z hlediska politického! Chci slyšet o koncepcích, o výhledech k budoucnosti. To u Bursíků slyším. A nemusí se mluvit o volbách.

Když se dívám na graficky povedené kampaně, mám dojem, že ve vizuálu podobenek kandidátů neustále opakují to, co přinesl k volbám právě Martin Bursík. Ve všech peripetiích předcházejících ony volby v roce 2006 i v tom, co bylo poté, Bursík neprohrával. Nesporný osobní vklad do Liberálně ekologické strany je mi sympatický proto, že se zdá tak neskutečný a vyžaduje dlouhý dech, který Martin Bursík má. Nejede v projektech jiných, postavil projekt svůj a musel vědět, že to bude chtít spoustu politické práce, která bude trvat roky. Senátorské volby patří k této cestě, ať se povedou a nebo ne.

Naposled je mi sympatické to, co některé zmátlo: Martin Bursík je kandidátem TOP 09 s podporou LES. Pamatuji na dobu, kdy pan Schwarzenberg litoval ztraceného času, ve kterém nemůže udělat nic pořádného pro republiku. Byl lesníkem a hospodským a dával občas rozhovory. Věřil jsem mu touhu po uplatnění toho, co umí a zná. A s radostí jsem vnímal dobrý tah Martina Bursíka, kterým se Karel Schwarzenberg dostal do aktivní politiky. Ne ze všeho lze mít radost, událo se víc věcí a člověk by nečekal, že se tentýž Karel Schwarzenberg zachová jako zralý chlap a podpoří Martina Bursíka. Proto je tu spojení, jakých v české politice příliš nevidíme.

Po potopě

Noe se stal hrdinou amerického velkofilmu. A já jsem si jej udělal hrdinou kázání, které slyšeli v Říčanech a v Litomyšli. Nikomu jsem při něm nechtěl vzít to, co se o hrdinovi knihy Genesis učili od mládí. Chtěl jsem to jen rozšířit. Tady je verze poznámek pro Litomyšl.

Zderaz 2014

Liberecký sbor Církve bratrské vyjíždí s rodinami na Litomyšlsko. Na některé večery prázdninového týdne si zve hosty. Měl jsem tu čest být letos jedním z nich. Tady jsou poznámky, které jsem používal při debatě o Konzervatismu a liberalismu v církvi. Na chvilku jsem se zastavil v Litomyšli za Effathou, což je podle mne vynikající podnik pro zpěvavé děti. Díky všem organizátorům! Odtud je fotka, autor Filip Smola. Více fotek zde.

#WeAreN

Jsem "Nasrani" tj. Nazaretský, tedy křesťan. Pokud začne zneužívat toto označení jen nějaká část křesťanstva, stáhnu jej. Ale teď mi sedí. Tento znak je odznakem arabských křesťanů, s nimiž solidarizuji. Napíšu ale víc: Mísí se mi dohromady konflikty. Ten, z něhož Izrael pomalu couvá poté, co zřejmě dosáhl toho, co potřeboval, a toho, který ženou dopředu islámské síly (ISIL) v Iráku. A možná i jinde. Boje Izraelitů, jakkoliv jsem je snášel se zatnutýma zubama, mi připadaly jako boje proti tomu, co by mohlo následovat zmutováním Hamasu. Nicméně si nakonec nejsem jist, zda právě to, co přinesly boje v Gaze, nevytvoří z dětí Hamasu ještě zběsilejší a podivnější nenávistná stvoření bojující proti všemu, co jen vypadá jako Izrael. Jakéhosi Amáleka.

Na okraj přidávám dnešní kázání, které je na sborovém webu www.cb.cz/ricany i se zvukem.

Boží myšlení

Slíbil jsem tu vyvěsit kázání z poslední neděle v Litomyšli, tj. ze 13. července tohoto roku. Tak tady je. Bylo o jiném myšlení, kterým disponuje Pán Bůh. O tom, jak se od nás liší a jak jej můžeme - alespoň trochu - poznat. Bible je skvělá detektivka a starou smlouvu občas vykládá ta nová. Budoucnost potřebujeme proto, abychom porozuměli Tóře - říkává rabbi Sacks...

Míra mé víry

Slíbil jsem zveřejnit poznámky z Litomyšlské 1. neděle po sv.Trojici. Tady jsou a budu rád za jakoukoliv poznámku či názor. Vítám rozhovor nad Biblí, však mne znáte. Bývám v Litomyšli jednu neděli v měsíci a občas i jinak.

 

Nikam nekandiduji

...ale stěhuji se. Zcela evidentně to některým lidem, kteří jsou zaujati bojem o moc a peníze v Říčanech, nedošlo. Článek v Říčanském Kurýru 6/2014 mne v tom jen utvrzuje. Skutečně po ničem netoužím a budoucnost tohoto města nebudu ovlivňovat. Pokud jsem mohl, pomáhal jsem tu k tomu, aby se potkali zajímaví a správní lidé a aby z toho měli užitek i ti další. Myslím na generace dorůstajících dětí a myslím na potíže, zvláště sociálního rázu, které některým dojdou, až když bude pozdě. Nemám jiné cíle. Pokud mi je někdo podsouval, tak ať je mu Pán Bůh milostiv.

Kořeny a křídla / na okraj konference v Trutnově

V deštivém Tutnově se odehrála 17.-18.5.2014 výroční konference zástupců sborů Církve bratrské. Pokud dobře počítám, byl jsem na konferenci potřicáté a letos jsem doprovázel delegáta, který byl na konferenci poprvé. Divíte se mi, že se ohlížím? Nejvíce mne bavily konference, kam ještě chodili soudruzi z ministerstva kultury. Jednou vztekle odcházeli před ukončením, protože jsme nezvolili za předsedu toho, koho nám doporučili.

Poslední dobou mne konference dost nudí. Ne, že bych se nesnažil je nějak ovlivňovat. Snažil, ale bezvýsledně. Stále platí to, co za soudruhů: To, co se několika lidem nelíbí, či je třeba to odhlasovat, se dá dobře a neprůstřelně potvrdit všemi hlasy. Stačí připravit hlasování. Říká se, že jsme církví kongregačně-presbyterní. To je dobrý název, protože když se to hodí, odvoláme se na to, že hlasovala celá kongregace (shromáždění, konference…) a jindy zase, že jsme presbyterní a tedy rozhoduje zvolená rada či předsednictvo. Mazaná logika.

Tentokrát mne zaujalo více věcí, ale napíšu zde dvě: První byla Zpráva předsedy Rady Církve bratrské o rodině. "Rodina - naše kořeny i křídla" - heslo, pod kterým připravujeme už tradičně podzimní akci nazvanou "Modlitba za domov" a samozřejmě i diskusní konferenci, která na ni navazuje. Můj problém tedy není v tom, že bych nějak výrazně nesouhlasil s obsahem. Souhlasím. Dokonce některá slova, která pak zazněla od bratra předsedy v Trutnově, považuji za přelomová. Jenže zazněla za polstrovanými dveřmi. Myslím ta slova ve vztahu k rozvedeným, opakovaným sňatkům či jinak orientovaným. Ale jako celek bylo její projednávání naprosto nezvládnutou více než hodinou společného času. Nudné a bezcílné, bez závěru, bez výzvy a bez rady. Bez nadšení a bez schůdných kroků.

Dovedl bych si představit, že se po úvodních slovech rozejdeme do čtyř skupin (Příprava na manželství, Rozvody a nové sňatky, Zachování manželství a Jinak orientovaní) a na připravené body povede vždy jeden delegát diskusi, která bude mít za úkol definovat závěry. Ve společném jednání se pak zpravodajové vystřídají, aby sdělili komuniké, a je připraven souhrnný dokument, který se dá k redakci a navečer se prezentuje na připravené tiskové konferenci a jde médiím.

Konference je už léta mdlá, má vepředu mdlé a unavené vůdce, kteří nikam nevedou. Mají co dělat sami se sebou. Nenaznačí směr, nestrhnou a nemotivují. Nezažil jsem žádné doznání nebo omluvu. Asi není za co. Za krize nikdo nemůže, případně jen zvenčí. Představitelé vděčně přijímají nekonfliktní hlášky. Vzruch se dohání poplašnými zprávami. Jako například problém najmenování třiceti delegátů za Církev bratrskou v ČR, kteří budou účastníky společné konference se slovenskou církví. Ten problém jsme si vytvořili ale sami.

To je ta druhá věc: Při konferenci v Bratislavě v roce 2010 jsme si vybrali, že budeme se Slováky dělat společně jednu ústavu a nedopřejeme si svobodu dvou cest bratrských církví, které se vzájemně zavážou smlouvou o spolupráci. Snad to byl panický strach z rozdělení, či odpadu těšínských sborů, které by taky chtěly svobodu. Ať tak, či tak, bylo to rozhodnutí, které nás poznamenalo a předznamenalo vše další. A konference si většinově tu cestu vybrala sama.

Následovala hysterie citů, které apelovaly na to, co vůbec nebylo tématem. City zdůrazňovaly vzájemnost československou, která však nikdy nebyla zpochybněna. A jako každá hysterie volající po "lásce" vykonala své. Protože hromadná láska se poskytuje snadno, vyhověli jsme a byla připravena ústava.

Až při loňské konferenci v Brně, kde se ústava přijímala, jsme pochopili, že nešlo o československou vzájemnost (bratry Slováky jsme od té konference v Brně neviděli a neslyšeli, snad jen ty Bratislavské). V Brně jsme pochopili, že Češi a Slováci mají být svázáni ústavou k tomu, aby česká církev a bratislavský sbor neodpadli od víry pravé a neordinovali ženy a nakonec neopustili evangelikalismus. Byli jsme v Brně svědky celkem nechutné hádky dvou slovenských sborů, či rady a bratislavského sboru a naléhání na schválení dokumentu, protože slovenská část už potřebovala v Brně schválit svůj poriadok. Tak jme ústavu schválili.

Protože jsme schválili společnou konferenci s ústavodárnou mocí, začínáme řešit nesmyslné problémy. Například to, že nevíme kdo a jak nominuje delegáty za českou část. Ale proto, že provozujeme hysterickou a virtuální kongregačnost, diskutujeme všude a o všem (stačí, aby byla kazatelna nablízku a mikrofony se půjčovaly do auditoria). Navíc jsme terčem demagogických poznámek o tom, že společná konference bude řešit velice a nesmírně důležité záležitosti. Není jasno jaké. Pokud nějaké, tak uměle vyrobené. Ale ještě před těmi záležitostmi nás čeká ten způsob výběru třiceti delegátů za ČR na společnou konferenci. Já se rád vzdám.

Tak tuhle komedii můžeme provozovat jen za dveřmi a ve své bratrské atmosféře, kde se vlastně chceme pořád dokola točit na místě a diskutovat o diskusi.

Kde to žijeme?!

Fakta: 29.3.2014 byl zvolen Andrej Kiska prezidentem Slovenské republiky. Televize Noe odvysílala 6.4.2014 dvacetiminutový pořad "V souvislostech", kde Ladislav Snopko komentoval vítězství nezávislého kandidáta. Pořad je možné si poslechnout zde. A následně je televize NOE požádána Radou pro rozhlasové a televizní vysílání o vysvětlení, které má být doručeno do 30 dnů, proč byl pořad nevyvážený a neobjektivní. A proč moderátorka (Veronika Sedláčková) neudělala v rozhovoru s Ladislavem Snopkem více pro kvalitu pořadu. Více zde.

Nechápu dobře, oč se jedná. Připadne mi to jako zkouška, zda drzost dozorujících orgánů má a nebo nemá meze. Stavím se za to, aby do třiceti dnů dostala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání slušné a faktické vysvětlení a aby to doprovodil i patřičný odpor občanů proti její zvůli.

Bůh žehnej mým protivníkům!

Dostávám lecjaké připomínky ke své práci. Nestěžuji si, Vím, že to patří k mému životu. Jedna silná námitka napadala moje vyjadřování či to, jak jsem jmenován v tisku či v médiích obecně. Farář! Copak má naše Církev bratrská faráře a bydlí na farách? Já odpovídám: Nejsem ten, který by to potřeboval, aby mne někdo tituloval. Nejraději jsem pro všechny Danielem. A tečka. Naposled mne rozesmálo, když jsem v Litomyšli odcházel od "Nového kostela", jak se tam oficiálně říká, a přišel mi vstříc bezdomovec. Bylo to v čase, kdy chodívají prosebníci, to je v sobotu (nebo v neděli) navečer. Šel najisto. Ptal se mne, zda "tam", a ukázal na dveře kostela, je pan farář. Měl jsem jej poučit, že my v církvi máme bratry kazatele, bydlíme se sborových domech a naše místa ke scházení se nazývají modlitebny? Připadal bych si jako pitomec.

Bývám napadán za to, že nemám vysokoškolské vzdělání. Ano, nemám. Když jsem si na pražské střední škole v roce 1974 vybojoval přihlášku na teologickou fakultu, pozval si mne na pohovor tehdejší předseda Rady Církve bratrské, zároveň agent StB, a oznámil mi, že kazatelů máme dost a že nedostanu doporučení. Když jsem pak po vojně nastoupil v Děčíně a přišel rok 1989, byl jsem už ve službách a měl jsem jen studium při ústředí své církve a péči několika kazatelů-učitelů. Byl jsem v práci od Chomutova po Rybniště, měl jsem doma děti. Zvolil jsem tak, že nebudu doplňovat vzdělání za účelem získat titul. Tajně jsem doufal, že jako čin pokání by mohli naši bratři, původně z StB, dojednat nostrifikaci našeho studia u nějaké zahraniční univerzity, jako se to dělalo v jiných církvích. Nedojednali. Nevadí. Studuji stále a titul honit nebudu :-)

Na Fialce s Tomášem Krausem

Sotva doklaply dveře limuzíny předsedy Evropského parlamentu, Martina Schulze a českého premiéra Sobotky v Terezíně, jel Tomáš Kraus do Říčan. Považujeme si toho! A velice! Prezentoval nám dvě hodiny svoje poznámky k dějinám vyvoleného národa a diskutoval. Fotku, kterou přidávám, mám radši, než ostatní. Vrásčité ruce, krásná slečna uprostřed a Tomáš v rohu, hledí ven a do jiného světa...

Litomyšl 13.4.2014

Zaskakuju jednou v měsíci do Litomyšle. Tentokrát jsem stíhal konferenci Litomyšlský kruh, která připomínala 20 let od setkání sedmi středoevropských prezidentů na zámku. A taky jsem kázal. Tady je kázání. Začínám opět fotit, tak třeba nějaké fotky časem taky... Nezapomněl jsem fotoaparát doma. Možná je to i tím, jak je všude hezky.

Nemohu mlčet

Ne proto, že by mne zde četl pan Putin a jeho administrativa. Ale proto, že mně čte pár lidí mého sboru. Vždyť nějakou formou zodpovídáme za svět! Nikoli tím, že bychom mluvili do světové politiky! Ale přece proto, že formujeme svoje myšlení a myšlení lidí kolem nás. Tedy:
Nelze přijmout myšlenku, že by ústavnost Ukrajiny posuzovala vláda sousední země. A to ještě tím, že pošle neoznačené vojenské kontingenty na území Ukrajiny.

Kdybychom nevěřili médiím a prohlášením, která v nich zaznívají, dejme hlas alespoň bratřím a sestrám z Ukrajiny, kteří se spolu shodli na prosbě institucím Ruské federace, aby zastavily vojenskou agresi vůči Ukrajině. Sdílím to. A protože dosud chybí jakákoliv jasná slova od představitelů mé vlastní církve, dělám to alespoň sám za sebe...

Litomyšl


V neděli 23.2.2014 se rozhodlo členské shromáždění sboru v Litomyšli, že mne přijme za svého dalšího kazatele. Jak to popsalo tamní staršovstvo svým členům, tak to můžete číst zde. Po svém říčanském období máme s manželkou zase na čas nový domov. Stěhování přijde na řadu, až tu řádně všechno předám, nejspíše za rok na jaře, možná dříve. Do té doby tam budu občas jezdit. Nevím, zda děti půjdou s námi, spíše ne. Je to jasné. Kaplanem v nemocnici zatím nebudu. Na obrázku je kostel. Čas od času přidám i lidi, kteří ten kostel tvoří. To je ta podstatnější stránka, pro kterou tam jdu. Neptejte se mne, zda se těším, zda se mi chce, zda mi tam bude líp či rovnou, zda se mi tu (v Říčanech) nelíbí, nechtělo se mi tu být a nebo zda utíkám. Neutíkám, prostě to tak má být, že za čas jde kazatel dál a namísto mne přijde jiný, který zase sbor a práci v Říčanech, kterou mám tak rád, povede nově a jinak. A bude to dobré. Modlete se za nás i za nového kazatele do Říčan. Děkuji.

Rajská zahrada

Byl jsem v neděli na návštěvě na pražské Rajské zahradě, nikoli, že bych emigroval do nebes. Na to ještě čekám. Ale potěšilo mne, že jsem před třemi lety byl ve společenství stejného sboru, na jiné adrese (jsou takoví poutníci jako my) ale snad jsem byl někde jinde... To je ohromný pokrok nejen v počtu lidí, ale i v atmosféře, v aktivitách. Bratři a sestry se scházejí v jednací síni městského zastupitelstva, mají výtečné prostředí k práci s dětmi, pořádají s městem výstavy, s městem či pro město akce pro dorost, děti. Veškeré peníze z náhrad (podle zákona o vyrovnání s církvemi) dávají na sociální práci, kterou vede Lucie Kádnerová (známá z organizace Slunečnice). Kazatel je skautský vůdce, pracovník nízkoprahových aktivit. Skvělý chlap! No prostě dobrá konstelace. Kázal jsem tam tohle, pokud si chcete přečíst. Stáhněte si!

Hyde Park ČT 24


Ve čtvrtek navečer se ozval telefon s pozváním do Hyde Parku ČT 24. Udiveně jsem se ptal, kde ke mně přišli... Dáma v telefonu mi řekla, že mne zná ze sociálních sítí a sleduje mne. Padla na mne s prosbou, která se neodmítá. Domluvili jsme se.

V pátek ráno byly podle plánu ještě dva rozhovory a pak jsem se vrhnul na materiály, pustil jsem si ještě jednou pořady, které by mohly být citovány, načetl jsem si prohlášení, přepsal rady historika Martina Šandy (děkuji) a skočil do sprchy, ze sprchy do auta a na Kavčí Hory. Byl jsem tam na minutu.

Kdyby něco v Soči bouchlo, bylo by vše jinak. Takhle se po očku všichni dívali na televizní obrazovky, protože zrovna v Rusku vzplál olympijský oheň a já nastupoval do maskérny. Byli na mne hodní a já se choval s pochopením pro každého, kdo se mnou musel hodinu trpět na place.

Poděkování, která mne zahrnula od pátku večera a neustala ani dnes, by měla patřit obyčejným vesnickým farářům, těm skutečným, kteří se nikdy nedostanou do televize a o něž nikdo nemá zájem. Vážím si díků, ale nepatří především mně. Mne motivuje k další práci tlak a hledání.

Ale i tak Vám všem děkuji za podporu. A těm, kterým jsem nevyhověl - posílám prosbu, aby se nezlobili. Nejsem ideál.

Hříšník hříšníkovi pastýřem

V úterý mám na kazatelském setkání v Havlíčkově Brodě mluvit o tématu, které léta promýšlím. Nadepsáno v zadání: Matoušovo evangelium 18:10-20, Hříšník hříšníkovi pastýřem. Tady je text a tady je program celého setkání (docx). (NOVĚ PŘIDÁNO: A tady je prezentace v galerii.) Když jsem se jako mladý kazatel účastnil přípravy církevních dokumentů a navrhoval jsem zásadně přepracovat ustanovení o kázni, mále mne vysadili kolegové na dálnici směrem na Bratislavu. Jeli jsme tehdy za Slováky ladit společný text. A já tak vytočil svoje kolegy, že bylo v autě dusno. To je dávno za námi. Z komise na tvorbu ústavy a řádu jsem na vlastní žádost odešel. Nemělo to smyslu. Tady předkládám k diskusi, jak vše vidím. Jak jsem to převzal, tak dávám dál.

Jeníček

Po dlouhé době přidávám jedno kázání, ta ostatní jsou na webu mého sboru. Mám teď takové období spíše postní, tak se omlouvám. Kázání o Jeníčkovi je výkladem Janova evangelia (1:19-28) a bylo spíše do kapsy. To znamená, že jsem na stejný text slyšel kázat svého kolegu a pořídil jsem si poznámky, z nichž se narodil výklad, který tu můžete stáhnout.

Fotka je z ekumenické bohoslužby v Praze Na Zderaze (autorka Monika Mádlová). Do kostela sv. Václava mne pozvali proto, že tam byl také sbor Notre Dame, kde zpívají dva naši Říčanští (Šimon, Hanka). Mám problém s brýlemi, nevidím moc dobře, tak jsem to tam totálně zpackal. Navlečenej jako medvídek, alespoň zima mi nebyla...

Odcházení

Po rozumné úvaze jsme se s manželkou rozhodli, že svoje působení v Říčanech ukončíme. Byl jsem deset let v Děčíně, deset let v Náchodě a teď sloužím devátým rokem v Říčanech. Je nám tu dobře a máme se s lidmi rádi, nicméně cítím, že bych dalším setrváváním jen spotřebovával laskavost okolí. Už neumím tolik dát.
Přijali jsme nabídku z Litomyšle, abych kandidoval na uvolněné místo správce sboru. V lednu se nechám grillovat v Litomyšli, aby si byli místní lidé jisti, protože podle předpisů naší církve si mají volit jednoho z jednoho kandidáta... To mi nepřipadne jako volba, byl bych býval rád, kdybych měl konkurenta. Pokud neuspěju ve volbě, mám zájem se stát v některé z pražských nemocnic kaplanem. Moje paní pak bude pokračovat dále ve svém zaměstnání zdravotní sestry. Nebudu tedy už kandidovat v jiném sboru.

Datum odchodu je otevřené. Můj sbor už hledá a pokud najde, vzájemně se domluvíme na termínu mého odchodu tam či onam. Díky za pochopení, lásku a zájem.

Souvislosti

Poslední oddíl z Jeremjášova proroctví (25:15nn) a poznámky k němu. A od ledna budeme číst Janovo evangelium. Ptám se na začátku výkladu: "Šabat začíná v pátek večer požehnáním nad kalichem vína. Právě tak je o křesťanské neděli na stole Páně kalich přikrytý bílou či zdobenou tkaninou, ta symbolizuje manu, tedy nebeský chléb, který padal na vše kolem tábora putujících Izraelitů. Stejně tak je bílý ubrousek na dvou bochníčcích. Na stole stojí dvě svíce jako připomenutí dvou verzí Deseti slov v Tóře. Otec rodiny žehná Hospodinu a dobrořečí mu za chléb a víno, láme a podává. Bratři a sestry sdílí. O co jde při této hostině? Je tu něco společného s kalichem, který máme dnes v Jeremjášově textu jako nejsilnější motiv?" Celý text je ke stažení tady.

Den lidských práv v Lese

Měl jsem dost dobrých důvodů, abych přijal pozvání na adventní večírek Liberálně ekologické strany v Kavárně v lese (10.12.2013, Krymská ul. Praha). Vážím si přízně pana spisovatele Ivana Klímy, leccos jsme prožili spolu s Jiřím Dědečkem, roky se znám s Kateřinou Jacques, atd. Chtěli požehnání, tady je text. Přemýšlíte-li, zda se tomu říká politická angažovanost, nechám odpověď na vás. Michal Horáček nechce být straníkem, já ani nemohu a ani to nevidím jako svou cestu. Chci být v nejlepším slova smyslu farářem, kazatelem. A přátelství si vážím. A kážu kdekoliv, tyhle katakomby se mi líbily. Foto www.fotohavlin.cz

Potřebujeme proroky?

"Proroci jsou dnešnímu světu k smíchu. Máme rozhlas, tisk a televizi, média mají zase pohotové komentátory. Tak, na co proroci?! V církvi jsou občas proroci tabu, prý je už z nebe zrušili. A pokud jsou, pak v současném křesťanském podání jsou proroci jako předpovídači budoucnosti, vizionáři, kteří přinášejí těžko srozumitelný vzkaz potřebující dalšího výkladu. Je to tak správně?" A pokračování v textu ke stažení zde. PS: Ještě bude jedno pokračování a po 25. Jeremjášově kapitole přerušíme. Od ledna budeme interaktivně číst Janovo evangelium, takže poznámky asi nebudou textově. Možná budou zvukem na sborovém webu cb.cz/ricany. Budu se pokoušet stíhat dále doplňovat Jeremjáše alespoň pro svůj blog :-)

Je to jasný jako fík!

Dvacátá čtvrtá kapitola Jeremjášova proroctví a moje středeční poznámky k ní: "Izrael je v Jeremjášově vidění sklizen do dvou košů fíků. Výraz v původním jazyce umožňuje říci, že jsou fíky shromážděny k setkání s Hospodinem, sebrány do dvou košů najednou před chrámem. Přesně tam, kde by se čekalo shromáždění lidu. A toto vidění přišlo v čase, kdy nádvoří chrámu osiřelo, osiřely dílny, krámky, školy. Jeremjáš má své vidění při první deportaci, ve které byli do Babylóna odvedeni vzdělanci, řemeslníci, kněží a učitelé.
Podle Jeremjášova vidění všichni předstoupili k setkání s Hospodinem, ale nádvoří je prázdné. Někteří odvedeni a ti další by tam nikdy nešli. Svět se zdá neshromážditelným. Nikdo o něm nemůže mít přehled. Nezanedbatelné procento obyvatel Země se vyjadřuje, že žádného Boha neuctívá... Takže s nějakým shromážděním a s nějakou spravedlností nepočítá..."
Pokračování v textu ke stažení.
Na obrázku je "jasný dům v poušti" zajímavá stavba. Celou si prohlédnete zde.

Ježíš ztratil důstojnost...

Měli jsme slavnou chvíli. Vítali jsme Ondřeje Marvána a modlili se za něj. Dostal Áronovské požehnání v neděli dopoledne a rodičům jsme slíbili, že je v tom nenecháme a budeme za nimi stát ve výchově. Kluci už jsou tři...

Trochu jsem se snažil vykládat, oč jde, když žehnáme dětem. Ptal jsem se: "Děti, řekněte mi, co vytočí vašeho tatínka nejvíce... Představte si Pána Ježíše. Dokázali byste jej vytočit, rozčílit? Představujeme si, že je natolik svatý, že se jej nic netýká a nedostane se do varu. Ale to byste se divily! Jediné místo, kdy Pánu Ježíši chytly piliny, byla chvíle, kdy učedníci bránili tatínkům a maminkám v tom, aby přinášeli svoje děti k požehnání. Jemu o vás, děti, jde tak výrazně, že je schopen se rozběsnit!" Celý text je tady ke stažení. GIF zapůjčený :-)

Kladivo na proroky

“Co je slámě do zrna!” (Jeremjášovo proroctví 23:28) To je krásný výrok! Ať si šoubyznys dělá svoje řemeslo, ale ať se neplete do Božího řemesla. Ať si pojídači snů cpou pusu svými sny, ale ať se nepletou do zbožnosti, ať se nepletou pod Boží kladivo. Kam se hrabe Thor se svým mocným kladivem! Boží slovo je kladivem bez železa, bez topůrka, bez lesku a bez komedií! To ale není pamflet proti umělcům, ale proti falešným prorokům, kteří tvrdí: "Pokoj, pokoj, klídek, paráda, dlouhý kouř... Když žádný pokoj není a nemůže být!" Kapitola poznámek k Jeremjášovi je zde. Dnes to dorazíme...

"Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, a který má mé slovo, ať vyslovuje mé slovo pravdivě. Co je slámě do zrna? je Hospodinův výrok. Cožpak není mé slovo jako oheň, je Hospodinův výrok, a jako kladivo, které tříští skálu" Jeremjáš


Stálo to za to!


V pondělí 4. 11. 2013 se odpoledne konala v sále kard. Berana na Pražském arcibiskupství konference s názvem “Nebojte se!” která byla čtvrtým pokračováním setkávání aktérů MAS s lidmi z náboženského prostředí v rozhovoru nad tématy rozvoje občanské společnosti a zejména venkova.
Účastníci hovoru zastupovali Čechy a Moravu napříč. Zástupci z okraje Prahy a z Hranic na Moravě a přilehlého okolí zastupovali církevní zdravotnickou a sociální práci. Katolický kněz z malého městečka Kryry na Lounsku poskytoval pohled z bývalých Sudet. Jeho kolega, senior pražského seniorátu, který zastupuje i farnosti své církve kolem Prahy (na Zápraží) zase pohled evangelické části věřících. K tomu sociologové, vedoucí rešeršního oddělení veřejnoprávního média, teologové, novináři, právník, občanský aktivista z Děčínska a v současnosti náměstek primátora města Děčína. To je jen v kostce souhrn mluvčích, kteří reagovali na sebe navzájem a také na otázky z pléna.
Debata ukázala, že si aktivisté z MAS navzájem s lidmi z církevního prostředí mohou být velice užiteční. Nejenom v tom, že ví jak se dají administrovat finanční prostředky, ale i v tom, jak je možno projednávat analýzy, komunitně plánovat a vyhodnocovat spolupráci. Ale z druhé strany, zase té náboženské, jak se často hyperaktivisticky vyrábí velké hodnoty s malými prostředky, jak se dá pracovat s lidmi a získávat je pro projekty či pro dlouhodobou spolupráci. Křesťanská společenství mají ještě pestřejší základny členů a příznivců, než MAS. I to je pole spolupráce, které by bylo možno plně využít k užitku našeho venkova. Ostatně i měst.

Co jiného by si věřící člověk mohl přát?!

Peníze, peníze, peníze

Před týdnem na BrodFestu 2013 jsem vedl dva objednané semináře (Peníze a Média) a navíc jsem si vzal jeden, který jsem si vymazlil nejvíce: Církev ve 21. století. Poznámky z toho ještě nemám přepsané a vyčištěné. Přikládám poznámky z toho prvního semináře - Peníze. Jsou ke stažení tady. Fotka je od Lizzy Surzhok.

Na cestě dolů

Jeremjáš je poslán, aby sestoupil do královského domu. Opravdu? Na výšiny vlády se přece vystupuje! Králové více než půl století před Kristem měli v Jeruzalémě pověstné cedrové pokojíky na střechách. Jenže cesta nahoru je cestou do nejnižších pater lidství. Za dveřmi je babylónská invaze. Na trůnech ale sedí obyčejní až příliš obyčejní lidé. Záblesk dění z Jeremjášovy 22. kapitoly je tady ke stažení. Píšu tam mimo jiné: "Všimli jste si, co je opakovaně předkládáno královskému dvoru jako jediná možnost vysvobození? Sociální citlivost a odpovědnost vůči bezbranným. Konec válek mafií, při nichž umírají nevinní. Představte si, že královští vyjednavači mají za sebou stovky koaličních jednání. Nastupují do mercedesů a zase z nich za pár hodin vystupují, když se vrátí. Vypadají unaveně, důležitě si zapínají knoflíčky na sakách a rovnají dokumenty do aktovek. Vysoká diplomacie běží na plné obrátky, ale není žádný výsledek. Novináři slyší pořád stejně rozmazaná slova. Vojska jsou už blízko, sepisují se krizové scénáře. A to, co v této chvíli přináší Jeremjáš jako řešení, vzbuzuje smích. Vypadá to směšně a uvěřit tomu, co Jeremjáš říká, vyžaduje velkou míru víry. A tu už král a jeho dvořané nemají..." Pokračování v celém textu. Fotka je ze zadních řad při televizním přenosu Modlitby za domov v pondělí 28.10.2013.

Mrtvá tradice

Jeremjášovské kapitoly odkrývají politický zvrat v Judském království. Král, který proroka pronásleduje, se najednou obrací a chce zprávy od Hospodina: Jako by říkal: “Hele, ty jsi s Hospodinem kamarád! Dotaž se jej ty, Jeremjáši...” Ale proč by se neměli dvořané zeptat sami? Proč ne král sám? Copak je Sidkijáš něco více, než Chizkijáš, který před Hospodinem rozprostřel svůj příběh a příběh svého lidu jako svitek dopisu? Přidávám sem pár poznámek ke 21. kapitole, které jsme probírali ve středu.

Nebojte se!

4. 11. 2013 odpoledne (pondělí, 13:00-17:00) bude veřejná debata, konference či moderovaný rozhovor v Arcibiskupském paláci jako závěr Modlitby za domov. Tady jsou webové stránky a upřímné pozvání na Hrad. Bude to po volbách a bude nanejvýš potřebné si být blízko napříč životními zkušenostmi a pohledy. Srdečně zvu!

Brána

Protože píšu glosy do Brány, časopisu CB, posílám většinou několik kusů na vybrání. Ty další zapadnou a nepoužijí se. Strkám je tedy sem. Tedy glosa Vánoční a další: Rozdíl mezi jednoduchostí a prostotou. Pěkné čtení.

Hostem Baru Bodenbach

Bar Bodenbach je v Děčíně v Teplické ulici, pokud se nemýlím tak na husitské faře. Což mne těší. Sešlost začíná v 17:30 a debata má jít na téma společnosti, ve které žijeme... Potěšilo mne, že si někdo mimo církevní lidi pamatuje, že jsem před dvaceti lety pracoval v Děčíně. Těším se a zvu.

Kdo je Magor?

Magor mi-sabib, nebo kolkolem děs. Nadávka, kterou si šeptali o Jeremjášovi, a nové jméno, kterým Hospodin nazval vysokého náboženského fukcionáře v Jeruzalémském chrámě. Další díl poznámek k Jeremjášovu proroctví, které si můžete stáhnout, oživuje celkem známou nadávku v původních souvislostech. Nicméně, 20. kapitola Jeremjášova osudu ukazuje křehkého člověka a jeho zápas o přežití.

Spolkový dům

Křesťané by měli kázat evangelium! No, jistě! Ale co to v dnešní společnosti znamená? jen vylézt na lešeníčko v kostele a třepit stránky Bible opakováním citátů? Podle mne nikoli! Stojím za tím, že kázat evangelium znamená někdy dělat sociální práci, šířit vzdělanost, učit mládež a děti politické gramotnosti, věnovat se všemu, co lidi trápí. A navíc číst Bibli a vykládat ji tak, aby to bylo jako dnes, co proroci či Kristus Pán řekli a udělali.
Proto se rodí sen, který by ze starého a naprosto zdevastovaného kina udělal Spolkový dům, kde by nakonec všeho byly bohoslužby ČCE a CB... Minimálně :-) Tady je web, kde je více obrázků a řečí.

Rozbitá nádoba

S Jeremjášem jsem zase šel do údolí střepů a četl jsem s přáteli 19. kapitolu jeho proroctví. Pak jsem se ptal: "Proč Izrael, znajíc živého Boha, uctíval Baaly a pálil dětské oběti Molochům? Jaké mohly být důvody? Byl to strach z pekelné diktatury, protože kdybych to neudělal, byl bych zničen s celou rodinou? Byla to touha po jednoduché a vypočítatelné zbožnosti oproti nevypočítatelnému a neřiditelnému Hospodinu? Byla to ochota podstoupit ty nejhroznější oběti, abych dosáhl toho, co chci, oproti zbožnosti, kde se musím odevzdat celý, abych dělal to, co chce Hospodin (a já někdy až tak moc nechci)? Co myslíte?! Máte odpověď? Stáhněte si tady celé poznámky a můžeme diskutovat. (Pelištejská keramika, uprostřed nádoba na pivo s náústkem pro pití z boku. Další foto viz zde.)

Četli jste Říčanského kurýra (10/2013) ?

Já ano. A asi jsem to neměl dělat. Dozvěděl jsem se, že v Olivově dětské léčebně, o.p.s., kde jsem více než dva roky sloužil ve správní radě, bylo všechno jinak, než si to pamatuji a než to mohu doložit písemně. Ve středu 2.10.2013 navíc proběhla reportáž Na vlastní oči v televizi Nova. Dovolte mi touto cestou zveřejnit svůj názor. Jinde nemám potřebu psát, než sem. Stáhněte si dokument a přečtěte si jej, pokud máte zájem. Říčanského kurýra je možné číst ze stránek ricany.cz v PDF. Reportáž najdete na stránkách TV Nova.

Jeremjášův křik

Jeremjáš má tvrdý střet s realitou. Mafie na něj kuje plán. Předně se rozhodla nevěnovat jeho proroctví pozornost. Jeremjáš rušil klid na práci a dobrý obchod. To se celkem povedlo i v naší společnosti: "Cílem je nevěnovat pozornost a zakecat podstatné věci. Lze to považovat za chybu našich dvaceti čtyř let svobody. Utekla spousta času hloupým řečněním o nepodstatných věcech. Naše děti se bavily, sháněly se jim skvělí učitelé jazyků a matematiky, mimoškolní aktivity, hračky, děti scestovaly svět a přivezly tuny fotografií, ale nerozpoznají politika od populisty. Debata o politice se považovala za nečistou a politizování mládeže za trestné..." Zase dávám k dobru poznámky: Celý text je ke stažení tady.

Kolovratský začátek

S důvěrou v to, že má smysl pracovat tam, kde jsou lidé a věnovat se jim a jejich potřebám, začínáme OKNO Kolovraty. Tady je první obrázek a prvních pár slov, která si můžete stáhnout.

Jako hlína

Jeremjášův výlet do údolí Ben Hinom, kam možná vyšel hrnčířskou či střepnou branou, vedl stále dolů a dolů. Dost pravděpodobně sešel dolů do jeskyně či jámy po hlíně, protože nádoby se nedělaly na přímém slunci. Nádoba z hlíny musela pomalu a rovnoměrně prosychat. S vypalováním se nespěchalo.

Jako by to byl příběh našeho života. Od toho hnětení a tvorby na hrnčířském kruhu až po vysychání. S věčným ohněm se čeká a pokud někdo nespěchá se soudy, tak jsou to nebesa. Ani my nesmíme spěchat se sebou ani s těmi druhými. Zrajeme. Čtěte 18. kapitolu Jeremjášova proroctví. Poznámky k výkladu najdete zde.

Až do konce

Sestimsmiř! Nesmířím. Ježíš miloval svoje učedníky a miloval je až do konce. (Janovo evangelium 13:1) Zatímco Matouš několikrát zopakuje "Milovati budeš!..." a dá důraz na znění Zákona, Jan evangelista popíše příběhy lásky. Když jde o poslední chvíle, nedává tolik důrazu na stolování, nepopisuje ustanovení a ony důležité věty, které opakujeme nad prostřeným stolem. Věnuje pozornost vztahům Ježíše a učedníků. Zapamatuje si slova o lásce, viz zvláště Janovo evangelium 17:22-26! Tam je o cíli lásky. Tady jsou poznámky z dnešní neděle.

Na památku 11. září 2001

Když se bezpečnostní expert Českému rozhlasu zpovídal, že vzpomíná na ty dny, jako by to bylo dnes, mluvil o ranní snídani a televizním vysílání. Ten den ale padla Dvojčata až odpoledne středoevropského času! Lucie Výborná byla výborná a přikryla ten trapas. Zcela náhodně se k tomu hodilo i to, co jsme četli v minulém týdnu. V neděli jsme navečer četli o Mojžíšovi a jeho zářící tváři, což je samo o sobě velice zajímavé téma. Někdy se čte o orožené tváři a Gustave Doré už Mojžíšovi přidělal světelné rohy, skoro jako dnes září dva sloupy do nebes v New Yorku na místě Dvojčat... Text najdete tady. Doufám, že vás ten příměr nenazlobil... A samozřejmě jsme také četli Jeremjáše. V den, kdy se připomínal pád Dvojčat, už jednou zmíněných. Text najdete tady.

Purkrabka

Tak jsem se vydal na otevření nové, malé a alternativní školy. Purkrabku najdete na purkrabství škvoreckého zámku, v bývalém statku, vedle tzv. Nového zámku. Škola se narodila během pěti měsíců v památkově chráněném domě v majetku paní Zvolské (restituentky, která se na statku narodila a dostala jej zpět naprosto zdevastovaný). Ekonomiku celé školy dělá Míša Rybová ze říčanského církevního společenství (na obrázku s manželem), takže jsem měl o to větší důvod být na slavnostním otevření. Heroický zápas o postavení školky jsem pozoroval zpovzdálí a moc jsem mu fandil.
Žáci jsou z řad "přistěhovalců". Škola je samozřejmě zařazena mezi školské právnické osoby, takže má dotaci státu. Mají prvních čtrnáct žáčků. Vlastníci budovy chtějí budovat dál a poskytnou valnou většinu prostor statku - tedy tzv. Purkrabství, tedy i takzvaný Nový zámeček. Hned mezi dveřmi mne přivítala sympatická štíhlá mladá paní a docela dobře ustála moje jméno, ale maminka - paní Zvolská - mi začala děkovat, jaký úžasný jsem projektant. Ukázalo se, že Ing. M. Kvasnička se svým bratrem statečně projektovali školu plnou změn a dodělávek, protože jde o památkový objekt, kde bylo třeba dodržet procedury a některé věci prostě repasovat. Vše se vysvětlilo :-) Ale hned jsem byl doma.
Dcera a syn paní Zvolské jsou plně zapojeni do projektu. Paní Daniela Montoya, tak se nyní jmenuje dcera s manželem (Američan s italskými kořeny) je jeden pár a pak syn paní Zvolské s manželkou, nyní učitelkou ve družině, to je druhý pár. Pan Montoya zavzpomínal, jaké to bylo, když se loni na Silvestra rozhodli, že udělají základní školu. Chlapi se domluvili, že udělají základku a manžel to paní Daniele šel říct. Ta odpověděla: "Když chlapi řeknou že postaví základnu pro rakety, tak je taky poslechneš?!" Zahrála tím na jeho těžkou češtinu, kde občas jedna věc zní jako úplně jiná... Jenže oni nestavěli základnu, ale základku - a to se jim povedlo. Za pět měsíců je neuvěřitelné dílo na světě a iniciátoři pokračují úpravami dalších místností.
Zajeďte se do Škvorce podívat. Já měl možnost ochutnat buchty, potkat se se zajímavými lidmi a prohodit pár slov. Taky jsem viděl dobové dokumenty. Když jsem viděl fotky před rokem 1950, třeba dožínky v krojích z roku 1947, chtělo se mi brečet. Zvlášť když jsem viděl to úsilí a starou paní Zvolskou, jak si veřejně říká Pánu Bohu o požehnání, šly mi do očí slzy a přidal jsem své Amen.

Rafijí kamene přetvrdého...

Středeční večerní posezení nemůže začít jinak, než: "Šana Tova!" Dobrý Nový rok 5774! Přeji všem Izraelitům. A přidávám zase jednu část kapitoly z úvah nad proroctvím Jeremjášovým. Tentokrát nad první polovičkou 17. kapitoly. Říkám tam, mimo jiné: "Když se něco mělo napsat napevno, nadlouho, psalo se to železem do kamene. Diamant tehdy neměli, ale měli pazourek. A psali na tabulku srdce, jako by byla kamenná! A také na rohy oltáře. To bylo místo, ke kterému se odvolávali jako k poslední instanci. Tam se dokonávalo očištění od hříchu, tam se chytal poslední naděje ten, kdo měl pocit, že se nemůže dobrat spravedlnosti. Je to tedy nějaký živý archiv před Boží tváří (zemské desky, obchodní rejstřík) kde jsou nejdůležitější informace. Tam se tedy najde zápis o hříchu. Je tedy nesporný tak, jako rejstřík neplatičů..." Stáhněte si zde.

Žákům a učitelům...

Učedníkům a mistrům všeho druhu. Nedělní kázání na konec prázdnin a do nového roku. Žáci si vždycky vybírali učitele, učedníci své mistry a rabíny. Tak se drží mnohoznačnost. V Janově evangeliu si vybírají učedníci, všimněte si! Ježíš přišel s vyšší autoritou a sebevědomě si vybral dvanáct, sedmdesát a pak sto dvacet... Církev má mít jednoho Pána a má si zároveň zachovat pestrost rabínských škol a živou diskusi v nich a mezi nimi. To a ještě jiné v textu ke stažení. Tady jsou vždy také i zvukové záznamy.

Není rybář jako rybář

Je neděle a já sem dávám středu. Je to se mnou hrůza... Ale lepší pořádně, než vůbec. Mám rád víceznačnost biblického textu. Když se řekne rybář u Jeremjáše, není to rybář z evangelií a přesto to má něco společného. Když se řekne mnoho jazyků v Genesis, není to jako mnoho jazyků na začátku Skutků apoštolských - a přesto to má něco společného. Bůh má vtip! Ke stažení další díl poznámek k Jeremjášovi.

Pohádky o mašinkách

Líbilo by se vám posezení u Jeremjáše, při kterém by se četly pohádky o mašinkách? Mně se to líbilo moc. Zvláště pohádka o Mašince, která nechtěla jezdit po kolejích. Obrázek je samozřejmě od Kamila Lhotáka. Ten mi je bližší, je z knihy vydané v roce 1961 (SNDK, autor Pavel Nauman). Tady jsou poznámky ke stažení.

Jaké je největší přikázání?

"Zákoník chtěl nejdůležitější prohlášení. Chtěl jednu, jednoduchou a jasnou, klíčovou odpověď! Víte, k pozastavení je to, na co nás ďábel vždycky znovu nachytá: Chceme jednoduchá řešení složitých mezilidských vztahů, soužití, politiky. Vyhodit, zakázat, odmítnout, schválit! Jsme schopni stát na náměstích a ječet s dalšími “obyčejnými občany”, protože je třeba nějaké jednoduché řešení. Nebo trucovat ve své pracovně, protože jako nositelé unikátní teorie máme skvělé a jednoduché řešení. Problémem je, že jej nikdo nechce pochopit!"

Citát z kázání do kapsy. Byl jsem hostem ve Frýdku Místku, chtěli mne zmámit na kazatelnu. Kdybych byl žádán dopředu a místní kazatel o tom věděl, asi bych se nebránil. Takhle jsem si spíše sedl dozadu a na stejný text, který mne z kázání milého bratra staršího hluboce oslovil, jsem si napsal svoje kázání. Tady jej máte ke stažení.

Nejsme stádo?!

Není žádnou ostudou, že jsme stádní. To samo by nebylo žádnou chybou. Stejně tak touha po dobrých pastýřích není špatná. Žijeme totiž v představách, že stádo je tupé a pastýři musí být demagogové. Ptal jsem se pasáčků a mimo jiné tvrdím: "Pastýř obstarává spíše vedlejší věci. Nestojí nad ovcí a neřve nad ní: “Tak se pas! Žer! Vždyť je to dobrý! Nechutná ti? Drž hubu! Žer, však poznáš, co je dobrý...” Ne, ovce mají dost rozumu na to, aby věděly, co je k žrádlu a co ne. Do toho pastýř nemluví... Pastýř není u stáda na parádu, je na práci." Poznámky ke kázání z minulé neděle jsou ke stažení tady.

My, vy, oni...

V poznámkách k Jeremjášovi přicházím k místům, kde se mluví o odpovědnosti. Kdybychom se mohli podívat nazpět na svých dvacet čtyři let s vědomím společné viny, pak bychom se dostali dopředu.  Byl by to zázrak. Pak by také i jednotlivci dokázali říct: "To já jsem..." Zatím hledáme viníky, odposloucháváme, soudíme čučkaře a propadáme se do podivných poměrů. Tady si stáhněte poznámky a diskutujte.

Alfons Mucha

Měl jsem pozvánku na komentovanou prohlídku výstavy plakátů Alfonse Muchy. Protože jsem díky své hlouposti přišel o den dříve, než si měla skupina podnikatelů vyslechnout zasvěcený výklad, udělal jsem si obrázek sám. Nelituji. A to přesto, že jsem byl na výstavě "pro Japonce".

Alfons Mucha nevystavuje, vystavuje schopný obchodník, jímž není Ivan Lendl, ale ten, kdo stojí v pozadí. Každý z vystavených plakátů nabízí k tisku na plotru a můžete si jej odnést. Tedy, kdyby býval Mucha věděl, že se nad jeho kameny nemoří v litografické dílně muži míchající jemné valéry barev, ale mašina postavená na chodbě Obecního domu, byl by asi překvapen.

Muchův zápas o tvar byl hodně sponzorován fotografií. Podoby modelů se příliš neliší, snad trochu. Křivky úst jsou dost podobné, ale vždy výmluvné. Oči s pevným cílem pohledu tvoří výraz, který se jen na některých malbách či kresbách doplňuje přísvitem. Pro tisk z kamene by to byl přílišný luxus. Vypjaté křivky těla, gest a vynikající kresba ruky, jejíž prsty hrají balet. Přiznává se tím, že si Mucha nafotil spousty děvčat z pařížských barů Belle Epoque. Nikde se to o něm na výstavě neříká, ale je to tak. Byl to ostatně vynikající fotograf.


Vydřený styl dekorativního umělce a citlivost pro světlo a tvar v převodu z fotografie na papír či ve Slovanské epopeji plátno, je unikátní. Zajímalo by mne, zda prorocky viděl, že fotografie převezme i finální podobu užitého umění. Když vršil cykly fází dne, měsíců, roku či čeho ještě, do dna využíval možnosti technik litografie. Dřel. Pokud je zednářství, které šířil, především v řemesle a v úmorném aplikování zavedených procesů stavby obrazu, pak jen více zednářů... Mucha je řemeslník, dříč s nesmírně propracovaným smyslem pro ornament, ve kterém dovede donekonečna opakovat líbivý motiv a vytvářet pásy a lunety. Nepohrdne žádnou květinou. Na mnoha místech adoruje list či květ obyčejného muškátu. V tom mne potěšil, cítil jsem se jako soused z Ivančic...

Moc bezmocných

Zdá se mi, že je v této době třeba - jako nic jiného - podpírat skleslou mysl. Havlův nadpis jsem si půjčil, nebo si jej vlastně oba půjčujeme ze Zjevení Janova, které tu vykládám. Nekázal jsem naživo, psal jsem si do kapsy, což je kazatelská choroba. Závislost silnější, než drogy.  Stáhněte si a třeba se ozvěte. Děkuji za všechny poznámky.

Klíče

Ještě nedělní kázání o pastýřích, kteří mají klíče království nebeského, je tady je stažení.

Unavený Bůh

Bůh je unaven slitováváním? To není můj výmysl, ani to není špatný překlad! Je to v Jeremjášovi 15:6! Ale, jaksi pro bezpečnost kultu: Nemělo by se tohle z Bible vymazat? Přece všichni kazatelé kážou, že Bůh nespí. Zpívá se to v krásné poutní písni knihy Žalmů, že Bůh nespí ani nedřímá! (Žalm 122)
Skutečně by představa Boha ležícího na kavalci, přikrytého dekou a obráceného ke zdi nebyla správná. Bůh není zklamán! Ani lidmi! Nelituje (se) jak to umíme my lidé. Dovede odpočinout, ale ani jeho odpočinek není válením se v depresi. Je to naopak reakce, bod zlomu, začátek děje.
Hebrejský výraz pro únavu je použit jen zde a v proroctví Izajášově 1:14, řecký překlad tohoto pojmu v septuagintě používá výraz anienai, v překladu jít nahoru, což známe z pojmů anoda a katoda, dvou elektrod, mezi nimi putují ionty. Boží únava je spíše elektrolýzou, tedy nějakým dějem. Není to Bůh na kavalci přikrytý dekou... Celý text výkladových poznámek najdete zde. Fotku jsem si zase půjčil kdesi na facebooku. Děkuji, je skvělá!

Mnoho milovala...

Mám pochopení pro rozmanité projevy lásky k Pánu Bohu a nemám mnoho představ, jak ta velká láska bude vypadat... V kázání na Lukášovo evangelium, 7. kap., říkám také toto: "Ježíše se dotýkala žena. Plakala, vlasy vytírala nohy a líbala je (!) mazala je vonným olejem. Asi by nebylo nic divného na tom, že se Ježíše dotýkala žena. Ježíš samozřejmě mohl mít ženu, to by se mu určitě nevyčítalo. Ba, rabín by měl být ženatý a měl by mít děti! Tak tedy samotná skutečnost, že se dotýkala Ježíše žena, by nevadila. Ježíš bez barvy a zápachu, sám mírně zženštilý, to je tradice, která nemá mnoho společného se skutečností. Ale tady byl problém jakou ženu to Ježíš pouštěl k sobě!" V souboru ke stažení je to celé...

Pátek

Kázání ještě nedopsáno, týdenní newsletter nedodělán, drobnosti čekají. Lidi čekají. To mne vždy trápí nejvíce. Že na mne čekají lidi, to je problém. Proto od klávesnice utíkám mezi lidi. Skáčou po mně buldočci, lezu do Trafačky a tiším žízeň po lidech. Oba malíři mají složitý život. A zajímavý. A neméně zajímavě se odráží v jejich obrazech. Jde mi o ně, o lidi, ale jde mi i o to, aby mohli někde a nějak prorazit. Aby mohli vystavovat... Adéla Oliva a Martin Vála.

Sucho

V době Jeremjášově nastalo devastující sucho. Solidní data o naší současnosti a budoucnosti mluví o nedostatku pitné a obecně - vhodné vody. Když Bůh tvořil tenhle svět, začal pořádkem mezi vodou a pevnou zemí, dokonce mezi vodami a ještě jinými vodami. Není divu, že cesta přes suchou poušť a pobyt v zemi Kanánské, která je především závislá na vodě shůry, je záležitostí, kterou je třeba řešit s Bohem vod... Poznámky k výkladu 14. kapitoly jsou zde. Jeremjáš vyznává: "Cožpak jsou mezi nicotnými modlami národů takové, které působí déšť? Zdalipak nebesa vydávají sama od sebe přeháňky? Copak to nejsi ty, Hospodin, náš Bůh? Na tebe čekáme, protože ty činíš všechny tyto věci." (Jeremjášovo proroctví 14:1-22) Ilustrační foto: investicniweb.cz

Úsměv ženy statečné

Skoro by to mohlo vypadat, že to nebylo křesťanské kázání. Nebo, že jsem podlehl mediální horečce očekávání britského královského potomka... Ale ne, vykládám Přísloví 31,25b a tvrdím v souboru ke stažení, že: "Kdybychom to poslouchali ušima pravověrného žida, slyšeli bychom, že se žena usmívá, ba směje vstříc poslednímu dni. Tedy dni odchodu starého světa a příchodu toho nového. Slyšíte dobře: smát se vstříc dnu smrti. Žena zná tajemství dnů. Židé říkají: Dítě zraje v jejím těle, kde se okamžikem narození vše otevřené uzavírá a vše uzavřené otevírá. Končí se výživa z placenty a uzavírá se pupeční šňůra a otevírají se ústa, dítě dýchá a začíná se živit jinak. Ona zná tu změnu, proto se usmívá vůči poslednímu dni. Máti Sára se také usmívala a všichni se mohli smát s ní, když se narodil Izák Pro židy se svět točí velice často vzhůru nohama a jejich schopnost se smát je obracením vzhůru nohama toho světa, který je vzhůru nohama. To je tajemství přežití..."

Prahnete po změně?

Chcete změnit svět, děti, manžela, sousedy? Zapomeňte na to! Člověk nedovede změnit ani povrch svého lidství, natož hloubku. Přesto je změna možná, ale ne podle našeho kalendáře. Pán Bůh mění celé lidství. Jeho změny jsou nazývány "znovuzrození" nebo "narození shůry" - obojí se vymyká naší vůli. Přesto by člověk mohl v tom Božím ději říst: "Ne! Nikoli právě teď! Ještě nechci!" A jakkoliv je to nepochopitelné, myslím, že znám lidi, kteří takhle přemýšlejí... Pár slov v nedělním kázání, které si můžete stáhnout tady. (Foto: Trust Me, I'm Street Artist)

Dolů z hory

Rabín David Hartman se ptal svého syna: "Víš, proč Mojžíše poslal Hospodin dolů z hory, když Izrael začal uctívat zlaté tele?" Otázka visí ve vzduchu. Co byste odpověděli vy? Rabín dodal:"Protože když se děje něco takového, není možné pokračovat ve studiu Tóry!" Jenže, přesně to děláme my! Když mydlí jeden druhého v Budějovicích či Duchcově, zahýbáme do chrámu... Když se prezident pokouší psát na linkovaný papír napříč, jdeme se modlit. Jeremjáš to nedělal. Přidávám další dvě zastavení nad textem. Poprvé je Jeremjáš jako performer, podruhé si dovolí mluvit ke králi a královně matce. Paradoxně jej mimořádně právě tito dva poslechli... Jinak sloužil čtyřicet let celkem zbytečně... Jen my z něj po staletích máme užitek. Stáhněte si soubory a diskutujte.

Sprinterské kázání

Vavřínový věnec vítězů dětem slušel. Ptal jsem se po jejich medailích a přál jim k úspěchům. A v kázání jsem řekl: "Když jsem chodil do základní školy, snil jsem o tom, že poběžím olympiádu v Moskvě v roce 1980. Neběžel jsem, běžel můj spolužák sprinter Lomický ze sportovní školy. Byla to jeho poslední olympiáda. Sokolovská líheň sportovců měla špatnou pověst, možná se tam sportovalo také s nějakými pilulkami. Dnes bych v bězích dělal tak leda rozhodčího, ale pořád ještě rozumím tomu napětí a kráse běžeckého sportu... Když mám v tomto příměru popisovat říčanský sbor, tak jeden z bratří je sprinter na krátké trati a druhý je vytrvalec. Jeden má dlouhé nohy, jiný má neskutečnou sílu. Už z pohledu na sprintera odhadnete, zda poběží silou či švihem. V té rozmanitosti se musíme učit spolu běhat tak, aby všichni zvítězili."

Kázání ke křtu Jiřího Kočího mělo text z Knihy Přísloví (18:10): “Hospodinovo jméno je pevnou věží, spravedlivý do ní poběží a bude v bezpečí.”
"Cílem našeho běhání a našeho sprintu o spravedlnost je Kristus. To je konec závodu, k němu to směřuje. Jiřího dnes křtíme do jména Otce, Syna i Ducha svatého. Všimněte si formule, nikoli “ve jménu” ale “do jména” při tomhle křtu jde o Pána Boha, nejde o naše zvyky a nálady. Jde o Boha. I kniha Přísloví to říká." (fotka je od Hany Porschové)

Takhle odpočívám...

Vyšel jsem si na pozvání Václava Vacka a dalších přátel na setkání katolického, evangelického a bratrského kléru a laiků. Nakonec tam bylo spousta lidí, spíše těch neordinovaných zástupců hnutí a spiritualit. Seznámil jsem se s lidmi z "chlapů" a dalších aktivit kolem Václava Vacka, nechyběli zástupci České křesťanské akademie a jejich prezident. Místo: Sakristie jezuitského Salvátora. Poblíž tou dobou sněmovalo hnutí D.O.S.T. a řečnil exprezident. My budoucnost naší země řešili z jiného konce. Síťovali jsme a vzájemně vymýšleli, jak si být blíž a víc si pomáhat - ve službě vlasti, abych to řekl pateticky. Prostě nám není jedno, kam to v Česku spěje. Tak Pán Bůh s námi. Ještě o nás uslyšíte...

Vylévám si srdce s Jeremjášem

Právě padá vláda. Zajímá mne na čí objednávku. Pokud premiér říká, že je představa románku s paní Nagyovou bizarní natolik, že se nemá ani komentovat, jak je to tedy? Kdo bude vládnout po této vládě? A hlavně: Jak bude vládnout!? Mnoho otázek, pro někoho možná zbytečných. V poznámkách k výkladu 12. kapitoly proroctví Jeremjášova (stáhněte si je) si dovoluji tvrdit:  "Drtivá většina křesťanů si zvolila verzi života, která se dá nazvat starat se o sebe a tím pádem je každému z takových křesťanů naprosto jedno, zda se někomu vede lépe přesto, že páchá nepravosti a vzpouzí se proti Hospodinu. Takové křesťanství se zaměří na pokoru a skromnost a nejvíce se bojí znečištění závistí. Proto se kolem sebe nedívá. Nediskutuje o právech. Vedle takových křesťanů můžou mlátit demonstranty, zneužívat policii, kout pikle vůči státu, ničit kulturu, odsouvat do lágrů nepřizpůsobivé. Takové křesťany nic nepálí. Nejdůležitější je nosit pravidelně svou zadnici do kostela."

Místo pro emoce

S nedělním kázáním jsem si nebyl jist ani v momentě začátku bohoslužeb a už vůbec ne po nich. Tak jsem se donutil napsat si ještě doslovné poznámky. Je v nich víc, než jsem řekl nad prostřeným stolem. Třeba taky tvrzení: "Troufale si dovolím říci, že když na city nedbáme, pak dovedeme těmi city také pěkně vydírat. A naopak: bez pocitu jsme nešťastní a bez budoucnosti. City se stávají tím, přes co už “nic nejede”, stávají se posledním argumentem. Říkáme: “Necítím nic, tak nic dělat nemohu...” a nebo “Já to takhle cítím, tak to respektujte!” Je konec! Rozumářské náboženství se o pocity rozbije jako milenec o přibouchnuté dveře dívčí komnaty." Stáhněte si tady a třeba diskutujte. Ostatně dnes jsem při bohoslužbách nechal lidi mluvit a diskutovat a chodil jsem mezi nimi po "kostele" :-)

V souvislostech

S Veronikou Sedláčkovou na TV NOE, pořad V souvislostech (14. díl) - Tématem pořadu bude vyrovnání státu s církvemi. Právě tento týden, kdy hýbou českou společností záplavy, stálo totiž trochu stranou rozhodnutí Ústavního soudu o narovnání majetkových křivd s církvemi a náboženskými společnostmi. Moderátorka pořadu Veronika Sedláčková se ptala na to, proč se i přesto ozývá, především u opozice, silná kritika tohoto rozhodnutí, když jde o definitivní „restituční tečku“? Premiéra v sobotu 8.6.2013 (Produkce ADV Studio, Václav Marisko)
Opakování se vysílá v neděli 9.6. (12:20); (22:35); v pondělí 10.6. (15:40) a pak na právě tady na kanálu YouTube.

Kujme pikle, pikle kujme...

Je to pár poznámek k jedenácté kapitole Jeremjášova proroctví, která odhaluje intriky. Pokud si to aktualizuji, nemohu přejít svodku dnešních médií, kterou ve výkladu začínám: "Nedávno se nechal slyšet jeden skvělý politik, že by bylo dobře zakázat (snad zákonem!?) používání slova kmotr a nebo korupce v politice. “Možná by to odhalilo pravé příčiny toho, proč se politická etika a stabilita řítí do pekel.” cituji přímo blog tohoto politika. Nedává mi rozum, co by se pak stalo se skutečným politickým spekulováním a intrikařením. Zůstalo by nenazváno a nebylo by vidět, zní kýžená odpověď tohoto politika. Byl by jinými slovy “klid na práci”. Jiný, spřízněný podnikatel, sám sebe představuje jako politického podnikatele, který byl v pravý čas na správném místě. " Ale zdaleka tím, co čtu v médiích, nekončím! Skládám poznámky k biblickému textu dále: stáhněte si text a diskutujte.

Jak se pozná plnost Ducha svatého?

První kapitoly Lukášova deníku ze začátku éry křesťanské, z knihy Skutků, nabízejí překvapivě jiný pohled, než se běžně užívá. Duchovní úspěchy a selhání se promítají na pozadí skutečnosti majetku. Na vztahu k majetku a nakládání s ním se profilují první křesťané. Dnes se tomu říká, že myslí sociálně. Byl to ale první komunismus s idejemi, které z praxe známe? Pokud byl, tak kdy a v čem?! Proberte se několika poznámkami nad druhou kapitolou. Stáhněte si je zde. A diskutujte.

Historická příležitost

Jak ukázat společnosti, že nejsme paraziti a že se udržíme nad vodou, protože jsme se drželi celá léta a ještě jsme jako církev investovali peníze do staveb po celou dobu komunismu. To je možnost, která se nikdy nebude opakovat. Peníze, které od státu dostáváme, jsme schopni dát zase dále tak, aby je občané této země pocítili. Aby z nich měli dobro. Aby viděli zase novým způsobem, že jsme tu pro ně.
Liberecký sbor naší církve připravil pro jednání podzimní konference návrh, který se upravuje. Můžete se k němu přidat, upravovat a navrhovat. Podílím se na té práci s potěšením. Liberecký návrh je zde.  Tady jsou mé poznámky ke stažení, které jsem za Říčany přidal.

Nebeských znamení se neděste

Jeremjáš srovnává modly a živého Boha. Je mírně politicky a religionisticky nekorektní. Pár poznámek s diskusními otázkami na závěr je tady ke stažení. Tvrdím tam také toto: "Babylónie zaplavovala Přední východ. Izraelité vnímali idelologii vítězné mocnosti se zájmem. Asyřané a Babyloňané hodně dali na hvězdy. A tak někteří už nacvičovali strach ze všech hvězdných znamení, protože okupace byla za dveřmi. Je to jako by se před srpnem 1968 nacvičovala podlézavost velíkomu sojůzu sovjétskych socialistíčeskych respůblik. Pravda, někteří nacvičují dodnes a lezou Rosíji do řiti. Jeremjáš se ale chová dospěle a pokusí se srovnat fakta..."

Manželství

Dávám tu ke stažení poznámky k rozhovoru, který jsme v Kolovratech vedli v kruhu s manželskými páry... Nad Zjevením Janovým uvažuji, proč Pánu Bohu přecházejí oči, když církev vidí oblečenou v zářivém kmentu. Nebo je Bůh jen naivní? Uvažujme nad manželstvím, příště zase nad rodinou s dětmi. (Fotografie od Lukáše Potůčka ze svatby Blanky a Vojty.) A doporučuji film podle skutečné události (The Vow, 2012), který je na You Tube zde.

Ekumenický kostel v Mostě

Jiří Kočí předložil diplomovou práci. Téma dostal nelehké. V Mostě došlo díky těžbě hnědého uhlí ke zničení vlastně celého starého města. Pod Hněvínem, pod kopcem se starým hradem, zůstala jedna ulice, ve které soudruzi dali každé církvi jednu starou vilu. Pamatuji si ještě na dojíždění do Mostu, který jsem na čas měl v péči jako kazatel sboru v Ústí nad Labem... Historický chrám byl přestěhován dále od jámy, ale zůstal stát pustý. Depresívní prostředí. Cestou do té církevní ulice U Města Chersonu se muselo procházet kolem kojeneckého ústavu, kde plakaly opuštěné děti tak, že byly slyšet až na ulici.

Jiří Kočí a kolegové, kteří řešili situaci v Mostě, počítali i s přeložením železničního koridoru, řeky Bíliny a úpravou celého uměle vytvořeného ostrova. Přikládám alespoň jeden obrázek, jakoby letecký, a moc děkuji za odvahu tvořit. Mohl jsem nahlížet přes rameno a vážím si té možnosti. A to už mne znáte, chtěl jsem více, než kostel. Celý areál je plánován jako víceúčelový. Stavět se spíše nebude, ale ... Člověk nikdy neví.

Kryštofův domek

V jedné zahradě stojí domek, veskrze zahradní. Potřebné i nepotřebné harampádí, které se hodí k jedné čtvrtině roku na zahradě, najdete za jeho dveřmi. Léto se poslední dobou povážlivě krátí, hubne, kýchá a je zimomřivé. Nebo se mi to jen zdá? Kryštof, tedy Christoforos, který je na majolice ve štítě vyobrazen, jak nese malého Ježíše na ramenou, je jiného názoru. Vystavuje pečlivě upravené nářadí, které jeho majitel výtvarník a architekt pečlivě upravuje do podoby barevných žiraf. Kryštofův domek mne uklidňuje. Má smysl rýt, přehazovat, plít a shrabovat. Má smysl sít. Bude se jednou sklízet!

I plakat se musí umět!

K Jeremjášově deváté kapitole přidávám pár poznámek, které si můžete stáhnout. Píšu tam taky toto: "Kdo je moudrý, ten pláče? A je nějaká moudrost v ženských slzách? V některých kulturách jsou ženské plačky nezbytným doplňkem skutečnosti. Ale ne proto, že by si to měly vyplakat ony. Jsou hlasem všech, udávají notu. Plačící Jeremjáš se nedá podezřívat ze žádné zženštilosti. Jen udává notu! My bychom potřebovali někoho, kdo by nás naučil volat "Pane, smiluj se!" A to ne až nastane průšvih, ale jaksi preventivně, protože nám to sluší, když voláme ze srdce "Krleš!"

Pomozte vytvořit logo pro CHVALY

CHVALY, to je areál poblíž Centra Černý Most, přímo přes dálnici. Je to areál Církve bratrské, kde působí několik organizací a učí se spolu pracovat a sdílet poslání služby lidem. Nemocnice - LRS Chvaly, o.p.s., která už sedmnáct let poskytuje péči lidem po úrazech a v nouzích stáří. LRS znamená léčebné a rehabilitační středisko. LRS provozuje také domácí péči a pečovatelky převzaly službu pro městskou část H. Počernice, dále LRS Chvaly provozuje v H. Počernicích lékárnu. Vedle toho je v areálu dům Diakonie Církve bratrské BETHESDA, což je dům pro seniory a potřebné ke dlouhodobému bydlení s potřebnou zdravotní a sociální péčí. Pak je v areálu Evangelikální teologický seminář - vyšší odborná škola teologická, jejíž studenti se kvalifikují v sociální i teologické odbornosti. Pak je v areálu objekt Tyrannos Hall, což je chlapecká kolej pro VŠ studenty. V areálu je také Sbor Církve bratrské Černý Most se svými shromážděními a aktivitami a dále občanské sdružení Chvalka, které má registrace pro sociální péči. Sdružení Chvaly, o.s., následník spolku Křesťanská služba, který poskytuje péči od roku 1908 ve Chvalech (původně sirotčinec) projektuje rozšíření služeb s velkými stavebními úpravami.
CHVALY charakterizují pojmy synergie, nové metody, dlouhá historie, všechny věkové skupiny, otevřené prostředí pro kooperaci s městskou částí...
Předkládáme Vám s Agenturou Nula tři návrhy, tři směry a mohou být i další. Jsme zvědavi na reakce. Tady je první, druhý a třetí. Stáhněte si.

Nikdo neřekne: Co jsem to provedl?

Ve své touze po pohodě a klidu dokážeme přejít neskutečné přešlapy a zvěrstva. Samozřejmě nejvíce ty svoje. Zaklínadlo: "Pokoj, pokoj!" by dnes znělo: "Klídek, nevyšiluj!" A přitom by bylo dobře vzít hlavu do dlaní a zeptat se sám sebe: "Co to vlastně dělám?"
Jenže my radši ve své samospravedlnosti zařizujeme svět a mistrujeme druhé. V textu, který je tady ke stažení, říkám: "Apoštol Pavel v dopise Římským křesťanům mluví o soběstačnosti (Římanům 2:17-29) velmi podobně. Písaři opisují přesně písmena, ale pero, které je píše, je lživé. To je zvláštní myšlení. Máme ústavy, řády, předpisy, normy - diskutujeme, hlasujeme, volíme přesně podle všech předpisů, ale jsme lživí, protože je lživý náš život. To slovo "Pokoj" to nevyžehlí. A můžeme donekonečna vyslovovat další svaté formule..."

Moje milá Kralická

Není stará, stále je mladá. Když mám citovat z Bible, naskočí mi nahrávka kralických veršů a teprve pak hledám znění v moderních překladech. Vím, jsem téměř na odpis, ale Kralická mne přežije. V kázání z neděle 12.5.2013, které je tu ke stažení, tvrdím, že: "Někteří proroci dělali naprosto zbytečnou věc, například jako Jeremjáš, jehož texty v týdnu čteme, přestože měl dobrého písaře. A asi i proto jej Pán Bůh obdařil písařem, protože Jeremjáše lidé moc neposlouchali a jeho úkolem bylo nechat po sobě písemně doložené Boží slovo. Za jinými proroky se zase táhli lidé v davech - jako za Janem Křtitelem, posledním prorokem před Kristem - a nezůstalo po nich nic, než hlavní hesla jejich kázání zachovaná v evangeliu..."

Děkuji za hlasy ve volbě do ústředí Rady Církve bratrské

Že jsem neuspěl, to nevadí. Vážím si podpory Vašich hlasů. Cítím se svoboden ke službě svému sboru a dalším aktivitám, které bych musel jinak brzdit. Více...

Děti a ještě děti...

Jeremjášovo proroctví je prastarý terén, který odpovídá na moderní křeče. Topografie hledající záchytné body nachází aktuální témata. V mých poznámkách (stáhněte si...) je mimo jiné: "Dítě mělo podíl na bohoslužbě, na obětování! To jenom my posíláme děti pryč za sklo nebo do besídky. Nicméně, je to jinak:  Děti mají mít podíl na naší liturgii (tedy pokud nějaká je). Více, než předčasné výzvy k obrácení a jiným duchovním úkonům, za kterými není nějaká činnost přirozená dětem (myslím tím: přines - podej - podrž) bychom měli pracovat na zapojení dětí do běžné bohoslužby a tím spíše do bohoslužby s Večeří Páně..."
Fotka je trochu nostalgická. Cecilka, kterou máme na obrázku, se s maminkou, tatínkem a Adamem stěhuje do Vlašimi už 18.5.2013. Ať jim Bůh žehná!

Rozhovor - krajina slov

Nedávno jsme vedli hovor nad filmem The Sunset Limited (HBO, 2011, režie Tommy Lee Jones, námět Cormac McCarthy). Moc to doporučuji vidět ve skupince a debatovat. V textu souboru poznámek ke stažení píšu:

"Bůh se ptá, kde je Adam (viz Genesis 3). Možná se neptá na místo, ptá se proto, aby si Adam odpověděl, kam až zašel. Ptá se, aby si Adam sám položil otázku, proč se stydí, proč se bojí, proč se stalo, co se stalo. Adam hned odpovídá. Ale nic mu jasné není, protože by řekl, jak daleko došel. Vždyť jedl ze stromu. Ale to nepustí přes rty. Proto se Bůh ptá dále po důvodech... Adam najde jediný důvod: “Eva!” a Pán Bůh ten důvod zná, ale ten slyšet nechtěl. Evy se ptá ale velmi přímo. “Co jsi to udělala?” Ona má jedinou odpověď: “Had!” To je dramatický rozhovor, protože to vypadá na konec konverzace. Bolestivé mlčení, odchod z krajiny slov, z ráje.
Někteří lidé se ptají jako Bůh, ale jako Bůh se ptát nemůžeme. On věděl. Nemůžeme Boha ani zastupovat. Jsme Adamovi synové a dcery Eviny, musíme se snažit klást otázky sami sobě i druhým, protože jsme nevědoucí.

Církevní "restituce" v praxi

Na konferenci pořádané pod názvem obsaženým v nadpisu, kterou b.i.d. services organizovali v sále nemocnice Pod Petřínem seděli spíše advokáti církví, řádů, Lesů ČR tedy osob povinných k vydání a oprávněných k vyžádání. Ukazuje se, že celý proces není tak jednoduchý, jak by se kritikům, politikům a komentátorům zdálo. Účastníci narovnání se dostanou přirozeně do konfliktů, leckde bude muset rozhodnout soud. Ač se bude vše odehrávat bez emocí, půjde o zřetelné napětí mezi oprávněnou a povinnou osobou. Dostanou se do sevření dvou pravidel, která se na straně státu snaží naplnit práva oprávněných žadatelů i povinných k vydávání (podle §6 a 7 zákona 428/2012 Sb.). Také tvořivost úředníků může hrát důležitou roli. Mýtus o pozemkových reformách (zvl. 1921) nežije zdaleka jen ve hlavách amatérských politiků. Pastí může být také čas vyřizování výzvy k vydání (Ze šesti měsíců se lehko může stát celý rok...). To může vést k poškození a znehodnocení majetku, protože se o něj nikdo rok nebude starat. Může nastat všechno, co se dá od lidského pokolení čekat. Farnosti, biskupství a řády se musí obrnit trpělivostí a do 2.1.2014 předložit vše, co lze - maximálně vyhotovené. A nenechat si to "vrátit" snaživým úředníkem, že to "jako nebere". Výzva se nesmí vracet. To je postup mimo zákon. Oprávněný musí počítat s co nejkonzervativnější a nejpesimističtější verzí průběhu. Žádné velké naděje.
Metodika k vydávání (visí na stránkách Lesů ČR) zmenší třecí plochy mezi oprávněnou a povinnou osobou. Ač se může zdát přiliš složitá, je doporučenou a oběma stranami odsouhlasenou verzí. Tady je můj příspěvek v prezentaci a v textu ke stažení.

Za pozornost také stojí věty z materiálu zástupce ředitelky odboru církví Ministerstva kultury ČR Mgr. Aleše Chocholáče: "Pouze kombinace finanční náhrady a příspěvku může zajistit, aby došlo k finančnímu osamostatnění dotčených církví, aniž by byla jejich činnost podstatně omezena. Příspěvek pokryje, alespoň po dobu prvních tří let, běžný provoz dotčených církví. To vytváří určitý časově omezený prostor, ve kterém mohou být roční splátky finanční náhrady investovány tak, aby byl zajištěn dostatečný zdroj příjmů pro činnost dotčené církve, až se příspěvek začne snižovat, i pak, až vymizí docela..." Materiály jsou u mne k nahlédnutí.

K debatě o dětech

V Kolovratech jsme před časem jednu neděli debatovali o dětech. Slíbil jsem dotáhnout poznámky a vyvěsit je. Tady tedy jsou. Budu docela rád, když se zvedne diskuse. Ostatně, dělám to v den, kdy se mému nejstaršímu synovi spočítalo třicet let od chvíle, kdy jsme jej s manželkou vezli do porodnice trolejbusem. Narodil se ještě v Pardubicích. A dnes je to velký chlap. Fotka zachycuje děti na louce nad Náchodem. Je tam také ještě pes Falko, který pro naše děti hodně znamenal. Psal se tehdy rok 2003. Slíbený dokument s tezemi o výchově dětí je zde ke stažení.

U chrámových dveří

Pokračování poznámek k Jeremjášovým textům (7:1-11) přikládám v souboru ke stažení. Nově vymetený chrám za krále Jóšijáše přitahoval. Lesk bohoslužeb však protivný prorok označil téměř za fetiš, který se Bohu nelíbí. Forma bohoslužeb je teď hodně diskutována v římské církvi, ale je to záležitost, která vzrušuje i reformované... Církev žel nemá mnoho jiných témat, vrcholem její činnosti bývá, že se schází. Bývala napřed téměř ve všem - to ona věděla o lidských právech první, to ona měla zdravotnické a sociální aktivity první... V čem je dnes napřed? Proč bych měl být křesťanem?
To a jiné provokativní myšlenky najdete v textu pro stažení. Obrázek je ze soutěže Bratr Paleček v roce 1998 v Náchodě. Autorem je Václav Linek z Kolína. Zmiňuji tu několikrát text Jaceka Prusaka (v pracovním překladu Josefa Hurta) a tady je ke čtení.

Mýty

Třeba ten, že je třeba zavést Desátky... Nedávno jej zmínil jeden z představitelů litoměřické diecéze ŘkC, ale objevuje se to téměř pravidelně i v protestantském světě. Je to pravda? O desátcích se musí mluvit v souvislostech Staré smlouvy a pokud by někdo chtěl zavést něco podobného, měl by se snažit založit náboženský stát. Poznámky na toto téma stáhněte zde.
Pak se tvrdívá, že Pán Ježíš byl chudý. Inu, jak se to vezme. Neměl dům, neměl kde hlavu složit, to ano, ale oblečen byl dobře a nešetřil za mast, které se nevyrovná závan vůně linoucí se z parfumérie Sephora... O penězích a jejich hodnotě jsem psal více zde.

Hnojivo tohoto světa

Kázal jsem dnes na text z Matoušova evangelia 5:13-16. Říkal jsem v tom kázání, které si můžete stáhnout zde, že: Je to jako když přijdete do obchodu a postavíte se před regál s hnojivy. Přitočí se k vám prodavač a začne vyzvídat, co hledáte. A v tu chvíli začne vysvětlovat, co je třeba koupit. Takhle jsem jednou stál a přemýšlel nad hnojivem pod růžičky. Paní prodavačka mne obskakovala a doporučovala vytrvale jen jedno z těch hnojiv, shodou okolností to nejdražší. Poslouchal jsem a říkám jí: “No, vy to nemůžete ani dělat jinak, vy mně musíte doporučovat to nejdražší!” A ona se tak trochu urazila a zcela vážně připomenula, že mi nenabízí chemii - ale hnojivo. Když jsem se ptal po hnojivu, tak je přece odpověď jasná. A po přičichnutí ke krabičce jsem jí pochopil. Nabízela mi nějaký trus. (ilustrační foto z www.ireceptar.cz) Buď používáme to, co Pán Bůh udělal, nebo to musíme vyhánět vlastními silami.
Musíme dohromady dávat prvky, vytvářet sloučeniny, míchat živly, nechat reagovat a zrát. Pracoval jsem ve fabrice (Synthesia Semtín) jejíž součástí byl velký provoz na výrobu hnojiv. Tam, kde se dělaly výbušniny, tam by člověk výbuch čekal. Ale tam, kde se dělala hnojiva, tam mi to nebezpečí nikdy nepřišlo na mysl. Blízko provozu na hnojiva byl také domov seniorů, kam jsme chodívali za stařenkami (Rybitví). Kdyby to vyletělo do vzduchu, jako v texaském Westu, byl bych překvapen. Myslím teď na naše krajany...

Nepolepšitelný člověk

Přemýšlíte také občas nad tím, kde se vzala v takovém kultivovaném a zajímavém člověku schopnost podvést, zabít či "jenom" lhát? Uklidníme se téměř vždy odkazem na původ a výchovu toho výtečníka a zase dále doufáme ve své podstatě dobrého člověka. A to je právě ta hloupost, přebírat lidi podle toho, čím byli za minulého režimu, jak moc byli úspěšní v podnikání či jakého vzdělání dosáhli. Už vůbec je pošetilé přebírat podle barvy pleti či vlasů. Člověk, jako takový, je prostě nepolepšitelný.

A proto přišel Kristus a já o tom píšu v dalším dílu poznámek k proroku Jeremjášovi tady, stáhněte si...

Tady všude byl

Ladislav Smoljak. To je název knihy, kterou jsme si spolu s manželkou koupili dnes na našem týdenním kafíčku. Snažím se jí jezdit naproti a posedět chvíli alespoň jednou v týdnu. Zjistil jsem, že ve svém textu Tomáš Klvaňa vzpomíná na Osmu, což jsme tedy dva... I David Smoljak, syn pana režiséra, ve svém textu zmiňuje tatínkovo rázné: "Říkal to Cepl!" Oba staří pánové, Smoljak a Cepl, spřízněni nemocí a touhou pomoci národu, na nějaký čas splynuli do téměř nerozlučné dvojice. Mezi těmi lety 2004 až 2009 mi byl pan Cepl zvláště blízko, když často rázně zastavil mé sentence: "Podívejte se, jasnosti..." a oběd neoběd (u domácího stolu ve Květné) jsem obdržel přednášku. Takže pana Smoljaka chápu. Děkuji Tomášovi Klvaňovi za zmínku a dovolím si přidat i paní Libuši Koubskou, častou účastnici debat. Fotka je z roku 2007.

Jeremjášova 6. kapitola

Zrovna jde o naši paměť minulých let. Zapomínáme, přátelé. A není to jen běžný úprk mozkových buněk daný věkem, ale je to i zvolená cesta, potvrzená démonem lenosti. Vracím se do minulosti s Jeremjášem a v textu vyvěšených výkladových poznámek říkám spolu s prorokem: "Jako Jeruzalémští: “Napravují zkázu mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj, ale žádný pokoj není. Styděli se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase, kdy je navštívím, se zapotácejí, praví Hospodin.” (6:14-15) Jim také chyběla jakákoliv sebereflexe, jakékoliv ohlédnutí za minulou zkušeností otců, což je jedno z pravidel Izraele - “Budeš připomínat!”.
Paličatá neochota už hraničí i s neschopností reagovat, srdce tvrdne až ztvrdne! “Toto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a rozhlížejte se! Ptejte se na dávné stezky: Kde je ta dobrá cesta? Jděte po ní a najděte místo odpočinutí pro své duše. Říkají však: Nepůjdeme. Ustanovil jsem vám strážné se slovy: Dávejte pozor na zvuk beraního rohu. Říkají však: Nebudeme dávat pozor.” (6:16-17)
Tady je celý text ke stažení.

45 let od smrti M. L. Kinga

Křesťanstvo je buď přesvědčeno, že nespravedlnost je tak nedozírná, že nemá smysl dělat nic, či je lepší nespravedlnost mýtit někde v Africe a rezignovat nad tím, co se děje tady, nebo že je to vůbec neslučitelné s náboženstvím a pravá víra se bojem o spravedlnost jen zdržuje... Ale každá nespravedlnost přece volá do nebe! Ať je to slovenský otrok prodavač v našem obchodě či lidé, kteří potřetí budou platit svoje domy v Horoměřicích, nebo je ztratí. A víš-li o nespravedlnosti, vyznáš-li se v tom, kdo je kdo a co je co, měl bys říci svoje “Ne!” Nejen tohle obsahují moje poznámky z 5. kapitoly Jeremjášovy (10-31) které jsou ke stažení zde.

Náboženství se mění. Kristus zůstává!

Dnes jsem byl na návštěvě. Hostitel mne přivítal slovy: "Víte, jaký je rozdíl mezi vírou a náboženstvím podle Mileny Holcové?" Milenu Holcovou mám rád a nevěděl jsem. Poučil mne: "Víra je jako cestovatel, navštěvuje a diví se... A náboženství je jako turista. Někam přijede a nadává, protože je to nějak popsáno v bedekru a zcela jinak to vypadá ve skutečnosti..." Nesouhlasil jsem. Já se s Milenou Holcovou shoduji v popisu víry. Náboženství je podle mne ale třeba popsat jinak: Totiž, jako když se cestovatel ubytuje v rodině. Vnímá pak, že věci, které by si pojmenoval a vyzkoušel sám v jiném pořadí, v daném místě mají svůj řád a své místo. Na to si buď musí zvyknout, respektovat to, nebo to odmítnout a žít po svém. Ale s vědomím, že vytváří svůj řád a svá svatá místa. Protestovat proti náboženství může jen pošetilec, který sám sebe nezná.
Tady je včerejší kázání o relativitě našich projevů a jistotě Kristova vzkříšení.

Poslední sousto

Jinými slovy: Afikoman, polovička macesu, který jsem zlomil a ukryl, se mi letos při pesachovém sederu (obřadní večeři na Velký pátek) těžko vykupovala. Totiž, aby bylo jasno, u nás děti ten ukrytý kousek nekvašeného chleba (macesu) hledají a nálezce pak se mnou smlouvá. První splátkou byly dva volňásky na Matějskou pouť (pět atrakcí). Já hlupák nabídl hned oba dva. Měl jsem jít po jednom. Nicméně, to mne až tak nemrzelo. Sice mít volňásky podepsané a orazítkované Kočka, s.r.o., mi připadlo děsně zajímavé už jen sběratelsky, ale nelitoval jsem jich. Ale tím smlouvání neskončilo. Měl jsem schované dva volňásky do ZOO pro jiné děti a musel jsem s nimi ven. Nenapadla mne čokoláda... A tu jsem si uvědomil, že vykupovat je vykupovat. Buď mi ten afikoman za to stojí, nebo ne. Afikoman byl pravděpodobně kouskem chleba, který držel v rukou Ježíš, když mluvil o svém těle či o těle Izraele a vykoupení skrze oběť. Pocítil jsem, že to není jen tak. Možná to při Večeři Páně beru moc na lehkou váhu.

I když se nikdo nedívá

Navykli jsme si dělat věci jen do potlesku davu. Když to má ozvěnu, tak je to dobré. A není. I když se nikdo nedívá, tak má smysl dělat to, co se dělat má. Zajímavé je, že v USA berou za celkem normální, když někdo dostane úplatek (asi jich tak moc není). Oficiální manuál pro státní úředníky daňové správy najdete zde. Najděte si pojem "bribes"... Přesvědčte mne, že je to hoax :-)
Mne zaujal ústecký program ve sboru Církve bratrské, který tamní kazatel, komeniolog a učitel na univerzitě, nazval právě slovy nadpisu. Doporučuji a přidávám text mého kázání z poslední neděle, ten je tady ke stažení.

www.danielkvasnicka.eu

To není chyba! To je správná adresa s koncovkou .eu namísto mého webu, který právě čtete. Na stránce se vám objeví volební web. Ano, kývl jsem na kandidaturu do rady Církve bratrské. Nemyslím, že bych to potřeboval, ale po dvě předcházející období jsem to odmítal (stěhoval jsem se do Říčan, zakládali jsme sbor...) Ale teď nemám moc důvodů proč říkat ne. Pokouším se na novém webu představit své myšlení a názory. Budu web plnit průběžně. Tak tady to je.

Jsem doma z výletu

Byl jsem navštívit sbor v Novém Městě nad Metují. Tak trochu jej mám také na svědomí. Bylo to velmi milé setkání. Ráno jsem si vyšel na sluncem zalité náměstí, odtud snímek zámeckého portálu, a zašel jsem i do kostela. Všiml si mne pan farář a přišel se mne zeptat, zda něco nepotřebuji. Tak, prostě a obyčejně. Už si mne nepamatoval. Změnil jsem se já i on. Poděkoval jsem a přidal jsem, že je velice laskav. On se usmál a podotkl, že jsem prostě stál před zpovědnicí...  Ta laskavá vstřícnost je dána i tím, že na zpovědnici je zvonek. Kdykoliv potřebujete, můžete zkusit zazvonit na zvonek, podobný těm u branky, a zpovědník přijde.

Kázal jsem tam na stejný text jako David Boháč tady v Říčanech. Připravuji si kázání na stejný text spolu s bratřími, kteří slouží a dělá mi to neobyčejnou radost a potěšení. Tady bylo prý taky hezky. Bohu díky! Kázání na text dopisu Římanům 12:2nn máte ke stažení zde.

Pařížský Dandy

Obraz Jana M. Smetany, který patří do sbírky jedné české herečky, mi ne náhodou připomíná podobu Daniele Fajfra, kdysi ústeckého kazatele, který stál malíři modelem. Tak trochu vtip a tak trochu vzpomínka na časy rozvinutého socialismu.

 

Dodrží a nebo nedodrží své sliby?

Příběh malomocného je ve všech třech synoptických evangeliích. U Matouše (8:1nn) je zařazen hned poté, co Pán Ježíš skončil své vyučování na hoře a přejel přes jezero. Na hoře jasně řekl, že nepřišel zrušit zákon. Naopak, přišel zákon naplnit. Ježíšův inaugurační projev či vládní prohlášení předané vsedě - ex katedra - jasně vypovídá, jak se bude Ježíš orientovat. Naplní tyto své sliby? Evangelisté nám představují první test, kterým Pán Ježíš prokázal, že svá slova myslí skutečně vážně. (Z kázání na čtvrtou neděli postní v Říčanech, které si zde můžete stáhnout)

Láska je silná jako smrt

Bible začíná svatbou (Adam a Eva) a končí svatbou (Beránek a nevěsta) ve Zjevení Janově. A přesně v prostředku - je Píseň písní, erotická kniha v centru Písma svatého. A víte, kdy ji čtou Židé? O Velikonocích, při oslavě vykoupení ze zajetí egyptského! V té nejhlubší a nejsilnější chvíli duchovního znovuzrození. Není to divné z pohledu upjaté morálky našeho křesťanství?

Přidávám Vám nedělní kázání ze třetí neděle postního období. Stáhněte si jej zde. (Se zvukovým záznamem je také na www.cb.cz/ricany) Iilustrace je ze stránky CéCéCéPé. No krása...

Psí identita

Bratrské perikopy pro dnešní 2. neděli postní mají text z Matoušova evangelia (15:21-28). Žena syrofenitská slyšela od Ježíše, že ji považuje za fenu a její dceru za štěně... Odmítal ji. A přesto od něj dostala, co potřebovala. Tvrdím v kázání: "Pán Bůh dává, až náš život oplývá. Nebude to naší šikovností. Myslíme-li na hospodaření v naší domácnosti, myslíme-li na hospodaření v církvi a ve společnosti, platí jedno tvrzení: Když Bůh bude žehnat, bude toho i v době zoufalé nouze a bídy tolik, že ještě zbude pro ostatní. Nemusíme mít stoly navršeny jídlem, nemusíme být bohatí, stačí i jídlo nuzáků a vždy bude i pro ostatní. Vždy budou naše životy oplývat!" Nejen to najdete v textu zde.

Debata o hospodaření církve

Na setkání hospodářů sborů mé církve se debatovalo o návrzích na řešení hospodaření Církve bratrské po přijetí zákona č. 428/2012 Sb., 
O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Diskuze na toto téma mohla probíhat už roky. Neproběhla. Diskutuje se až teď. Rada Církve bratrské předložila jen jeden model řešení. Zazněly i další návrhy. Předkládám svůj návrh v prezentaci a také v doprovodných poznámkách.
Předpokládám, že Rada CB bude jednat demokraticky a představí církvi dva nebo tři modely řešení a komentuje jejich slabiny a silné stránky, dá možnost, aby proběhly během času do podzimu dva tři workshopy (otevřené třeba i veřejnosti mimo církev) a na podzim nechá hlasovat o tom, kterou verzi přijmout.

Hysterie nacionalismu

Když jsem poslouchal projev pana premiéra Nečase v Bavorsku, byl jsem vděčný za slova, která jsem slyšel. Vážím si toho, že dokázal najít křehkou mez mezi diplomacií a slušností, vstřícností a pohostinností. Navzdory hysterickým výlevům, které návštěvě předcházely a také následovaly po projevu. Filadelfia (láska bratrská) má sestru: Filoxenii (pohostinnost) a ta se musí stavět proti strachu z cizích a jiných - xenofobii. A o tom píšu, když vykládám začátek 13. kapitoly listu Židům. Stáhněte si zde. (Foto ČT)

Hledá se jeden spravedlivý

Jeremjášovo proroctví je v 5. kapitole hodně podobné Abrahámovu rozhovoru s Hospodinem, který vedli než shořela Sodoma a Gomora. Je to text postní a hledající. Předpokládá, že vysoko postavení mají mít alespoň povědomí o právu a spravedlnosti. Není-li rozdíl mezi nimi a hlupáky, platí "ryba smrdí od hlavy" - ne od těch hlupáků dole. Stáhněte si zde a diskutujte.

Jeremjáš on line

Čtvrtá kapitola nás přibližuje postnímu období, protože dobře popisuje obsah pokání. Naše představy jsou děsivé a dělají nám kajícnost ošklivou. Přitom jde o to, abychom si s Bohem porozuměli a dali mu příležitost s naším životem něco dělat. Pána Boha hřích bolí, ale nikdy se nad námi nezděsí, a to ani ve chvíli, kdy se o nás ukáže celá pravda. Stáhněte si poznámky ke 4. kapitole Jeremjášova proroctví. Na fotce ještřábí či supí zoban z Le Botanique v Bruselu. Bronzová prezentace je drsnější, než realita.

Slovo pro rok 2013

Tradicí je, že si na poslední den starého roku či při první bohoslužbě roku nového losujeme biblické zaslíbení a povzbuzení. Takové si vylosoval i náš sbor v textu Žalmu 18:31, kde se říká: "Hospodinova řeč je protříbená. On je štítem všem, kdo v něm hledají útočiště." Pár poznámek k tomuto textu je zde v přiloženém souboru. Vlastně je to celé kázání, které ve zkrácené verzi zaznělo v neděli 3.2.2013.

Krize druhého chrámu

Izrael těžce hledal svoji identitu, téměř jako my. Navrátilci z Babylóna upřednostnili svoje domy a rodiny před obecnými záležitostmi, nestavěli chrám. Sice v něm bohoslužba běžela, ale vše bylo v provizoriu, protože "to stačilo". A ono se ukazuje, že takhle se na svět dívat nemůžeme. Nejde jenom o nás! Tady jsou poznámky, stahujte a diskutujte.

Jeremjáš on line

Provokativní prorocká řeč Jeremjášova k severnímu a jižnímu Izraeli jako ke dvěma ženám. Manžel je nepřestal milovat a vede je k poznání sebe sama. Národní sebepoznání však nastává až po tvrdých následcích nevěry. Další díl z výkladových poznámek k proroctví Jeremjášovu, 3. kapitole. Stahujte zde.

Tzv. Restituce dnes

Co s nimi a jak zacházet s náhradami, které spolu s příspěvkem ze státního rozpočtu mají přicházet (příspěvek církvím je průběžně poskytován a náhrady mají být vypláceny na konci roku). Předkládám názor, který je tu k diskusi. Více uvnitř. Stáhněte si jej a bude mne zajímat váš názor.

Jeremjáš on line

Izrael myslel svou úctu Baalovi velmi upřímně. Lidé se na Karmelu upřímně modlili, aby Baal seslal oheň. Právě proto se jeho uctívači bodali nožíky, aby probudili Baalův soucit. Mysleli to opravdu upřímně! A přesně tak jednal Izrael spoléhající na váhu svého rozhodnutí:  “Dům izraelský — oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci, říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil! ... Říkají: Povstaň a zachraň nás!” (Jeremjáš 2:26-28) Ale tato upřímnost vede do záhuby. Poznámky k výkladu 2. části druhé kapitoly proroctví Jeremjášova jsou ke stažení zde.

Jeremjáš on line

O tom, jak manželé mluví s manželkami; pak také o tom, jak se náčelník někdy stane kůlem v plotě - no prostě: výkladové poznámky k prvním třinácti veršům Jeremjášovy 2. kapitoly. Stahujte tady. PS: Ty dvě ruce, to jsou ruce mistra Hudečka a jeho paní Evy, když jsem u nich fotil pro Zápraží.

Novoroční a Tříkrálové kázání

"Sever! Ta světová strana je sama o sobě zajímavá. Jak se orientuje mapa? Pověste ji na stěnu, vezměte buzolu... Když by sever na kříži magnetické střelky měl ukazovat správným směrem, bude ukazovat nahoru. Tam, kam my ukazujeme, když chceme ukázat na nebe. Pokud mapu položíme, sever bude ukazovat dopředu. Když vezmeme Bibli a budeme ji orientovat podle buzoly, bude její hřbet svou linií ukazovat dopředu. “Ze severu přiletěli velcí draci.” říká Throrova mapa v pohádce Hobit. Je to místo neprobádané a nebezpečné, kterému se i J.R.R. Tolkien vyhne. Nic tam ze svých dějů neumístí. Samozřejmě, protože o něm ví svoje. Je to místo, které nelze ovládnout ani zachránit. Co ví Tolkien?..."

Pár slov z kázání na Jeremjášovo proroctví, která jsem připravoval pro letošní začátek (či spíše také pro konec) roku a na Tři krále. Vlastně tedy ze dvou výkladů. Z neděle 30.12.2012 je slovo o Mandloňovém prutu a pro neděli 6.1.2013 je slovo o Vroucím hrnci.
Výklad Biblického textu mi činí velké potěšení a ještě více mi dělá radost diskuse, případně se přidejte svými poznámkami.

Deum nemo vidit umquam

"Boha nikdy nikdo neviděl..." říká evangelista Jan (1:18) a já mu rozumím. A nesnažím se vidět. Přikládám kázání do kapsy, které tvořím spolu s bratrem, který se připravuje na neděli. On káže, já sedím a poslouchám a pak to spolu probíráme alespoň po emailu. Mým cílem je, aby bratři ze sboru kázali - jak já rozumím "prorokovali a učili"- mně tím práce neubyde a sboru přijde požehnání. Tady je můj text ke stažení. (Obrázek je půjčený z internetu.)

Jindřich Santar 1923-2012

Jindřich Santar, architekt, výtvarník a politický ekonom si mne kdysi zavolal a jeho první otázkou, kterou si mne prověřoval, byl dotaz na jméno Václav Vančura. Vystřelil jsem celkem rychle odpověď, protože jsem přeci jen vychován v církvi: První biskup obnovené Jednoty bratrské. A protože jsem obstál, ale spíš proto, že si mne Jindřich oblíbil, jsem směl sedat u jeho křesla snad pět let. V době nemoci také. Více v textu ke stažení, který je vlastně pořadem pohřebního rozloučení. Proběhlo v modlitebně Evangelické církve metodistické v Praze v Ječné ulici včera, 14.12.2012.

Píšu si poznámky, které nazývám "Nedělní fantazie" protože tak se jmenoval tabák, který jsem ta léta dýchal. Nikdy to nebylo nic jiného.

Generální zpráva

Za roky 2006 až 2012 předložila MAS Říčansko, o.p.s., generální zprávu. Jako zakladatel si vážím nejvíce lidských vztahů. Jsou lidé, kteří by se bez společné práce na projektech možná ani nenašli. Jsou podporovatelé, kteří dobrovolnickou prací, penězi i přízní pomohli uskutečnit spoustu dobrých věcí. Výsledky projektů můžete užívat na Říčansku veřejně. Těch 71 projektů  jsou tzv. "tvrdé projekty" a MAS na ně mohla rozdělit 38 728 607,- Kč, sama sehnala pro region ještě 6 500 000,- Kč.

Jde o to, že je třeba poděkovat všem minulým i současným zaměstnancům a spolupracovníkům ze správních a dozorčích rad od založení až posud. Všem jednapadesáti partnerům, kteří tvoří rodinu MAS. A mám za to, že by bylo dobře začít přemýšlet o "komunitní nadaci Zápraží" tedy o něčem, co by dovedlo shromáždit prostředky i "mozky a ruce" k dobrým věcem v regionu. A co by se z evropských peněz poučilo a dospělo v samostatnost. Sami sobě s nadšením vzájemnosti - s patřičnou kontrolou a administrací podle pravidel - můžeme mnohým pomoci a nemusí to být už jen tvrdé projekty.

Generální zpráva se všemi skutečnostmi je ke stažení zde.

Křesťanská identita

Michal Vybíral kázal v Říčanech o druhé adventní neděli a já si s ním povídal o textu, posílali jsme si poznámky a nutně to ve mně vyplodilo samostatné chápání a tedy přípravu ke kázání. Do kapsy... Kazatelé jsou postižení, furt píšou...
Tady si myslím, že jde o zajímavé téma. Myslím, že budoucnost církve je v malých buňkách a teprve pak ve sborech, kde by se ty buňky družily. Svým způsobem jsme blízko apoštolské době, v níž bylo (a bude) třeba podpory, vzdělávání, povzbuzování křesťanské identity (možná nedenominační)... A o tom kážu. Tady to je.

Kázání do kapsy

Tohle vzniklo na objednávku. Jsou texty, kterým se nikdo moc nevěnuje nebo se vykládají zkratkou, jež se vžila jako dogma. A mne baví číst biblické texty a přemýšlet nikoli o dogmatech, ale o podstatě toho, co v Bibli čtu. Mohu se mýlit, proto se dá diskutovat o tom, co tady dávám do placu.

Na každý den roku

Čtení o vztazích, výchově, manželství a o drobných radostech. Vydal Advent Orion. Kniha cituje z blogů a kázání kolektivu autorů. Z českých např.: Jaro Křivohlavého, Jaroslava Pechara a natrefili i na moje. Je mi ctí. Hodnotím vysoce kvalitní redakci materiálů a dělám adventistickému nakladatelství tímto reklamu. A pokud si hledáte mezi rozumnými dárky, které bude člověk brát vícekrát za rok do rukou, tady jeden máte.

Mezi časy

aneb Tento svět opravdu není pro starý (poznámky psané v nemocnici)

V Čechách zrála normalizační léta. Sníh byl tehdy ale stejný a mráz jakbysmet jako ten svobodný po roce 1989. Na začátku vánočních prázdnin 1976 jsem měl krásnou možnost prchajícího dětství: Uvítat a provést po ztichlé Kampě svou maminku.
Pamatuji si její pečlivou levnou módu úřednice odboru školství, kde jí nechali účtovat vše, co šlo. Jmenovitě školy v přírodě. Záda jí už nesloužila a páteř se poroučela do strany. Všechno dala s tatínkem pro nás a naše studia. Když jsme procházeli Starým Městem a pak Malou Stranou, abych maminku provedl svou cestou do školy, vyprávěla mi o Jakubu Schikanederovi a jeho obrazech. Či jsme spolu na té výstavě byli. Neumím se upamatovat, jak to vlastně bylo. Vím jen, že pojem ztichlých koutů Židovského města a nálady staré Prahy mám v paměti nejbarvitěji z té doby. A ten večer byl jak z mistrových obrazů. Pro maminku to byl svátek a pro mne je to tak až dnes. Vlastně teprve dnes tak moc velký svátek.
Souborná letošní výstava Jakuba Schikanedera byla ve Valdštejnské jízdárně prodloužena, tak jsem si na ni vyšel s dcerou jako na svátek. Hlasitě jsme pohovořili s paní v kase a protože jsme se ptali na neexistující slevu pro studenty uměleckých škol, byli jsme nepřehlédnutelní pro celý personál. Kabát a klobouk jsem si uložil s dceřinými svršky do šatny. Jenže já v tom kabátě své vesnické módy, na které si dávám tak záležet, nechal ty vstupenky... Pan hlídač nás však pro ně vrátil, neb je musí znehodnotit, jak nám důležitě vysvětlil. Vyhověli jsme úřadu. Z mojí strany to vyhovění mělo k dobrovolnosti daleko. Zajímavé pak pro mne bylo, jak dcera výstavu vnímá jinak. Nestíhám jí. Moc přemýšlím. Dívám se po návštěvnících. Paradoxně jich tam byla spousta. Mladé české páry jsem vůbec nečekal. Navíc, snad je to časem a schopností, která léty dozrává: pár obrazů jsem si ze žádné z výstav nepamatoval. Pár malých věcí, které mne přenesly na Montmartre a utvrdily v tom, že moderní umění se dalo dělat velice řemeslně. Loni jsme s panem Slavíkem restaurovali Dítětův obraz Panny Marie se sirotky z kaple Olivovny a nejvíce ze všeho si na tom pamatuji výklad o řemeslném zpracování malby posledních realistů, či dnes by se řeklo novoromantiků. Na řemesle velice záleží. Zcela tak, jak dnes ukazuje třeba pan Pištěk.
Po výstavě jsme s dcerou prokličkovali přes Mánesův most a zamířili do chrámu Panny Marie před Týnem. Syn zpíval na kůru se sborem Notre Dame o svátku zemřelých. Snad můj vzhled či jaké kouzlo podnítilo chrámového sluhu v pečlivé livreji, aby mne při vstupu do zaplněné lodi chrámu napomenul nejprve anglicky: "Only for the Holly Mass..." a zopakoval totéž s malou změnou česky, že jen "pro bohoslužby" a já mu s veselým obličejem protestantského duchovního, který vchází do chrámu nejen katolického, odpověděl: "Jasně, jak jinak?!" Hněv sluhy chrámového prahu vzplál okamžitě a jasně. Viděl ve mně drzého a bezbožného intelektuála, co jde na "dušičky" kvůli mamince a potřebě ji zadarmo na jiném světě potěšit. Mne však jen rozhněvala jeho blbost. Až mne dcera musela ukáznit. Svět je prostě takový. Idiotská hatlamatlanina namísto kázání z úst dobrého pražského estébáka už mne ani nevzrušila. Byl jsem tam kvůli živému synovi a dávno mrtvému Mozartovi s jeho Requiem. To dvojí stačilo. Jak jsem jen chvilkami pozoroval, čínští turisté sluhovi kradli pohlednice, které měl vystaveny k prodeji. Ale hned na několikrát, jakoby chtěli sluhu jen naštvat. Bylo mi jej až líto. Nemohl to stíhat, Číňánci měli vždycky náskok.
Jen mi to dokazuje, že dojet si pro know how do Notre Dame v Paříži není vše. Český arcibiskup se nedávno svěřil, že podnikl studijní cestu s cílem poučit se od svých bratří. Francouzské chrámy zůstávají otevřené. Vyloupené na několikrát už neschovávají tolik cetek. Mají uvnitř zásadně židle, nikoli lavice. Oddělují prostor pro věřící a věří jim, že jsou věřící. I já jsem pro ně byl věřící. A kolem nechají proudit turisty a fotit a tlačit se i v nejkrásnějších modlitbách nešpor vykonávaných chrámovým sborem či kněžími všech koloniálních barev dobré Francie. Biskup přijde do lodi pozdravit sluhy a domluvit liturgii a jeho sváteční roucha ani nezkoušejí vytvářet dojem barokního lesku českého katolicismu. Nízký klobouk a laskavá spolupráce naopak přemáhaji i evangelíka. Bohoslužby v katedrále otvírá mladá drobná žena. Notre Dame. Snad příště.

Zralá naděje

Byl jsem pozván do Církve bratrské v Ústí nad Labem na večer v klubovém duchu. Celý cyklus jejich Křižovatek (ta podobnost s mým webem :-) se týká Naděje. Snažil jsem se o diskusi. Říkal jsem tem tohle, pouštěl jsem tam krátký film (viz text) Nu posuďte sami.

V listopadu 1989 jsme měli mnohé naděje, ale některé nedozrály. To je škoda, ale zraje se časem a bolestí. Možná to všechno muselo být tak, jak to je. Já mám stále naději.

Kázání do kapsy

V neděli jsem totiž nekázal a já to nevydržím a tvořím si kázání do kapsy, protože když s bratrem, který bude mít neděli, připravuji jeho text, napadají mne věci, které mu nemohu ani náhodou vložit do úst. Tak jsou tady.

Konference v Arcibiskupském paláci

V bývalých konírnách je dnes sál arcibiskupa Berana, kde se dělají konference a setkání. Národní síť MAS a moje rodná MASka Říčansko se spolu s Ekumenickou radou církví rozhodly, že ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským uspořádají už druhý ročník konference aktivistů všeho druhu. Církevníků, farářů, ekonomů, sociologů a politiků. Tentokrát s názvem: Spolupráce je klíč. Přijďte diskutovat, pozvěte. Pozvánka je zde.

Jom kipur - pro nás obyčejná středa

Napsal jsem si pár slov. Mám známé, kteří mne tlačí do psaní povídek. Možná někdy. Kdo by to ale četl, nic zajímavého na tom není... Tady je můj pokus

Kázání do kapsy

Sedám někdy se studenty a hádáme se nad Biblí. Co říct v kázání a co neříct a co v tom textu je a co v něm není. Moc mne to baví. Tohle je o jedné soudničce z novin, o penězích a o lidské lásce k majetku, tedy taky o tom, co je napsáno v Lukášově evangeliu 16:1-13. Stáhněte si to kázání do kapsy právě zde.

A je to dobře!

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je zaparkován... Ale bylo by to také dobré, kdyby pro něj bývali zvedli poslanci ruku. Tato verze návrhu zákona má své mouchy, ale je poctivá a dlouze projednávaná. Stát by na tom nijak nezchudl. Ale je to výsostně politická věc, je to ekonomická a politická záležitost. Stále to dokola tak tvrdím. Stát si řeší svůj problém. Nevyřešil si jej, beru to na vědomí.

Nemá smysl naléhat na zákonodárce, mluvit o morálce a horečnatě kalkulovat, co bude pro stát úspornější. Tanec podivných lidí z LiDem, že nemohou schvalovat zákon o narovnání, když nejsou příjmy, je komický. To, co rozhoduje, je politická vůle. A ta tu není. Zíral jsem, jak se někteří náboženští lidé snažili nadbíhat opozici a kritizovat návrh. A dost hloupě a naivně. A zíral jsem, jak se zase zbožní zastánci tohoto zákona snažili působit na svědomí státu a jeho zastupitelů. Zbytečně. Dělali to namísto slušné a faktické komunikace, rozhovorů a argumentů, tedy náboženské kampaně vysvětlovací - ne přesvědčovací. To mělo znít čtyři roky od minulého pádu návrhu zákona. A zároveň se měl majetek hlídat, protože se s ním kšeftovalo...

A bude teď také dobře, když budeme v církvích pokračovat v přípravě na samofinancování a když se také uvnitř rodiny církví a náboženských společností povede rozhovor, zda jsme ty čtyři roky nezaspali. Pokud někdo potřebuje majetek zachránit, ať se o něj soudí. Jde to, řekl ústavní soud! A je to taky dobře, jen ať se spravedlnost prokáže. A stát ať platí.

Ještě se k tomuto tématu vrátím i pro iHned, ale potřeboval jsem to rychle napsat. Líbí se mi také probuzení "upřímných poslanců", kteří jako před čtyřmi lety ti tři (Tlustý, Schwippel a Raninec) mluvili stejně pokorně o pravicových ideálech, o loajalitě k upřímnému premiérovi, o samozřejmých demokratických procesech a na naléhání novinářů se zmíní o "poháru, který přetekl". Takže je vidět, že pro skupinu dvaceti pěti tisíc lidí a jejich ekonomických zájmů šel návrh zákona do kopru. A ten pán nahoře na Hradě byl u toho kolapsu před čtyřmi lety a byl teď zase. Jen slepý to nevidí.

Možná je hodně pravdy na tom, že spojení pánů Tluchoře, Úlehly, Šťastného, Šnajdra a Rubáše s Cabrnochem, tedy jakási rodina kolem VZP a jejích miliónů, má zájem na tom, aby byli pokořeni pánové Kalousek s Hegerem, potažmo pan premiér. To proto, že jejich geniální projekt IZIP vyvětral notně státní pokladnu a čelí trestnímu oznámení. Věřil bych tomu, už pro sveřepost, se kterou by pan premiér "položil vládu", protože ví, že tito pánové z VZP se nových voleb bojí. A také se bojí odpovědnosti před zákonem. To je tedy velmi dobrá zbraň, která dovede přitlačit ke zdi. Ovšem, jaký výsledek tato válka může mít?! Ale asi to je účinné - však už pan doktor Šťastný názor přes noc změnil...

Bude to zajímavé pozorovat dále...

Prezidentský sprint

Jan Švejnar, či někdo jemu podobný, by měl ještě chvíli počkat. Velcí soupeři s podivnou minulostí vyplácají síly, celkem rozumní kandidáti se okoukají, protože moc spěchali, a šašci splasknou. Na startovní čáře vše ztichne. Pokud o kandidatuře ještě pan profesor uvažuje, ať si nechá nějaký čas. Pak by měl přijít a zakleknout. Ovšem: Pokud je prezident skutečně zapotřebí, a já o tom stále nejsem přesvědčen, pak by jím měl být ten, kdo jím být vlastně nechce.

Nikdy si nenechám ujít olympijské sprinty. Je to taková nostalgie po tretrách. Letos mne zaujalo defilé kandidátů na vítězství, které zprostředkovávalo očko či jinak přenosná kamera. Obraz byl jistě vidět i na velkých obrazovkách olympijského stadiónu. Že se sportovci křižují, líbají amulety, to bych čekal. Ale vyděsila mne představení, taneční figury, zaříkání a čáry, které prováděli světoví běžci na startovní čáře. Každý měl svůj taneček a vůbec si nepřipadali trapně. Lid je mohutně povzbuzoval. Hned po vítězství běžci zvýšili cenu za svou účast v soupeření, kterou musí platit pořadatel závodů. Ovšem cenu neodpovídající a šílenou. Možná tyhle komedie odezní, ale spíše budou za čtyři roky ještě výraznější a plné jihoamerického napětí. A nesmyslné peníze spíše porostou.

Podobně mi připadají propagační akce startovního pole, které naběhlo na stadion k finále prezidentského sprintu. K tomu je ale ještě dost daleko. Všichni vystydnou, pokud se již rozcvičili. Jiří Dienstbier to dobře pochopil, když zveřejnil svoji kandidaturu. A Václav Bělohradský jej správně ocenil. Pokud to má probíhat takto, pak bych prezidenta zrušil a střídal v jeho úřadě nějaké ústavní činitele. Olympiády ale končí, zaklekne se do bloků a zasedne se do lavic. Následovat bude zase jen obyčejný život od pondělí do pátku. Od prvních metrů po cílovou čáru.

Ve sprintech zvítězili šampióni, jasně, ale ten, kdo vyhrál, to byla pořadatelská země. Olympiáda a tím spíš paralympijské hry se ekonomicky nevyplácí. To musel vědět i David Cameron. Olympiáda však má i jiné přínosy. Dodává ostrovnímu státu prestiž a upevňuje komunitu. Organizátorům se nepodařilo zajistit přes dodavatelské firmy dost bodyguardů, ale měli dostatek dobrovolníků. Ochota anglických seniorů a obecně mladých lidí je nebývalá. Politiku je tam zvykem dělat ode dveří ke dveřím, na dobrovolnících stojí také mnoho náboženských aktivit. Mezi jasné vítěze se řadí i organizátoři.

S návratem do běžného života ke mně přicházejí na kus řeči táborníci, poutníci a mezi mnohým, co z prázdnin docenili, byla právě komunita. Soudržná síla společnosti. Nově ji objevovali v lesích či na vodě. Při tůrách a v krizích přežívání v divočině. Nejde o toho, kdo byl první v cílové pásce, ale jde o komunitu.

Vyjádření ke článku v časopisu RESPEKT

Jde o článek "Díky Bohu za restituce" (Ondřej Nezbeda, Adam Šůra) strana 40, číslo 35 (27. 8. až 2. 9. 2012) kde se opakovaně ptají redaktoři, proč se na mne církve opět neobrátily či se neporadily ve věci komunikační strategie k předloženému návrhu zákona. Představitelé církví zpochybňují, že by jaká kampaň byla zapotřebí.

Nejprve jsem to s úsměvem nekomentoval. Potěšilo mne, že si po čtyřech letech redaktoři vzpomněli, že jsme připravili komunikační kampaň. Byla malá a dost často nám připadalo, že bezvýznamná. Asi měli novináři dojem, že to k něčemu bylo. A po ohlasech v průběhu týdne jsem si uvědomil, že je třeba uvést věci na pravou míru:

1. Kampaň jsme dělali po dohodě s ERC a ČBK, spolu s Federací židovských obcí. Měli jsme kontakt a spolupráci i s ministerstvem kultury, zvláště s panem Mgr. Jakubem Křížem (je autorem publikace k návrhu zákona) a paní ředitelkou odboru církví.

2. Kampaň je v RESPEKTu spojena s mým jménem, ale tím tam chybí daleko více důležité osobnosti od mluvčí kampaně Mgr. Dity Fuchsové až po studenty a studentky, kteří nám pomáhali. Byli skvělí! Musím také připomenout personál a majitele restaurací a vzdělávacích institucí, kteří nám otvírali dveře, dávali dobré smluvní ceny.

3. Za cíl jsme si kladli komunikovat o návrhu. Nikoli přesvědčovat. Proto jsme tiskli materiály, dělali konference, tiskové  i odborné, psali prohlášení, provozovali web, tiskli letáky, připravovali grafiku a inzerci do novin, účastnili se ve vysílání rozhlasu a televize.

4. Celý rozpočet byl do jednoho miliónu, přičemž zhruba polovičku činily vlastní náklady občanského sdružení a dobrovolnická práce, která po vyčíslení dala odpovídající hodnotu. Dostali jsme dotaci od ministerstva kultury v grantovém okruhu a některé věci v tiskovinách platilo ministerstvo přímo.

5. Po odmítnutí návrhu zákona jsme nabízeli pokračování. Zajímalo nás, co se v období do dalšího návrhu bude s majetkem dít a jak bude probíhat jednání o dalších možnostech. Výtečným tématem byla příprava na nový návrh ze strany církví. Jakou formu využití tzv. náhrad zvolí a jak tyto peníze pocítí obyčejný člověk, občan, daňový poplatník. Církve a náboženské společnosti neměly zájem.

6. Nezájem o rozhovor, o komunikaci na tato témata přerostl v konfrontaci se společností, což je velice smutné. Konfrontace nastává celkem běžně. Postoje jsou vyhraněné. Ale je to zbytečné a neproduktivní. Dala se hledat lepší cesta. Vždyť šlo jen o to, aby s občany někdo mluvil a vysvětloval.

7. Za práci se má platit, ale ohrazuji se proti tomu, že by byly nutně třeba desítky milónů, jak tvrdí pan Duka...

Jak dál v Říčanech

Městský a komunikační servis Říčany, o.p.s., upravil a vytiskl brožuru, která se vázala k projektu LEADER. Ten jsem napsal a vedl až do vyúčtování (předfinancovala  a příjemcem byla Olivova nadace). Tady je část titulního snímku. Ke stažení je zde.

Také jsem uzavřel měsíční období, které jsem si vyžádal po hlasování ve sboru 3. 6. 2012. Jsem po rozhovoru s rodinou a se staršovstvem. Velice si vážím přízně, kterou mi vyjádřil sbor jasným číslem hlasů. Byl jsem překvapen. Cítím se po téměř sedmi letech poněkud unaven a zdá se mi, že nenaplňuji zcela představy o tom, co by měl být kazatel v Říčanech pro svůj sbor. Nejsem mladý, nemám mladou rodinu s dětmi...
Zdá se mi, že by bylo dobře, kdyby měl možnost sbor v dohledné době získat kazatele mladšího, méně konzervativního ve věrouce, ještě ohebnějšího ve formách, atd. Zdá se mi, že je to trochu i mnou, že sbor nemá mládež a dorost. Už to neumím tak, jako kdysi, když jsem byl mladší. Je pravda, že jsem tu neměl žádný tým zakladatelů, ale taky je pravdou, že si mladé už nedovedu získat. Svoje obdarování vidím spíše ve vyučování, v podpoře dalších služebníků a v osobním vedení, resp. v osobní misii.
Volbu danou hlasováním však přijímám s tím, že se kolem desátého roku služby k věci se staršími a sborem vrátíme a budeme o ní otevřeně hovořit. Mám téměř zvyk být někde deset let... Nicméně, pokud sbor uvidí, že je rozumné, abych šel dříve a oni měli více vhodného
kazatele, prosil jsem starší o to, aby mi dali vědět včas, abych se mohl připravit na danou situaci. Taktéž já, pokud budu vidět, že je to nutné, dám vědět včas a dopředu a pomohu s pozitivní prezentací sboru tak, aby se kazatel našel. Pokud by pro mne místo ve sborech nebylo, není to problém. Přiznám se, že budu brát ohled na svou ženu a stanu se zase ordinovaným laikem, v tom nemám problém. Jinými slovy, pokračuji s omezeným mandátem ne podle Řádu CB, ale na základě domluvy.

Poděkování

Ke dni 15. července 2012 rezignuji na funkci člena dozorčí rady Mediálního a komunikačního servisu Říčany, o.p.s., a následně i na člena redakční rady Kurýra. V redakční radě jsem se snažil o to, aby nebylo nikomu bráněno zveřejnit nekomerční prezentaci v městském zpravodaji a také to, aby se nezapomínalo na církve. Práci jsem dělal rád. Důvod k rezignaci je stejný, jako v dozorčí radě. Přesný text rezignace je připojen:

Město Říčany
Zakladatel obecně prospěšné společnosti
Mediální a komunikační servis Říčany
Masarykovo náměstí 53/40
251 01 Říčany
Vážení,
oznamuji Vám rezignaci ze členství v dozorčí radě Mediálního a komunikačního servisu Říčany, o.p.s., ke dni 15. 7. 2012.
Důvodem mé rezignace je vyšší zatížení v mém profesním životě a potřeba ustoupit z odpovědností, ve kterých jsem občany města běžně zastupitelný.
Jsem přesvědčen, že zakládací fáze Mediálního a komunikačního servisu Říčany, o.p.s., je uzavřena. Společnost se podařilo ustavit, prošla transformací z odboru města na samostatnou jednotku, prokázala hospodárnost, jak je známo z výsledků minulého roku i počátku tohoto roku.
Doporučuji ji, jako dobrý nástroj, který může pod jakoukoliv vládou města dobře působit tak, aby obyvatelé měli užitek ve kvalitní a hospodárně financované obecně prospěšné činnosti a mediální prostředky se nestaly nástrojem kampaně právě vládnoucího zastoupení občanů na radnici. Tak, jak byla společnost zamýšlena a postavena, je připravena přinést užitek neziskovým organizacím a občanským aktivitám, a to nejen ve službách, ale v přímém kontaktu s oblastí, kde protékají značné prostředky vynaložené na reklamu a prezentaci. Je postavena tak, aby si politická vláda i opozice musela financovat své kampaně z vlastních prostředků a nikoli za peníze patřící obecnému užitku města.
Z toho hlediska by ke stabilitě prospělo, aby se zástupci zakladatele přesunuli do dozorčí rady a dopřáli občanům města ze všech politických stran a názorových uskupení či zájmových a občanských aktivit, postavit širší a početně větší správní radu (12 či 18 člennou) která by společnost držela stabilně a bez majority. Dokonce je podle zákona možné, aby zakladatel jmenování členů zakladatel svěřil jednotlivým organizacím či spolkům ve městě a zakotvil v základních dokumentech třeba i určitou rotaci těch, kteří budou jmenovat členy správní rady.
Odcházím z aktivní činnosti s vděčností, že jste mi dovolili, abych udělal svůj kus práce. A přeji svým nástupcům, aby se jim práce dařila po všech stránkách. Zůstávám nablízku a rád pomohu, pokud budu umět.
Daniel Kvasnička, V Říčanech, dne 26. 6. 2012

Brána

Je časopis vydávaný pro mou církev. Psal jsem pro něj dvě glosy, tak jsou tady a tady. Dal jsem prostor glose Martina Šandy, protože mi jeho téma připadlo aktuální a tak jsem jej nabídl a postrčil dopředu, protože já dostanu slovo později...

Slovo jako cesta

Znamenitou fotku přechodu, který je poskládán ze jmen, jsem si půjčil proto, abych vyjádřil moc slov. Slova nejsou tak bezmocná, jak se říká. V pravý čas a na pravém místě stačí málo. Kázání do kapsy na toto téma mám zde.

Dodám pár slov. Kolega kdesi z Moravy mi volal, že mu ve sboru říkají, že jeho způsob služby je formalistický. To bych asi nesl citlivě, být mým kolegou. Proč? Jsme urážliví? Kdepak!

Ptáte-li se, co by mělo být namísto formalismu kazatelova? No, říkají prý: "Forma živé spontánní bohoslužby. Žádné povstávání ke čtení Písma svatého. Zapomeňte!" A já dodávám, že je to formalismus proti formalismu, či jemněji forma proti formě. V tom nemůže být krok dopředu. Křesťanstvo se vysiluje v debatě o formách, případně zakládá nové církve :-) protože se někomu "nelíbí" v té staré formě. Slovo do pranice: I v těch nejstarších formách může existovat život. Na formě křesťanství nesejde. Tak doufám, že se milí bratři a sestry v tom moravském sboru dohodnou. Jde přeci o ty, kteří o Kristu nic nevědí. Jde o čas a síly pro službu lidem ve světě!

Malý seniorát

Tak říkáme setkáním, která umožní setkávání a sdílení kolegů v regionu. Velký seniorát je celopražský. Sejde se dvakrát za rok. Na obrázku najdete pod vinnou révou v Šeberově moje kolegy. Zleva Matěj Hájek (s námi naposled, neboť už je téměř z CB Bratislava), pak já a dál Robert Hart z CB Šeberov a Mark Potma z CB Praha Jižní Město. Petr Šedý z CB Skalka je za mobilem a fotí.
Když se jeden druhému chlubíme našimi ovečkami, převládá veselí a vděčnost. Na to, co není lehké, je taky dobré být v partě.

Trojiční neděle

K Magdaleně si včera přisedla holčička, nechala si napsat tiskacími písmeny na papír hlášku: PAKUKAN ŽERE MAGDU. A pak namalovala pakukana, jak žere... Asi kus dítěte bylo také na začátku otázek, které dospěly k tomu, že jsem se snažil vyjádřit nevyjádřitelné. Hlavně mne při tom čtení potěšilo, že jsou ještě někteří přesvědčeni o podobných věcech jako já. Nahlédněte do mých poznámek. Tohle jsem ale nekázal. Vůbec jsem dnes nekázal, protože se hlasovalo o mém setrvání v Říčanech (To je podle Řádu Církve bratrské po sedmi letech služby na sboru běžné). Výsledek: Sedm starších ze sedmi hodilo ano. Dvacet devět ze třiceti přítomných členů hodilo ano. Celkem jasný výsledek. Velice děkuji za jasnou důvěru a podporu vyslovenou hlasováním. Cítím v tom upřímnou podporu a signál pro veřejnost, která nás sleduje. Tím, že jsem požádal o měsíc strpení a rozhovorů, vyjadřuji potřebu probrat s rodinou budoucnost a dát také příležitost k rozhovorům ve sboru, abychom si ujasnili - jaké to bylo v minulých letech, jaké chyby jsme udělali a co se povedlo. Myslím, že musí jít o oboustrannou reflexi a nejen o hlasování. Pak se nejpozději do 8. 7. 2012 vyslovím s představou další spolupráce a stvrdíme to u Večeře Páně smlouvou na další léta.
A ještě dodatek: Děkuji všem, kteří hlasovat nemohli, protože jen kvůli hlasování by do sboru nevstupovali, a přesto s námi žijí a podporují naši práci. Velice si vážím této podpory.

Jan Hábl: Kapří pohádka

Někteří moji kolegové píší pohádky. Jsou mladší a vychovávají svoje děti, takže mají adresáty. Například Viktor Glier, kterému Pán Bůh zachoval život a bolavé nohy, píše dětem O pomalém pavoukovi. Nebo Jan Hábl. Ten píše Labyrint světa a ráj srdce po stovkách let - pro děti, a taky pohádky. Nedávno jsem mu jednu vytuneloval pro oslovení dětí. Tady je v originále ke stažení.

Kaplanův protest

Tak máme v Praze skutečný bordel, protože naplňuje etymologii toho slova vyjádřenou malými komůrkami, chudobou a bídou jak morální, tak - možná - i skutečnou. Předpokládali byste, že se musí provozovatel ptát sousedů... Musí mít spousty evropských povolení... Ale lidská práva tady zpívají špatnou notu. Hájí spíše provozovatele, nebo nehájí nic. Třeba na něco právníci přijdou. Ale zatím nic, dokonce městská část si připadá slabá. Chodí sem prý spousta šmíráků, nejenom zákazníci. Kdekdo o tom povídá, mlčení (skvělý lék) už nejde použít.

Nechme poslance, aby hledali legislativní řešení. Co ale takhle zamalovat výlohy, zlít je barvou z kýble, říci nějak ne. A pak se nechat potrestat. Mně by bylo bližší si od Prahy 1 pronajmout chodník, postavit lešení, na něj desky a zmalovat je. Nějaký solidní street art. Jen ne, proboha, pobožný... Když do toho někdo jde, dám tři kila, jako příspěvek na nájem.

No comment

Mimo koncept

Když v únoru 1948 pochodovaly Lidové milice ulicemi ve zbrani, vyběhl na stupínek v žižkovské modlitebně jeden z mých strýců, Jaroslav Kvasnička, a zvolal: "Lůza vládne!" Později, po jiných událostech, když se pokoušel utéci do exilu, byl zadržen, umístěn v pracovním táboře a "zcela náhodou" mu spadl schod na záda. Zemřel v bolestech bez odpovídající lékařské péče.

Oč jiné je, když v bezpečném rozhlasovém studiu sedí zaopatřený a spokojený vatikánský občan. Přesto se v několika minutách, které jako kardinál dostane, vysloví se nad ojedinělou demonstrací odborových svazů nebývale tvrdě. Podle něj jde o ochlokracii, tedy o vládu lůzy.

Demonstrovat naši lidé neumí stejně, jako neumí mnoho dalších věcí souvisejících s demokracií. Pokud budeme jako Francouzi, kteří táhnou ulicemi třeba dvakrát týdně, naučíme se i demonstrovat a demonstrace snášet. Pan kardinál by se měl ovládat a obecně vystupovat na straně slabších. Obrana vlády a poslanců by mohla v těchto dnech, kdy jde o zákon o majetkovém narovnání státu a církví, být chápána účelově. Mne osobně hluboce urazila.

Kaplanův výlet

Deset let jsem působil na severu Čech, v Děčíně. V uspořádání socialistických norem, byl sbor od Děčína až po Chomutov. Tedy jel jsem se podívat domů. Kázal jsem tam, takže kázání připojuji tady ke stažení. Děkuji všem Ústeckým, že se o mne pěkně starali. Obrázek je z prací Vladimíra Škody, a získal jsem jej díky výstavě Negativ-Pozitiv. Zvala mne na ni paní Miroslava Hájek z Novarry. Instalace byla v APAtelieru ing. arch. Josefa Pleskota

Rabínská úvaha

Rabbi Shmuley Boteach (autor knihy Kosher sex a také nové knihy Kosher Jesus) napsal pro MOMENT MAGAZINE'S několik slov o mesiáši. Volně je budu citovat a přidám svoje slova. Židé, podle Shmuley, nesou koncept lineárního pohybu dějinami. Jdou stále dopředu a na závěr dějin přijde mesiáš. Vidí dozadu i dopředu, jen co oči dohlédnou. Vidí svoje bídy a radosti. Svůj růst. Východní náboženství zase chodí v kruhu, protože podlehlo tomu, jak to chodí ve stvořeném světě. A my, západní lidé, převážně křesťané, věříme v to, že se stále více a více polepšíme, vždy vystoupáme o schod výše a pak zase s mnohým odříkáním lezeme přes další římsu na další rampu a pak zase do stěny a vzhůru k další plošině. Věříme v pokrok. A problém tohoto pokrokářství je, že když se ohlédneme, vidíme jen na konec toho skalního plató a taky vidíme jen na hranu té další římsy, přes kterou se potřebujeme dostat. Nemáme žádný celistvý koncept. Ten právě patří Židům a těm, kteří jej s nimi sdílejí.

Pokud je to tak, pak se nezmůžeme na pokání, protože to, co je za námi radši zapomeneme a nevidíme a trpíme chorobnými ideály, protože si nedovedeme představit, kolik schodů ještě musíme překonat. Na tom něco bude!

Sborový zpravodaj z Říčan

Od neděle po Velikonocích jsme začali vydávat sborový zpravodaj elektronickou cestou. Vždy po neděli, nejpozději v úterý dorazí do emailových schránek všech, kteří mají zájem získat informace. Přihlásit se můžete k odběru (a odhlásit také) přímo zde na webových stránkách říčanského sboru.

Velikonoční kaplanův splín

Páni faráři to mají zmáknuté - a nejen oni - žonglují smrtí a zmrtvýchvstáním, že se až lidem otvírá pusa údivem nebo taky usínají. Nezachvěje se jim hlas, když recitují fakta věrouky. Skládají to jako zpěvníky každou neděli do poličky. Buď všechno ví, nebo nad tím vším nepřemýšlejí.
"Jakpak mohou být živí lidé vlastně mrtví a jak mohou být mrtví živí navěky? Jak může živý člověk mít život věčný, když stárne a podléhá chorobám? Jak může být smrt přemožena, když zvítězila a Ježíš zemřel. Proč mají křesťané v symbolu kříž a ne otevřený hrob?"

Jízdní řád evangelia, se může stát jen uklidňující mantrou jako stanice na trati do Jeseníka, myslím na recitování stanic ve vynikajícím českém animovaném filmu Alois Nebel. Ale div Velikonoc je naprosto jistě nevysvětlitelným, nemá logiku a nejde posadit do jízdního řádu. Nejsou to kuželky a ani šachová partie. Je a zůstane to div, když smrt pohltilo vítězství - na kříži. Já tichnu a zírám.

P.T. ctěným spoluobčanům

Oznamuji, že jsem ke dni 31. 3. 2012 rezignoval na místo ve správní radě Olivovy dětské léčebny, o.p.s., a předal jsem rezignační dopis zakladatelům. Udělal jsem to po řádné úvaze, která brala v potaz to, že můj řádný mandát končí v listopadu t.r. a také, že se zakladatelé vyslovili, že nemají zájem na spolupráci. Důvod mi nesdělili, ač jsem o to žádal začátkem února t.r. písemně. Tím pádem nejsem ani kaplanem léčebny.

Děkuji všem, kteří mne podporovali. Udělala se spousta práce a léčebna snad zůstane pro děti. Přál jsem si to a pracoval jsem pro to. Teď musí nastoupit jiní, přeji jim hodně sil a zdaru, taktéž i těm, kteří ve správní radě zůstali.

Další Oáza na cestě k domovu

Měníme místo scházení. Děkujeme za pobyt v oáze parku a kaple v Olivovně. Narostli jsme tam a přesouváme se do Konferenčního centra Oáza, v směrem na Světice v ulici V Chobotě 2112, kde si nás najdete ve stejnou hodinu, v 10:00 téměř každou neděli. Tak i o Velikonocích. Nicméně 15. 4. 2012 nás najdete v Kulturním domě U Boudů v Kolovratech v Mírové ulici také v 10:00. A na poslední neděli v dubnu - 29. 4. 2012 vás zveme mimořádně v 9:00 hodin k rozhlasovým přijímačům na Českém rozhlase 2 Praha nebo fyzicky opět do Oázy. Přenášíme bohoslužby.

Mojí ženě je poprvé ....sát

Zašli jsme do obchoďáku... Vybírali jsme hodinky pro manželku a koupil jsem si boty, pak jsem to chtěl napravit, tak jsem zabočil do značkového světa parfémů. Zíral jsem, jak nás paní prodavačka přesně odhadla. Jako příjmovou skupinu a pak manželku, jako osobnost. Nabídla první, pak druhou a třetí vůni, ale manželka chtěla čtvrtou a sedmou. Hlava nám z toho šla kolem a já obdivoval tu paní, jak ještě dokáže mít přehled po tom, co nám dala. Ta první voňavka to vyhrála. Má nudný flakón, ale podle flakónu manželka nevybrala lepší vůni, jen tu skleničku... Tak jsme koupili. Svou paní jsem odeslal, aby si vyzkoušela řasenku, což chtěla, a platil jsem. Teprve mi došlo, jak je prodavačka smutná. Až doma mi došlo, že se mne ptala na datum narození mé ženy ke kartě zákazníka... A co když nemá manžela, co když její manžel nezná její datum... Posílám jí díky a taky za ní přidávám noční modlitbu, ať voní Hospodinu jako dobře smíchané kadidlo.

Zápisník kaplana 10

Když mne nedávno bolely zuby, pouštěl jsem si pohádky. Zaujalo mne, jak často je v tom pohádkovém příběhu peklo a jak často jsou tam čerti. Čerti v nejlepším provedení prskali síru, svítili očima, vrčeli, sypali zlaťáky, hloupě koktali, smáli se, toužili po kamarádství a taky - vážili lidi na váze. A jak je vážili, tak ti lidé klesali dolů, protože jejich hříchy byly moc těžké a čerti jásali, protože si mohli hříšníka nechat v pekle.

Ale ono je to úplně naopak: Peklo je pro ďábla hrůzou a teprve jej čeká, určitě tam nekraluje! A lidi se váží, jenže v Bibli se píše: Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. (Žalm 62:10) Myslí si, jak jsou vážení, jak velmi na nich záleží, ale nesejde na nich ani za mák. Jsou lehcí, jako pírko. Jen Pán Bůh váží. Jeho sláva (kabod - to co váží) má šanci něco znamenat. Co s tou naší váhou? Je dobré být na misce vah spolu s Ním.

Zápisník kaplana 9

Ježíš žehnal dětem a hájil rodiče, aby jim učedníci nebránili. Nelustroval jejich sny a cíle. My v církvích rodičům dáváme podmínky a necháme je slibovat. Co s tím? Předně při požehnání oslovuji dítě a snažím se o kontakt, ve kterém dítěti svěřuji slovo na cestu životem a slibuji mu pomoc učitele. Pak oslovuji rodiče a povzbuzuji je (bývají rozklepaní, před lidmi, dítě začíná natahovat moldánky...), dokonce jim slibuji péči a službu pro jejich dítě. O požehnání neprosím sám, ale beru si dítě na své lokty jako prodloužená ruka společenství mých bratří a sester. Žehná Hospodin, to je jediná jistota, kterou při požehnání dětem mám.

Zápisník kaplana 8

Co já bych udělal, aby církev byla pravdivá? Například bych platil kněžím a kazatelům amortizaci. To cizí slovo znamená, že by dostávali jako starozákonní kněží jeden plat jako rentu doživotně a druhý plat, když by byli ve službě. Do služby nešli tak často, protože se při ní namakali. Rodina šla stranou, pracovalo se v týmu a podle Božího řádu.
Dnešní duchovní jsou ve službě pořád a hroží nebezpečí, že začnou někdy kokrhat a jejich manželky kvokat, to jest, že se zblázní z odpovědnosti za lidi. Taky je fakt, že na druhou stranu jim stát slibuje možnost důchodového zabezpečení. Ale ono to s těmi procenty z platu nebude tak slavné...
Ale kazatelů je málo, aby se něčeho domohli a většina je poslušných, než aby něco měnili. Na bydlení si nevydělali, ale někteří něco zdědili. Takže jedem dál. Jen myslím na ty, kteří k stáru už zmizeli z jeviště, možná i kokrhají...
Vím, že církev namítne: A kde na to máme brát? A já za ty kokrhající odpovím: A kde na to měli brát oni?

Zápisník kaplana 7

Prostě to nevydržím a píšu. Píšu kázání i do kapsy. V sobotu jsem nemusel připravovat neděli, protože tu kázal host - Zdeněk Vojtíšek - a tak jsem psal do kapsy. Je to o penězích a světe div se, zase vnucuju okolí něco, co se běžně nenosí. No, posuďte sami. Inkvizitoři (jak ten na obrázku) budou se mnou rychle hotovi. Kázání si můžete stáhnout zde.

Zápisník kaplana 6

Bezdomovce začínáme počítat až když kapou mrazem. Hned, jak mrazy poleví, zapomeneme na ně a přejdeme do pozice nezúčastněného vyčkávání, protože nikdo přesně neví, jak to s těmi lidmi je. V našem bohatém prostředí jsou takoví lidé obzvláště neviditelní. A ti, kteří svůj život ještě zvládají řídit, hrají roli bohatých, i kdyby téměř neměli na chleba.
Média v mrazivém zájmu zjevila i Ludvíka, který se poblíž Hradce Králové ubydlel v popeli. Vše pálí a v popeli se válí. Pokryt vrstvou popele vypadá jako pekelník. Tak nějak vypadal kajícník či trpící Jób, který si popelem sypal hlavu a sedal na smetišti, protože hledal východisko a nemohl si pomoci.
Ve středu jsme začínali postní období. Kolovala miska s popelem. Popelec dnes dává kněz, dává jej všem - i rozvedeným i nekatolíkům či jinověrcům. Unikátní chvíle, kdy se člověk dostane k oltáři však celou tu věc s popelem posouvá jinam. Kněz má jiné příležitosti, jak vtáhnout účastníky do bohoslužeb.
Vůbec je zajímavé, že kajícníka znamená kněz. A tím si osobuje práva rozhodnout o vysloveně subjektivním postoji víry. Kdyby si kněz dovolil říkat jednotlivým hříšníkům u oltáře jejich hříchy, docela jistě by se mýlil. Lidé by prchali od oltáře a dovedu si představit jejich zděšení a možná bych zaslechl některé neartikulované výkřiky. Proč tedy nechávají znamení popele na knězi? Co tím říkají, když to nedělají sami? Cítí se skutečně jako hříšníci? Potřebují ten popel? A potřebují ono čekání na pomoc a na milost?

Zápisník kaplana 5

Spíš zpověď. Dnes jsem nemožně kázal. Tedy strašně dlouho. Možná toho bylo nemožného víc. Byl jsem unavený, protože jsem v noci moc nespal. Nakonec jsem se se zubem vydal na pohotovost do Prahy. Takový Karlák kolem třetí ráno, to je život. A tu se šedovlasý chlapík s nešťastným obličejem (bolest není vidět) plouží parkem. Ohlížely se za mnou kurvičky a šeptaly své vykřičené nabídky a já viděl dvojitě, protože jsem potřeboval spasení od zubařova vrtáku. Nakonec Pán Bůh vzal doktora a ten zase vrták a zub mi otevřel a vyčistil kanálek. Narval mi ale do tváře anesteze tolik, že jsem měl hubu nakřivo a děvčata to zase asi viděla a šepotala kolem mne jako sirény na moři. Prošel jsem tam i nazpět, jako by sirény nebyly, tak jsem se to učil. Jediný způsob, jak nepřijít o čest, o zdraví a hlavně o peněženku. A až v autě mi došlo, jak jimi pohrdám, jak se mi to hnusí kdesi v průjezdě a na sedačce v autě. A nad ránem mi můj Pán řekl, že jsou to taky lidi a že mu jen jedna věc vadí, že jsem jimi pohrdal. Prosil jsem jej o odpuštění.
Jsou prázdniny, je masopust. Lidí málo. V kapli pak seděl hned vepředu host. Přišel na bohoslužby Záviš, kníže pornofolku. Můj Pán má divné způsoby. Záviš mi dal CD balad a pečlivě poslouchal. A jak jsem na začátku napsal, děsně blbě jsem kázal. Asi z únavy. Tady je to ke stažení.

Církev bratrská v Čechách a na Slovensku

Bývalo zvykem, že se na naši konferenci objevovali i kazatelé ze Slovenska. A to v hojnějším počtu, než dva či o pár více. Do Havlíčkova Brodu přijeli a mluvili dva. Oba dva poměrně emotivně vysvětlovali, proč by měla Církev bratrská být československá i nadále. Ale protože se pohybovali v citové rovině a ne v rovině střízlivého a faktického uvažování, nereagoval jsem na ně ani slovem. Nejsem s nimi ve sporu. Taky se vůbec nebavili se mnou, ale potřebovali oslovit celé shromáždění. Jsem přesvědčen, že najdeme společnou cestu a domluvíme se. Co jsem chtěl říci, to jsem napsal do našeho časopisu (Brána 2/2012) a stojím si za tím. Tady si to můžete stáhnout. A taky jsem měl tu čest kázat před Večeří Páně, kterou končíváme naše jednání. Tak tady je ke stažení kázání k Večeři Páně.

Zápisník kaplana 4

Tuhle na návštěvě mi nadšeně ukazovala jedna paní knihu, kterou jsem si se zájmem prošel. Byla z městské knihovny a podle doby čekání na její výpůjčku se těší velkému zájmu. Církevní dějiny táhnou... A nejvíce moje Rouhače či zájemce o Základy křesťanství. Tím pádem jsem moc rád, že jsem tu knihu viděl.
Ale jsem upřímně nešťastný, že se u nás tisknou knihy, které celkem dobře popisují svět, ale na dějiny Čech a Moravy zapomínají. Naprosto v té knize chyběla Jednota bratrská, jakýkoliv vývoj šestnáctého století v srdci Evropy a samozřejmě i Komenský. K čemu taková kniha? A proč se netiskne něco podobného, jak byl svého času spisek Štěpána Šoltéze? Půjčuji jeho starou verzi. Ujišťuji, že na dějiny anglosaských zemí nezapomíná!

Poznámky k Abdijášovi

V létě jsem procházel úvody k malým prorokům, tedy i k Abdijášovi. Musel jsem tehdy myslet na Zbabělce. Četl jsem to Škvoreckého dílo jako nutnost, ale zaujalo mne myšlenkou a když už jsem se setkával s hlavními hrdiny (nejblíže od kamery je neostrý jeden z nich - Libor Volný) získalo si mne! A tak dávám v plac nejenom Libora a šťastného Škvoreckého, ale také i poznámky, jsou ke stažení zde.

Je to třicet pět let

Vlastně o něco víc, co jsem přecházel z Karmelitské do Harantovy a nerozuměl jsem tomu, co se děje. Byli jsme v církvi a doma drženi stranou, ale tady jsem se najednou ocitl v klínu pravdy. Soudili tehdy Plastiky a udělali pro ně doslova cvičení. Dodnes si to pamatuji stále si to budu připomínat. Proto sem dávám dnešní kázání, které jsem neměl ve svém sboru, ale v Praze-Libuši, na místě, kde začíná nová církevní práce. Můžete si jej stáhnout zde. Ilustrace: Francesco Sambo

Look at him!

Jako čerstvý šéfredaktor jsem hned druhý měsíc svého působení v Náchodském zpravodaji psal tiskové zprávy a články k návštěvě Josefa Škvoreckého. Laskavý Libor Volný mi opravoval hrubky a Jaroslav Suchý radil, co se hodí a co ne. Oba jsou mimo jiné Škvoreckého postavami ze Zbabělců. Musím se přiznat, že jsem se vedle nich mnohému naučil a ani poskakování kolem pana Škvoreckého tehdy, v roce 1999, ani později, mi nebylo zbytečné. Dnes už je všechno minulostí. Jeden, druhý a dnes i třetí, jsou na věčnosti. Prý říkávali: "Look at her!" a zkrátili to označení děvčat na "Luketa", tak dnes Look at him! (pastel od Bohumíra Španiela, Josef Škvorecký 1945)

Dobrý Nový rok 2012

O dobru a zlu aneb Bilance roku 2011

Před Vánoci mi zavolala jedna paní z Hory Svaté Kateřiny na pomezí Čech a Německa, jejíž život trochu znám, a prosila mne, abych se pokusil o výklad jednoho biblického textu o zlu a dobru. Shodou okolností je právě zmíněný text z dopisu Římanům (12, 21) slovem pro rok 2011 z Hesel Jednoty bratrské, tak jsem do toho psaní vypsal svoje bilanční myšlení a provokoval jsem několika tvrzeními, která možná neprojdou ušima teologů. Tak se můžete pokusit o reakci. Budu za ni vděčný. Pište třeba rovnou na můj e-mail: dkvasnicka(zavináč)gmail.com A tady je ke stažení zníměný text, který jsem do severních Čech odeslal právě dnes.

Zápisník kaplana 3

Učím se zvonit. Pokud si někdo myslí, že vodit loutku a tahat za provázky je tak jednoduché - mýlí se. Musíte se s loutkou sžít. A pokud si někdo myslí, že zvonit je tak jednoduché, že jen taháte za provaz a "Alois a Luisa Olivovi" zvoní, nepochopil nic. Musíte se se zvonem sžít a pochopit jeho duši.
Rytmus může mít několik úrovní. To třeba zvoníte jako na poplach, ding-ding s výkladem třeba slá-va, slá-va nebo ho-nem, ho-nem. Tak jsme zvonili včera s andělskými kůry na počest narození Páně.
Pak ale můžet zvonit volněji, jeden úder větší a druhá strana jen přiklepne. To by se to ding-dong dalo pochopit jako tak-jo, tak-jo. Je to skoro jako rytmus srdce. Rytmus života. No a nakonec jen jednostranný úder ding, ding, který říká smířené jo, jo či trochu zklamané oj, oj. Najdu třeba ještě jiné rytmy. Prý se kdysi podle rytmu umíráčku dalo poznat, kdo umřel... Ale my nemáme umíráček, je to věžní zvon, který připomíná život. V pátek, o státním smutku, jsme zvonili na zvoničce před kaplí.
Mně ale spíše jde o to, abych našel mezi dětmi někoho, komu budu moci předat odpovědnost a nějaké úctyhodné řemeslo, protože takový Zvoník...

Kometa

16. prosince 2011 prolétla koronou Slunce kometa Lovejoy. Byla předurčena k zániku, protože prolétla blíže, než obíhá Zemi Měsíc. Nicméně se po čase objevila na druhé straně. Slunce ji pomátlo,  kometa vytančila ven a pokračovala dále. Nikdo nepředpokládal, že Slunce má menší moc, než stanovily výpočty. Vysvětlení hledali odborníci v tom, že kometa byla větší než předpokládali.

V roce 2003 jsem pracoval jako manažer občanského sdružení ANO pro Evropu. Byl s námi i Václav Havel při koncertu pořádaném před referendem o vstupu do EU na Václavském náměstí. Zaujal mne zblízka jako křehký a obyčejný člověk. Ožil při zájmu o rozhovory pro zahraniční televize a nejvíce při aplausu zaplněného Můstku, kde stálo pódium. Když zasedl ke stolu, nechal si číšníkem přinést studené pivo. Protože byl po nemoci, téměř orosenou sklenici plzeňského schovával, jistě ji nechtěl mít na stole při natáčení.

Obecně řečeno, lidé revoluce byli menší, než jejich obrazy vymalované médii. Obyčejní a někdy chybující lidé. Lidé potřebující Boží milost. Nic, co bych měl uctívat. Bratři a sestry, milované děti Boží.

18. 12. 2011 zemřel Václav Havel.

Velká a malá víra

Pár poznámek všem, kteří mají pocit, že věřit nemohou či úpí nad svou malou vírou. Najdete je zde a buďte si jisti, že jsem zvědav na Vaše názory.

Mene tekel

Církev bratrská narostla o devět procent. Ale čeho?! Když se sčítají jen dospělí nad osmnáct let, když se může každý svobodně vyjádřit a křížek věnovat i nevěrec sympatizující s církví, která v jeho očích udělala to či ono dobrého? Je pak možno říkat, že jsme narostli?

Takže bych tak nejásal. Plný vděčnosti za každou jednotlivou duši chválím Pána Boha za ten dar, že se k nám někdo hlásí. Ale pokud by to mělo něco vypovídat o naší práci, pak jsem přesvědčen, že je to málo. Necelých deset procent růstu za deset let vypovídá o tom, že jsme dali to, co jsme byli povinni. To je "desátek" A kde je zbytek? Vinen jsem i já.

S bratry katolíky nesu jejich úbytek a vlastně i s ostatními. Těší mne přírůstek zase bezmála padesátiprocentní u Křesťanských společenství. To je fajn. Čtu komentáře. Sdílím to, co dávno říkám také. Církev nežije dneškem. Nedávno se učil primas český od francouzského. Kdo ví, zda se u něj naučí to podstatné - přístup, nikoli jen technologie oživení v katedrále.
Francouzský primas nemá barokní roucha, mitra je taková nízká, románská - spíše čepec, roucha celkem prostá. Biskup a koncelebrující se před bohoslužbou v civilu projdou kněžištěm, prohodí slovo s kostelníky a lidem na očích komunikují jako obyčejní lidé. Bohoslužby v katedrále zahájí mladá žena. Nicméně, nechci řešit jen Francouze. I u nás evangelíků vládne takový až alibismus. Když synodní senior velké evangelické církve pro média pronese, že si nás lidé najdou, když budou potřebovat, pak mi jde mráz po zádech.

Většina zlořádů v Čechách běží zároveň s mlčením církví, nemáme názor ani na běžné věci a není nás až na výjimky ani u dobrých a perspektivních věcí.

Nadpis z Danielova proroctví ukazuje jiného sčitatele. Nebyl to stát a nebyla to sama církev, nebyl to král a jeho úředníci. To kdysi Hospodin posčítal rentabilitu království a uzavřel tím, že jej svěřil jinému. Na tomhle sčítání sejde.

Zápisník kaplana 2

Když se v úterý v belgickém Lutychu odehrála tragédie, která příliš připomíná, že jsme ve dnech vyhrocených sporů, tlaků a zmatků, na které slabí lidé reagují nesmyslným násilím, dotkla se mně zmínka o mamince, jejíž dítě bylo zasaženo střelou z automatické pistole do zátylku. V té chvilce se dítě dívalo na maminku, jako by se ptalo: “Maminko, co se to děje?!”
Tento příběh mi připomněl jiný z Bible, kde rodiče přinášejí svá nemluvňata k Ježíšovi a učedníci jim brání. On se nedá a učedníkům pak osobně vysvětluje, že to dítě, které nese rodič, už samo jde k němu. Má v tu chvíli maminčiny nebo tatínkovy nohy.

Ženy, které trpí domácím násilím, se vzepřou často až ve chvíli, kdy partner sáhne na jejich dítě. To proto, že to jsou Ony; tam je konečně jejich citlivost, vše ostatní zvládají až neskutečně trpělivě.

Ježíš se těch nemluvňat dotýkal, žehnal jim. Nemluvil s nimi, nemohl od nich skutečně nic čekat. A učedníci jej, mistra slov, měli k tomu, aby děti nechal a rodiče nevnímal. To on nemohl, vnímal je jako celek. Je pravdou, že rabín pracuje tak, že nechá stvořit tazatele otázku a pomůže mu ji vyslovit, pak mu pomůže, aby si na ni odpověděl a nakonec se s ním raduje. Tady Ježíš plýtval svým talentem. Jen se dotýkal.

Mimina byla pro staré rabíny, ne pro mladého (ještě by mohl dostat chuť chovat) a tak se měli starci jako třeba Simeon sklánět nad maličkými a dávat jim požehnání. Ale Ježíš to vidí jinak. Proto je dobré dětem žehnat, dotýkat se jich a přát jim, poznamenávat je Božím jménem.

Nemluvňata řvou. To je jediné, co dovedou. A proto je ďábel a netrpěliví dospěláci nemají rádi. Ďábel proto, že mu připomínají další nebezpečí, jak píše Žalm 8. Pláč nemluvňat ční k nebesům jako val proti zlu a nespravedlnosti, protože z nových dětí vyrostou Boží bojovníci.

Zápisník kaplana

Kaplan, kazatel či farář má na starosti lidské duše. A musí se postarat i o domy, lesy, zahrady. Jen pan ministr Besser, s nímž jsem se nemohl smířit už ve chvíli, kdy se na ministerskou misi chystal, ví, jak je možné ohodnotit práci farářů. Respektive její obsah. Poslal na husitskou církev kontrolní komisi a ta prohlásila, že když je farář pokřtěný katolicky a není záznam o nějakém křtu husitském, či nějaký členský lístek a průkaz (na práci totiž kašleme) zneužívají se státní peníze. Kontrolorům se podařilo oběsit husity v jejich vlastní oprátce, protože jejich předůležité normy vytvářejí past. Nebudu je hájit, měli si uklidit, ale nesedí mi to a ptám se, komu to sloužilo, že se z takových věcí dělala v médiích bublina!? Nutno říci, že je škoda, že husitská církev nemá hejtmana, ale jen patriarchu. Hejtman by totiž začal řvát a popadl by cep. Patriarcha napsal dvě stránky slabé obrany.

Vím, že máte jiné starosti

Například sháníte dárky, nebo je na stole právě prostřena večeře a máte domluvené divadlo či koncert a romantický večer s manželkou a protože budou děti u rodičů, stihnete i něco jiného. Je to fajn a dobře, že se to všechno vede a nemáme se zle, ale tady je dost nebezpečná věc, která by neměla správcům vašich peněz projít. Zcela jistě můžeme mnoho udělat, ozvat se a bojovat za jiné poměry.

O co jde? Zdravotní pojišťovny si usmyslely, že zmenší počet zdravotnických zařízení - a zvláště těch menších a chudších v regionech. Deset tisíc lůžek, které poškrtá bude ze sedmdesáti procent právě škrtáno v těchto nemocnicích. To ale znamená, že padnou a pojišťovny zůstanou na svých ziscích, které jsou nemalé, přesto, že spravují peníze vybírané zákonem. Kdyby byl napsán zákon, že na váš domácí účet přiletí měsíčně pár stovek tisíc a vy z nich můžete a nemusíte dát dále většinu, pak byste se nezlobili, že? A přesně tak to je s pojišťovnami. Pokud si chcete přečíst víc, najděte a prostudujte si článek na mém blogu na iHned

Můžete teď podpisem pod antimemorandum říci, že kartelová dohoda pojišťoven (nazývaná memorandum) není fér. A pomoci nejen nám, ale i sobě. Tady je k přečtení zpráva o stavu věci: Zpráva a tady je Antimemorandum a zde je podpisový arch. Můžete se podepisovat také za organizaci.

Dokument: Svatováclavská výzva

Přátelé napsali během října Svatováclavskou výzvu biskupům. A vystavili ji zde. Je to reakce na projev pana Klause na pódiu vedle oltáře poutní mše. Jsem spíše toho názoru, že větší pozornost projevům tohoto pána škodí. Nicméně, za slova Tomáše Halíka, která byla startem ke zmíněné petici, stojím také i já.

Zaspali jsme

Vláda schválila 27. 9. 2011 návrh na vyrovnání s církvemi. To už se jednou stalo a psal se rok 2008. Na poslední chvíli jsme do jednání vlády přivezli ještě horkou brožuru s čísly a návrhem zákona v černé limuzíně. Byla okamžitě rozdána ministrům a novinářům. Vláda měla připravený plán diskuse a možná i ústupové verze. Vyrovnání se však nelíbilo. Možná Hradu, možná vnitřním kritikům tehdejšího arcibiskupa a snad i politikům. Ti vše nakonec sklopili, a tak to máme na stole nyní. Rozdílem je, že církev dostává v poměru více nemovitostí, lesů a polností, než peněz. Výhoda či nevýhoda toho rozdílu se teprve ukáže. Jisté je, jak stále opakuji, že se s blokovaným majetkem celé tři roky stejně hýbalo, že se dokonce i prodával.

Pokud to projde Parlamentem, co s finančními prostředky udělá moje církev? Jaké má plány? Když se v roce 2008 někdo z novinářů zeptal, zda nějaké plány jsou, odpovídali církevní hodnostáři krčením ramen. Když za katolíky odpověděl biskup Radkovský, že část bude investována pro zhodnocení, vrhli se na něj, až mi jej bylo líto.

Co my? Zatím se proslýchá, že se peníze dají podle počtu členů na sbory. A tečka. To považuji za špatný vtip. Znamená to, že by se měly sbory pokusit o navýšení členů sborů. A myslím, že bychom se mohli do měsíce pyšnit třeba stočlenným sborem. Nebyl by to problém.

Pokud budou definovány peníze navíc jako peníze do sborů nebo na zamáznutí dluhů po divokých stavbách, pak to svědčí o naší neprozíravosti. Pokud počítáme s tím, že vše v církvi zůstane tak,
jak je, včetně personálu církve v ústředí, včetně dalších činností, pak jsme podle mého pohledu prohráli.

Já jsem už v roce 2008 navrhoval toto:
1. Dobrou analýzu skutečných potřeb stávajících sborů po stránce personální (někde jsou dva lidé hříchem a někde by se dva lidé hodili z hlediska rozsahu území a dalších misijních aspektů) a na základě toho udělat (proto jsem chtěl jasnější senioráty už v roce 2002 a opět letos v květnu ve formě pozměňovacího návrhu – viz závěrečnou část dokumentu - zde) strategický plán jednotlivých seniorátů a více samostatnosti do jejich hospodářského rozhodování, včetně plánu evaluace toho, jak se s prostředky hospodaří...
Z této strategie pro senioráty udělat strategii pro celou církev, v níž by byla zohledněna bílá místa republiky a korigovány zdroje pro dané senioráty.

2. Pokud nenastartuje (a jak říkám: je na to málo času) jiné chápání řízení církve, pak bych se stejně klonil k dělení částky vyrovnání na jednotlivé projekty, které budou o částku soutěžit podle kritérií dobře postavených dopředu. Opět se bude jednat o misijní projekty a projekty vedoucí ke stabilitě sborů - třeba pět grantových okruhů a v nich rozdělovat alokované částky. Cílem těchto peněz je vytvořit nové zdroje, nové peníze - v lidech, kteří skrze ně přijdou. Tyto systém má dobře propracovaný struktura MAS, ve které pracuji.

Okruhy projektů by mohly být následovně:
- Sociální - pomoci lidem bez rozdílu vyznání a bez vyznání žít a pracovat
- Zdravotnický - senioři a děti
- Mládež a dorost - vzdělání a získání dovedností
- Komunikační - "popelka" vztahů k veřejnosti (media, marketing, fundraising atp.)
- Misijní - soutěž o vybarvení nejbělejšího místa bez křesťanů na mapě ČR - sociální a kulturní dopad...

Dělit 25 mil. ročně je opravdu málo, ale vytváří to důvěryhodný model, na který se pak dá navázat skutečným nadačním fondem do kterého lze získávat zdroje různými způsoby.

Kdyby bylo na mně, vyhlásil bych tyto programy (dopředu připravené od roku 2008) právě ve chvíli, kdy začal hořet sever republiky. V pohraničí byly kláštery - V. Brod, Zlatá Koruna, Broumov, Krupka... Proč? Protože tam bylo dobré kultivovat ducha mnichů, ale především zem kolem a lidi v ní. Kdyby těchto klášterů nebylo, nebylo by nevídaného rozmachu oblastí pod vládou klášterů. A země by nebyla zabezečena u hranic.

Proč jsme nepropočítali a nepřipravili (teď je už málo času) program, který pomůže vrátit právo a spravedlnost a práci lidem v pohraničí? Když Romové a jiní za jednu místnost v ubytovně platí městskému úřadu ve Varnsdorfu 20 000,-Kč, proč jim nedat možnost práce a bydlení? Že jsou to Romové? Jistě, a proč se to povedlo například v Českém Krumlově a ještě jinde? Církev stojí mimo všechny snahy, zabývá se věcmi, jejichž mediální dopad jí jen a jen škodí. Průvody, slavnosti, festivaly... Na to nás užije.

Peníze a zase peníze

Před časem jsem si napsal text, který je spíš na diskusi u stolu, než na kázání. Přesto má vlastně formát kázání. Udělejte si s ním, co chcete... Nejlépe: Diskutujte!

Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili,
od toho budou žádat tím více.
Lukášovo evangelium 12,48
"Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Izajášovo proroctví 55,1

Peníze
"Křesťané mají hovořit o spasení a duchovních záležitostech, ne o penězích!" namítá leckdo. Však jsou ale peníze duchovní záležitostí. Náš svět není na dvě půlky! O penězích mluvili poměrně svobodně všichni Boží lidé, Pána Ježíše, Syna Božího, nevyjímaje. Jednou svěřil Pán Bůh prorokovi Ageovi (Ag 1,5-7) tato slova:

"Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku. Toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty."

V roce 520 před Kristem, kdy tato slova zazněla, se rodil svět peněz. Dareios, panovník médskoperské říše se dostal do problémů. V říši bylo tak málo potravin, že by se mohli lidé spíš živit drahými kovy, než pšenicí. Bylo to kvůli neuváženému hospodaření jeho předchůdce, který jen válčil. A tak Dareios řešil inflaci zlata a stříbra tím, že začal razit peníze - dáreiky. V Indii se stalo daleko později vlastně totéž. Východoindická společnost britská platila Indům za koření a látky zlatem a stříbrem, které Britům před tím Indové v daních odevzdali. Výsledkem byla země utopená ve zlatě, ale chudá a bez prostředků, které ožebračení rolníci nestačili vyprodukovat.
Zkrátka, Izraelité vydělali zlato a stříbro, ale neměli možnost si za to nic koupit. Jako by měl jejich váček děravé dno. Svoje domečky si postavili, ale ekonomika nešla dopředu, hrozil hlad. Nedaleko od nich stál rozestavěný chrám. Osmnáct let ho nebyli schopni dodělat. V přeneseném významu můžeme říci: Církev byla zarostlá divokým křovím, nebyl na ni čas, nebylo na ni zlato a stříbro. Nedalo se s ní hnout.
Svět peněz  platí až podnes tak, jak jej Dareios nastartoval. Pokud máte zlato, je to fajn, ale jeho hodnota se nepočítá ve zlatě, ale v penězích za unci (váhovou jednotku).   Abyste měli hodnotu vhodnou k dalšímu  nakládání, musíte zlato a stříbro převést na peníze. Vykoupit.
Jak to známe z našich starších bankovek, papírové peníze byly kryty hodnotou zlata a stříbra. Kdyby bylo co jíst, mohl vypočítavý člověk v Izraeli čekat, a pak někdy to zlato prodat - za  peníze. Ale to nešlo. A tady Pán Bůh významně pronese tato slova: 
Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. (Ag 2,8) (Vy, kdo jste ještě na titulní stránce, klikněte na nadpis a čtěte dále... Více...

Prosté a jednoduché

Napsal jsem tři poznámky do Brány. Vyšla jedna, kterou si kolega redaktor vybral. Tady jsou všechny... Přiznám se, že mi není lehko. Nezažil jsem první republiku, ale podvědomně cítím už dávno, že se schyluje ke špatným časům. Lidé už dávno zaměnili prostá řešení za jednoduchost. Co je prosté, vůbec nemusí být jednoduché, a většinou také není. Jednoduchost napak upřednostní rychlost, bezbolestnost, nenáročnost. A taková je skutečnost naší společnosti. Lidé kolem mne, včetně mnoha vážených, křesťany nevyjímaje - milují jednoduchá řešení a nedomýšlejí důsledky.

Po kliknutí na nadpis Více...

Miniblog HN: Patří reklama na obrazovku České televize?

Moje celá odpověď (do HN se nevejde):

Připadá mi zvláštní, že se mne ptáte ve chvíli, kdy se připravuje střídání na postu ředitele ČT, slabá vláda musí kalkulovat s možností konce a politici začínají zbrojit na volby v roce 2012. Správné věci se dějí v Česku v nesprávný čas a mají více významů. Pokud tedy vše zůstane tak, jak je a budou tu soupeři veřejnoprávního celoplošného televizního vysílání, pak reklama má zůstat České televizi tak, jako jim. Ano, patří. Pokud tam nebude, tak by televize s reklamou měly z výnosu platit přímo ČT na obecně prospěšné projekty, nejen odvádět do fondu.

Je třeba něco říct!

Jsem stoupenec utopie, když čekám na Boží království, které bude bez spoluúčasti. Alespoň tak to píšou v Bibli. Nicméně i tady na Zemi mám dojem, že se míjím názory těch, kteří vládnou. Obávám se, že jak socialistů, tak pravicových politiků. Více...

Sváteční slovo

Sváteční slovo má jen pět minut. Z natočeného materiálu, který se dává dohromady téměř čtyřicet minut, se vystříhá finální podoba a logicky mnohé zanikne. Proto přidávám textovou podobu k tomu, co si můžete přehrát na webu České televize. A tady je text: Více...

Jsem už starý, když vzpomínám?

Někdy zjara roku 2001 jsem byl pozván do Švédské ulice na Smíchově. Seděla tam zvučná jména českého veřejného života. Po levé straně mi zasedl Jan Dobřenský z Dobřenic a na pravé straně Jiří Lobkowicz, oba mi dali své vizitky a mnoho úsměvů. Chtěli ode mne práci na Hradecku, protože zakládali politickou stranu. Jejich velikost měla stačit jako odměna. Jejich touha udělat něco velikého jako zadostiučinění. Více...

Karel + Otčenášek

Poprvé jsme se potkali, když potřeboval na svou kapli ceduličku, kde by někdo vypsal bohoslužby. To byl ještě v Trmicích a já v Děčíně v technických službách. Na dvorku jsem měl dřevotřískový barák a v něm jsem psal cedule a lakoval dopravní značky. V tom pološíleném světě jsem pobyl tři roky. Cedulku jsem vyvedl v nejlepší verzi, v jaké jsem toho byl schopen. Stal jsem se přítelem spřátelování. Více...

Bude nový HNDialog

Zvu vás do diskuse na novém portálu IHNED. Najíždíme opatrně. Třeba tímto článkem: Neschopnost věřit

Ale nikdy jsem neřekl, že "VŠ vzdělání je volitelný nadstandard, který absolventy zvýhodňuje na trhu práce. I oni by se tak měli na financování škol podílet." To mi v THINKTANKU zatím v rámci záběhu přišili něco, co mi nepatří :-) To se vyvrbí!

Zábradlí

Před školou bývá zábradlí. Děti vyběhnou plnou silou ze školních vrat a už jen existence zábradlí je ohýbá doleva či doprava, protože přes ulici nemohou přímo. Některé děti na zábradlí posedávají a proberou co na fejsbuku psali kamarádi a kamarádky či spoustu dalších věcí. Občas na zábradlí vyvedou nějakou gymnastiku, vymění taháky, odvážně vytáhnou cigáro. Zábradlí je jistota. Více...

Iluze velikosti

Bylo odpoledne 28. května 1984. Pracoval jsem na odpolední směně ve speciálních barvivech v Semtíně. Měl jsem právě v ruce velký klíč a utahoval jsem ohromné matky šroubů na víku autoklávu. To je nádoba, která pak tlačí horkou rozpuštěnou hmotu barviva na kalolisy, kde se čistí. Ve velké hale jednoho z pěti pater praskaly roury napínané párou. To však mimo velkých ran nemělo jiný výsledek. Více...

Pravda je na dovolené

Tak se blíží očekávaný konec kauzy na Fondu životního prostředí. Nepřinese nic, co by se dalo uchopit a pojmenovat. Konec je v nekonečnu pravda má dovolenou. To jsem předpokládal. Více...

Proč nepíšu blog?

Důvodů je více. Do blogu HN jsem nenapsal proto, že čekám. Čekám, až se vyčeří kauza Michálek, o které jsem psal naposled a v níž jsem zastával tak odlišné stanovisko od všech svých přátel, že nechci jen tak sypat dále bez toho, abych si počkal na potvrzení nebo vyvrácení mých tvrzení. V tom druhém případě se přece musím nejprve omluvit a pak mohu pokračovat dále.

Důvod další je ten, že se mi střídá v křesílku taková spousta lidí, že jedu jeden rozhovor za druhým. Tak proto přikládám čajník zpovědníků, jak jej vymodelovala moje dcera Magdalena v jedné školní práci. Snad se mi povede i více psát, ale zatím se omlouvám, nemohu.

Bosá Madona

Byla zima, po chodnících a na silnicích led. Část mého světa se solí a část se sype ostrým kameníčkem, které se nedaleko odtud drtí na šotolinu. Tahle část, blízko Olivovny, se sype šotolinou. Vyjížděl jsem v pátek večer se dvěma mládežníky, které vozím z pravidelného setkání na autobus a domů. V záři reflektorů mi v první zatáčce šla žena v bavlněném triku, přes něj vzadu přehoz rozpuštěných vlasů. V nárůčí na srdci děťátko v bavlněném kabátku. Šla bosa po ledu a kameníčku, plakala, utíkala.

Nemusela nic říkat a ani já jsem se nezdržoval zbytečnými otázkami. Zeptal jsem se rovnou, zda nechce nastoupit. Nastoupila. Asi jsem tam měl být. Asi to ti moji milí měli vidět. Nic více jsem v tom nehrál, žádná role navíc. Za pár týdnů jsme se potkali a pěkně pozdravili. Zda jí je opravdu dobře, jak tvrdila, to nevím.

Vím jen, že si bohatí a spokojení občané Říčan lebedí, že je tady vzdělaný a dobře zajištěný klid. Jen jim nedochází, že tohle krásné město má mnoho vředů. Mnoho domů s bohatými podivíny, kteří neuklízejí a chodby jim přetékají harampádím. Mají tu bezdomovce a bídáky. Mají tu chudé a slabé, rozvrácené rodiny. Obyčejnému Říčaňákovi nedojde, že na hlavním průtahu na Kutnou Horu má tři hospody či bary s názvem Sport. Domácí se vyzná, cizí má smůlu.

Bylo by dobře nastoupit cestu k pravdě a přestat si lhát.

Přemáhat dobrem zlo... Jde to?

Kázání v textu i ve zvukovém záznamu najdete zde. Patří sem také malá ilustrace o hláškách či heslech: Před několika dny napsal kdosi na fotku pole s balíky slámy svoje facebookové přání do NR 2011: "Ať jste v novém roce v balíku!" A jak to internet dovoluje, odepsal mu kdosi obratem: "Arménsky se řekne balík stejně jako dítě". A další – byla to žena – dodala: "Tak to ať je radši balík ve vás!" To se mi moc líbilo a myslel jsem na maminky, co čekají maličké. Mne napadalo – jako chlapa a křesťana – že budu rád, když budu „v balíku!“ tedy v tom betlémském Dítěti, tedy v Kristu. Tedy je to ta známá křesťanská hláška, kterou si tady u prostřeného stolu připomeneme: „Chci být v Kristu!“

Děravá střecha

Sborový dům, ve kterém právě bydlíme, je už naším několikátým domovem v rodinné historii. Dostali jsme půjčklu na střechu od naší milé církve a tak ji od listopadu "děláme". Tedy měli jsme, ale zrovna napadl sníh. Tak se o naši střechu nad hlavou obdivuhodně starají dva bratři. Včera odkryli první číst, která byla suchá. Dnes to bylo o poznání horší. Ale zvládnou to, jsem si jist. Nevěřili byste z čeho jsou také některé trámy! A taky s kolika hnízdy vos jsme tady žili :-)

Co to je - být GLANC?

Jednou mi napsala redaktorka čtrnáctideníku pro sebevědomé ženy, které jsou se svým životem spokojené. Vůbec netuším, jak si vybrala právě mne, ale jisté je, že ji zaujal můj Blog. Prý, že by o něm chtěla něco napsat. A jestli nemám fotku... Podíval jsem se na web GLANCu a zalapal jsem po dechu, zda tam vůbec chci být. A ta fotka?! "Nemám!" a všechny, co mám, byly divné, protože jsem se většinou fotil sám. Odhodlal jsem se, vlastně jsem to chtěl udělat už dávno, a nastoupil k šikovnému bratrovi z katolické farnosti, který má svůj ateliér (R. Flachs). Byl ke mně ohleduplný a já si jeho péče vážil (měl zrovna jeden den mladé miminko v porodnici). Více...

Nový kontakt

Najdete mne také na facebooku, kam budu dávat upozornění na svoje počiny jinde. Tedy vzhůru do práce.

Do roku 2011: Na všechno jsme sami

Novoroční projev pana Václava Klause, který jsem vyposlechl, patřil mezi velice slabé i v tom, že se pan Klaus nějak unaveně vyjadřoval. Jeho navyklá dikce dávající extrémní důraz na první slabiku slova docela chyběla. Naopak neopomněl užívat svůj mírně kňouravý dozvuk jednotlivých slov. Řeč tak neměla dynamiku, byla rozvláčná a nezkušeně pomalá, jakoby měl napsáno málo poznámek nebo stál před mikrofonem poprvé a myslel si, že musí čekat na dozvuk, jako v chrámě. Více...

Diskuse na téma Korupce

Na svém blogu v IHned jsem v osmém pokračování Desatera napsal jen pár slov o kauze Státního fondu životního prostředí a strhla se mela... Tady si můžete přečíst začátek a diskusi pod článkem a na tomto mém osobním blogu přikládám email od pana Dana Drápala a také moji odpověď, protože to nikde jinde nebylo publikováno a já rád hovořím na veřejnosti. Kdo chce číst celý článek, ať si klikne na nadpis. Více...

Pokojné Vánoce a Nový rok 2011

Nejen za sebe, ale také za svůj sbor Vám ze srdce přeju to nejlepší a Boží pomoc k tomu, abychom to společně zvládli... Ke stažení v plné velikosti zde.

Advent a Vánoce v pohotovosti

Farářské Vánoce bývají jiné, než poklidné vydechnutí v rodinném kruhu. Maraton nám začal muž 28. 11. 2011, kdy jsme na náměstí rozsvěceli adventní věnec s kolegou Timotejem. Tady jsou má slova z poslední adventní neděle 19. 12. 2011, kdy jsem na místě stál s kolegou Konstantinem:
"Kam půjdete slavit Vánoce letos? Na půlnoční do kostela či na desátou do Olivovny? Na Boží Hod vánoční tam či onam? A na Štěpána?" ptal jsem se na úvod. Dovětek si přečtete, když kliknete na nadpis. Více...

Ráchel Skleničková

Představuji své přátele. Od obecně známých jmen po obyčejné a neznámé. Ač ani Ráchel není tak ztracená, hrála v Koncertě pro světlušku a bude hrát i jinde. Potřebovala si přebrousit program na soutěž klavíristů a šlo jí to tak, že téměř naplnila kapli. Narychlo svolaný koncert byl na počest 17. listopadu. Lidé jásali nad Lady Gaga nebo protestovali na Václaváku. My byli v Olivovně. Do sborových stránek přibyly texty Jóba a výklad Jakuba 5. Stáhněte si je tady. Na Blogu iHned jsem se odvážil dalšího slova z Desatera

Jiří Grygar v Říčanech

Moc rád jsem přivítal Jiřího Grygara v Říčanech. K našemu kraji má vztah, ke gymnáziu (kam jsme spolu zaskočili) tím spíš, protože bydlel v Ondřejově a do Říčan chodily jeho děti do školy. Přednášel, debatoval a mezi vystoupeními ujel do Ondřejova, kde jej čekala práce. Že si našel čas mezi dvěma pobyty v latinskoamerické pampě, je nám ctí. Mně tím spíš. O víkendu byla také v Říčanech EFFATHA. Fotky najdete v galerii sboru - to je zde.

Rozjeli jsme novou podobu sborového webu

V neděli 31. 10. 2010 jsme se sborem najeli nový web. Tedy, vyráběli jsme jej s naším Šimonem. Zaskočte si na něj na adrese www.cb.cz/ricany. Grafika používá fotografie knihy kázání Ferdinanda Císaře, kterou kdysi používal Václav Vančura, první biskup obnovené Jednoty bratrské v Čechách. Dostala se mi do ruky jako dar. Na tomto webu teď budete nacházet pravidelně kázání, která zazní v našem sboru. Já ta svá budu sporadicky přidávat i sem. Také tam najdete i náš program na týden.

Byl jsem hostem

Jednou za čas vyměním kazatelnu. Nerad jsem odjížděl, rád jsem přijel domů. Dobře jsem se měl v Černošicích. Tak nějak zkrátka řečeno... Bohoslužba byla v místnosti která byla ještě menší, než náš původní Krteček. Nicméně stejně plná. Proto Černošičtí zvolili stavět kostel, jejich je ve tvaru lodě (Arch. Fránek). To je to bílé, co vidíte pod oblohou a pod nápisem. Nezvyklý architektonický výtvor a oříšek pro stavebníky se má otevřít 21. listopadu tohoto roku. Pán Bůh dal a Černošičtí nebudou mít dluhy. Přeju jim to. Bylo mi milé, že jsem mohl kázat ze staré kazatelničky v provizoriu, blíž lidem. Toto jsem kázal, můžete si stáhnout. A na fotky se můžete detailněji podívat zde.

To se také stává

Vynikající projekt žadatelů z Kunic propadl. Tedy téma bylo skvělé, ale projekt podprůměrný. Komisaři museli bodovat podle toho, co měli před sebou a projektu nemohli pomoci ani bonusem, který je pro takové případy připraven. Celý systém výběru je transparentní a je jej možno kdykoli po domluvě v kanceláři MAS překontrolovat kýmkoli (!) Nic nekryjeme. Jen identitu komisařů.

Neúspěšní žadatelé však využili svých kontaktů a z ministerstva zemědělství se nám ozval činovník, který doporučil, abychom "něco udělali" pro dodatečný úspěch žadatelů.

Protože v LEADERU jde především o komunitu s určitými a pevnými pravidly, nic takového neuděláme - ani ve chvíli, kdy jde o peníze. A pokud nás vyzývá k nějakým pletichám ministerský úředník, my jej zase vyzýváme k odchodu z úřadu, protože selhal. A vyzýváme státní fond (SZIF), se kterým spolupracujeme v administraci dotací, k důkladné kontrole našeho systému a výběru projektů v tomto kole.

Po roce v Olivovně

Je to právě rok, co jsme přišli do kaple Olivovy dětské léčebny, tak se musíme ohlížet nazpět a já osobně tím spíš. S velkou vděčností se vracím ke každému dnu, k setkáním a divím se, jak to letělo a co všechno se za tu dobu stalo. Jak velké množství Božích divů! Tady je moje kázání na tuto neděli. Fotka, kterou přidávám, ukazuje atmosféru veřejných obhajob projektů podávaných do výzvy MAS. Tohle je muž, který obhajoval stavbu na břehu Hliněného rybníka ve Struhařově. Žádné prezentace! Model si přinesl s sebou. A přeju mu, aby na ni peníze dostal.

Na okraj politické scény v Říčanech / Před komunálními volbami 2010

Občanská uskupení a politické strany přinášejí velice podobné programy, někdy téměř identické. Nicméně na jejich realizaci se nedokáží domluvit tak, aby ideu představily společně s tím, že si občan má vybrat jen malý detail: Pepíka nebo Josefa k uskutečnění - a to podle vlastní chuti. Představitelé města se nedovedou plošně shodnout celé čtyři roky, a jak se zdá, mají domluvené koalice věrných, kterými chtějí nahradit potřebu plošné domluvy. Na čele těchto věrných uskupení stojí silní jedinci, dost často recyklovaní, dokonce i proto, že byli z původní strany vymístěni pro nepřijatelnost způsobů práce. Mimo jiné proto, že se nedovedli domlouvat ani uvnitř vlastní strany a členové byli překvapováni řešeními shora. Je tohle perspektivní politika? Zdá se mi, že není. Chcete-li to dočíst, klepněte na nadpis a čtěte Více...

Svatba Katky a Pavla Kušnierikových

V sobotu jsme slavili svatbu ve farním kostele Nanebevstoupení Panny Marie v Mukařově. Pseudogotický kostelík vybavený nábytkem z devatenáctého století nám byl propůjčen bratrem biskupem Václavem Malým ke svatbě podle našeho způsobu. Děkujeme. Přikládám kázání do kapsy, které se manželství zpovzdálí také dotýká. Fotky najdete tady v galerii.

60 let gymnázia v Říčanech

A Slavomil Hubálek se studenty v diskusi o agresivitě a typech pachatelů násilí. Byli jsme vlídně přijati jak pedagogy, tak studenty. Dobrá práce pana doktora, myslím, že i on byl spokojen. Já určitě, což je na fotkách vidět. Tady jsou v galerii.

Na smetišti dějin

Připadám si tak, když čtu Jóba. Bezvýznamný příběh, který hýbe vším. Velice na něm záleží. Proto jsem o něm dnes kázal. V kázání jsem citoval video s Nickem Vujičičem. Tady je. Text mého kázání na Jóba máte tady. Fotka z vynikajícího klavírního koncertu Patrika Hévra, který byl ve čtvrtek v Olivovně, rámuje tento článek. Kdybyste chtěli vidět více, co se dělo v Olivovně v minulém týdnu, podívejte se ještě na fotky z odborného semináře v galerii www.olivovna.cz

Moje dluhy

Píšu teď pravidelně na iHned Desatero, to asi sledujete. Dostávám pěkně do kožichu, nicméně moc si z toho nedělám. Je to třeba. Taky jsem vás chtěl nasměrovat na dobrý rozhovor v magazínu Pátek, ostatně jsem o něm dnes kázal, tak si jej najděte, je zde. A spousta zajímavých poznámek a skutečností mi proběhla v těchto dnech v hlavě. Jedou z podstatných zpráv je to, že budeme mít možnost udělat ještě letos střechu na naší faře, dostali jsme půjčku. Tady jsou kázání zvukem, a tady jsou texty z minulé neděle a dneška.

Vděčnost

Poslední prázdninovou neděli jsme vyprovázeli z Olivovny děti na cestu domů. Bylo to mohutné setkání, nosily se diplomy, věšely medaile a pořizovaly fotografie. Zase nás čeká kolotoč povinností a zápasů. Co takhle začít s vděčností? Vděčnost z nás neudělá nehybné kostelní sochy, které čekají na Boží divy. Vděčnost nám pomáhá udržet aktivitu a čekat na Boží milost. Pěkný týden! Jo, kázání je tady.

Ani čárku

Tak jsem pojmenoval dnešní kázání, ve kterém se dočtete, proč není třeba měnit ani čárku v Desateru, protože jej Ježíš svým životem dovršil. Něco z historie a smyslu Desatera, které bývá mučeno všelijakými výklady. Za nejhorší lze považovat ten, který říká: "Jó, kdyby tak všichni plnili Desatero přikázání, to by bylo na světě dobře..."  Čtěte, argumentujte! Tady je ke stažení.

Křest Anny Princlové v Olivovně

Křestní shromáždění v neděli  15. 8. 2010 mělo podle předpovědi propršet. Ranní vítr shazoval větvičky a vymetl oblohu. Vše bylo jinak. Anička chtěla být pokřtěna ponořením, tak jí to bylo dopřáno. Kázání mělo název "Sliby chyby" a je tady ke stažení. Na celý průběh našeho shromáždění se můžet podívat zde v galerii. Na fotce testuje Jožin vodu; asi je studená, nejásá. Fotil Peter Verčimák.

Stavíme v Olivovně město z Lega

Postupně se objeví městečko o rozměrech 3x8 metrů ze stavebnice třicet let staré, ale pořád mladé. Pracovali tatínkové a maminky, děti malé i velké. V galerii máte některé obrázky, třeba ze stavby velkého mrakodrapu. Podívejte se sem. A tady je nedělní kázání z bohoslužeb, které jsme měli v tělocvičně.

Duha

Aneb Kázání pro velké děti. To je názorná výuka nejpodstatnějších věcí o křesťanství. Pomáhám si duhovým deštníkem podobně jako T. Taxis Taylor balíčkem karet, což jistě znáte z písničky Rangers. Tedy, pokud jste poslouchali rádio v šedesátých letech. Prázdninové kázání najdete tady.

Na plný plyn

Samozřejmě, že mluvím o manželství. A to, co chci říci, se dobře vyjadřuje ilustrací: Do roku 1967 se po švédských silnicích jezdilo v autech, která měla volant jako u nás na levé straně. Ač to zní neuvěřitelně, také se jezdilo na levé straně silnice, tedy přesně opačně, než u nás. Představte si, jak se asi předjíždělo... A to až do 3. září 1967, kdy se provoz na silnicích zcela zastavil od 01.00 až do 06.00 ráno. Auta pomalu dojela domů, provoz pomalu utichl a vše se zklidnilo. Od šesté hodiny pak jezdila auta podle nových pravidel vpravo, jak je tomu až dodnes. Pro velké změny je třeba velký okamžik a dostatek času proto, abychom jej vychutnali. Kázání máte celé tady. Fotka je ze Šternberku, kam jsme si s manželkou vyjeli.

Zastupitelská imunita

Sleduji debatu o možném omezení zastupitelských práv. Když se před časem vytratil ze zákona požadavek, aby bylo ve střetu zájmů působení ve správních a dozorčích radách státem řízených společností, byl to zjevný pich. Zlodějna. Bude to první zkouškou politických zastupitelů, zda si dovolí sáhnout na své prebendy.

Přemýšlím i o levitských právech ve starém Izraeli. Vnímám českou nechuť k černoprdelníkům a kněžourům, husitský a komunistický jed, který v duchovním vidí příživníka. Nesmyslné žvásty o chudém Ježíši si kladu do světla evangelií a židovských pravidel.

Na obrázku je klika sychrovského zámku, na níž je rodové heslo Rohanů, jímž se vcházelo do celého areálu: Potius mori quam foedari - Raději zemřít, než být nečestný. Nevím jak Rohanové, ale jistě je to Ježíšovské heslo a sluší všem kněžím. O kněžských hříších či Zastupitelské imunitě je kázání, které jsem si napsal do kapsy. Čtěte ho tady.

Český ráj to na pohled...

Sváteční víkend, tedy na začátku července, vlastně až do středy jsme byli v Českém ráji. Se sborem, jak jinak. Je to vždy skvělé setkání a navíc: roste nám počet účastníků. Roste především v kategorii mladých rodin s dětmi. Tentokrát to bylo pohádkové a ke každému hradu měly organizátorky pro děti program. Pak jsme se tedy podívali na zámky a hrady - Mnichovo Hradiště (nebyl jsem tam nikdy před tím), pak na Drábských světničkách a na Valečově (tam jsem taky nikdy před tím nebyl) na Kosti (také jsem ji neznal) na Troskách, Humprechtu a na Sychrově (tam jsem kdysi byl se sborovými zájezdy). Celá galerie je tady, podívejte se!

Jakpak nás vidí Hospodin?

Vylétl jsem si v pátek do nebes, abych nafotil Olivovnu shora. Po bublinách teplého vzduchu jsme dohopkali nad Olivovnu a pak jsem chytil ve větru pár záběrů. Tady máte jeden. A dnes - ač jsem formálně na dovolené - jsem si kázal do kapsy. Zaskočil jsem si ráno do Čestlic, zda přistihnu při činu kolegu Malého, ale byl tam pater Kuneš. Nicméně naplněn Slovem Božím jsem si napsal kázání na stejný text. Už jsem je měl nějakou dobu rozpracované, tak jsem jej s ručníkem za krkem dorazil. Tady jej máte...

Haranti

O tom, jak vznikla tato nadávka určená nezvedeným dětem a o tom, jakým pokladem děti jsou a jaké by měly mít místo v církvi a o české společnosti, která si ráda koupí knížku od Tomáše Sedláčka o ekonomii dobra a zla, ale v ničem se nepoučí, o lidech, co mlaskají blahem, protože je po krizi - prostě o našem milém kraji. To je to kázání, které si vezu s sebou na prázdninový pobyt s lidmi z našeho sboru. Stáhněte si jej zde.

Olivovna má ředitelku

Z výběrového řízení, ve kterém se ucházelo o post ředitele čtrnáct kvalitních zájemců, vzešla vítězně a byla jmenována správní radou společnosti paní Mgr. Zdeňka Provazníková. Nová ředitelka Olivovy dětské léčebny, o.p.s., vystudovala stavební průmyslovku a pracovala ve stavebnictví. Při zaměstnání vystudovala nauky sociální práce, psychologii a speciální pedagogiku na dvou fakultách Karlovy univerzity. Během studia i následných zaměstnání absolvovala stáže v sociálních a zdravotnických zařízeních v tuzemsku i v zahraničí. Posledních sedmnáct let pracovala ve dvou českých zastoupeních zahraničních firem jako vrcholová manažerka a ředitelka. Paní Mgr. Zdeňka Provazníková bydlí v Říčanech.

Souhrnem z posledních dní

Vypadá to, jako bych umřel. Nepíšu, nepublikuju. Faktem je, že nestíhám. Završili jsme výběrové řízení na ředitele léčebny, rozjíždíme projekt, při kterém školíme ve tvorbě územních plánů a mimo jiné jsme hostili v Říčanech také významné hlavy českých MASek, které diskutovaly o budoucnosti celého projektu. Tady je galerie. A pak taky jsme v Pyšelích navštívili jednání asociace komunitních nadací. To zase můžete vidět tady v galerii. Ale taky kážu, jen to nedokážu naskládat rychle na papír a publikovat. Tady je jedno z posledních kázání. Je o manželství a dětech. Stáhněte a poslechněte si tady. A textem tady. Fotka je z jednání komunitních nadací v Pyšelích.

Zápraží má tři roky

Musím vděčně vzpomenout, že nám Pán Bůh dal třetí rok existence Zápraží. Před dvěma roky jsem od Dity Fuchsové, někdejší šéfredaktorky, dostal klívii (myslím, že jsem o ní kázal do rozhlasu) a teď mi rozkvetla. Loni jsem dostal dva ročníky svázané v knize. Děkuji za Jakuba Tabery a Ditu, děkuji za Leoše Princla a paní Marcelu Kašpárkovou. Je to důvod k oslavě a prosbám za to, aby časopis vydržel. Vyhnul se kampani, jiní se v ní topili a vydělávali. Ať Pán Bůh paní Heleně Vlnařové a manažerce časopisu Ivě Kostrbové, která nese odpovědnost, žehná! Klívie kvete i Vám!

O manželství podruhé

Když jsem myslel na manželství tak, jak jej Pán Bůh stvořil, pak mi k tomu ladilo nejvíce to, co jsem našel díky Leošovi Princlovi tady na YouTube. Poslechněte si, jak může ladit společné dílo! Jak se může také doplňovat. Avšak neklesejte na mysli, pokud vám to neladí! Smysl manželství je v něčem jiném! Zkuste číst kázání z této neděle a napište mi! Fotku Dua Siqueira Lima máte v záhlaví. Je ze stránek, které doporučuji navštívit.

Svatodušní

Třetí z velkých svátků - jen českým pravopisem zvýrazněný, jinak zapadlý, protože při něm nejsou dárky, lidé se nesjíždějí a nemají potřebu dělat koledy, jako o Velikoncích. A přesto neméně podstatný svátek. Proto si jej vychutnávám. Matěj přidal fotku z hlavního nádraží. Já přidávám kázání.

Dabing Ducha svatého

Zase jsme byli u jednoho stolu s kolegy. Byla to úterní novéna k Duchu Svatému, jak říkají bratři a sestry katolíci. S potěšením jsem vychutnával rozdílnost, která smí být zajedno. Tady máte v textu to, co jsem říkal já. Je to tvrzení o Shrekovi a jeho tvůrcích vložené do biblického textu z Janova evangelia 14. kapitoly. Tady je zase galerie fotek z kostela. Fotil pan fotograf Rudolf Flachs.

O manželství a rodině

Poprvé jsem kázal o manželství, respektive o známosti. Bude to série čtyř zastavení, ke kterým sbírám odvahu. Ono by se dalo povídat a povídat, ale mně jde o to, abych lidem nalil novou chuť a sílu žít společně. Tady máte text, třeba někde koluje i nahrávka, ale já ji nemám.
Na obrázku ale máte rodinný hrob. Takhle je to s maminkou (kterou jsme se sourozenci do hrobu vložili v sobotu) a s tatínkem, který už tam nějakou tu dobu leží. Nicméně, jsou v náruči Boží a nepředběhnou nás s novým tělem.

Promiňte, ještě není hotovo!

To je moje tvrzení, se kterým se dívám na svět kolem a především na církev. Jsem vděčně nespokojený, ne věčně nespokojený. To ne! Jednou budu uspokojen. Ale vděčně - tedy s vědomím, že Pán Bůh dělá svoji práci jistě. A o tom kážu. Taky jsem se o to pokoušel minulou neděli. Tady si to můžete přečíst.

Prázdno

Tenhle obrázek je z děčínského zámku, který jsme na chvilku s rodinou navštívili v neděli 25. 4. 2010. Byl jsem služebně (tady je dnešní kázání) ve sboru, kde jsem začínal. Dávno tomu nazad... Více fotek snad brzo dodám. Budou trochu méně prázdnější :-) V našem sboru minulou neděli kázal David Novák, a tady je jeho kázání. Mihnul jsem se v pořadu 168 hodin, nicméně sestřih je pochopitelně nemilosrdný. Tady je původní scénář.

Mléko pro mysl

Tak vám přináším pozdrav na začátku nového týdne. Byla bílá neděle. Právě dnes přestali nosit křtěnci bílé oděvy, které nesli od minulé soboty. A dnes se jim jako nově narozeným dětem připomínalo, že mají žít z mléka, které je v Božím slovu. Mají žít z osobní Boží péče a lásky. Inu, vrátil jsem se do času, kdy jsme piplali svoje robátka... Tady máte kázání v textu ke stažení. Fotka je půjčená, není moje.

Páv

Paví kázání na Velikonoční neděli? Ano, jistě. Křesťané v katakombách symbol páva používali pro vyjádření nesmrtelnosti a vzkříšení. U nás se spíše páv jedl. Vilém z Rožmberka jich na své svatbě měl 350 na pekáči. Pro nás je páv znamením pýchy. V našich zámeckých parcích paví krása - tolik používaná secesními umělci - vyjadřuje nádech ráje. Co má říci nám? Tady je kázání ke stažení.

Vzpěrači nebo nosiči?

Lidé unesou strašně moc. Skutečnost bídy a utrpení v některých částech světa prudce kontrastuje s tím, jak tu slupku života lidé vděčně nesou. Mají proč žít. My bychom dávno kolabovali. A taky to vzdáváme. Vzdáváme vztahy, odpovědnosti, službu Pánu Bohu, očekávání... Kázal jsem v neděli o úžasné nosnosti špaget. Přečtěte si to tady.

Rád provokuji

Věším na web také názory jiných. Velice zajímavý mi připadne článek mého přítele Petra Fialy o muži, kterému bylo dáno jméno Ötzi. Asi jej znáte z obrázků a nebo si jej připomeňte na stránkách http://iceman.eurac.edu/

Tentokrát je však řeč o tom, čemu v dnešních pojmech říkáme akupunktura, jedněmi křesťany zavrhovaná a jinými podporovaná a objevovaná. Když křižovatka názorů, tak tady je příležitost přemýšlet a namítat.

Ekumenická bohoslužba

Nejen, že jsme seděli v pondělí 15. 3. u nás doma s bratřími při snídani, ale také jsme spolu stáli ve čtvrtek 18. 3. 2010 v kostele a sloužili ekumenickou bohoslužbu v době postní, sloužili jsme jeden druhému k pokání. Tady je můj štěk, minikázání. Fotka je z Jindřichova Hradce. Katolicko husitský symbol pro potěšení oka.

Dohoda

Správní rady Olivovy nadace a Olivovy dětské léčebny, o.p.s., které byly v dlouhém sporu a jejich neshoda byla mediálně přetřásána, se vzájemně dohodly na narovnání vztahů ve společném jednání 15. 3. 2010 večer. V případě Olivovny jsme  - jako církev - obviňováni z vedlejších zájmů. Přijímám to s úsměvem. A dohoda o smíru je pro mne nejlepší odpovědí.

Přikládám svoje nedělní kázání o tom, že Ozdobou synů jsou otcové, jak říká biblické přísloví. To si stáhněte tady. A pokud chcete číst text memoranda, které jsme podepsali včera večer, tak klikněte na nadpis článku Více...

Velký úklid

To je nadpis nedělního kázání 7. 3. 2010. Tady jej máte v textové podobě spolu s příběhem O velkém kováři a jeho dětech, který voní dřevem a kořením. Skoro jako nová školka Maitrea, kterou otevřeli 3. 3. 2010 ve Slušticích manželé Koláčkovi. Podívejte se také na fotky, které máte v galerii tady. A na úvodní fotografii je lustr hlavního sálu školky umístěný v kupoli.

Správní rada

To je nástroj správy. V tak zvaných neziskových společnostech není o nic méně důležitým nástrojem, než v ziskových společnostech. Vždy jde o velké hodnoty, o důvěru lidí. Jen v těch správních radách, kde já bývám, jsou milí radní bez odměny. Ti, co je máte na mých obrázcích, obětují svůj čas a energii. Tady jsou fotky v galerii z jednání správní rady MAS Říčansko (1. 3. 2010) a já k němu přidám nedělní kázání, které bylo o bankách - jen v textu. Zvuk nějak nestíhám zpracovat.

Výjezd do dětských léčeben

V Olivovně se dějí nové věci. Proto se vydali společně na cesty po podobných zařízeních zástupci říčanské léčebny. Na fotografii je ředitel léčebny v Bukovanech a předsedové správních rad Olivovy dětské léčebny Miroslav Martiš a Olivovy nadace Marie Adámková. Fotky z cesty jsou zde. Navíc je třeba oznámit, že:

V pondělí byla správní radou Olivovy dětské léčebny, o.p.s., odvolána paní ředitelka Ing. Věra Jechová. Na její místo byl na dobu určitou jmenován Jan Boček, ředitel Olivovy nadace. Pokud chcete číst celý článek, klikněte na nadpis. Více...

Jarní únava

Kázání pro unavené, speciálně pro lidi unavené křesťanstvím, pro unavené Bohem. Je to na prahu jara, na začátku postního období, na neděli Invocavit v Říčanech. Tady je text, zvuk tentokrát není. Snad příště.

Dvakrát o modlitbě

Bylo to před čtrnácti dny a dnes. Vůbec nedokážu posoudit, zda mi bylo rozumět... Tady to je o Modlitbě Páně a tady o tom, jak máme prosit a bude nám dáno... Dnes také vymysleli naši dorostenci "Šťourače", což je obměna těch dospělých. Ptají se a rýpají v Bibli a všem, co se hodí. Vytrvalé hledání jistě přinese svoje ovoce. Taky jsme dnes přijímali nového člena. Nejstarší ze všech našich členů Jiří Václav Kočí bude jistě na nějakém obrázku, jen co jej dostanu, tak ho tu vyvěsím.

Ustavení sboru v Říčanech

A moje instalace... Kolikátá už! No, vzal jsem to. Divím se, že se mnou má Pán Bůh trpělivost. To na jedné straně. A na druhé straně už vím, co to "Slibuji!..." stojí. Fotky jsou tu v galerii.

Pozdrav z konference kazatelů na Milovech

Uprostřed Vysočiny, kousek od Křižánek, je na břehu rybníka hotel, kam jezdíme na podzim a v zimě na kazatelská setkání. V džínách, mladí, staří. Prostě parta služebnictva Hospodinova. Je nás už přes stovku a stále se tedy ještě poznáváme. Dobrý přehled je, když stojíme při Večeři Páně kolem sálu ve velikém kruhu a koluje kalich a chléb. Tady si přihýbá zrovna Daniel Hejzlar, můj předchůdce v Říčanech a vedle je Bedřich Smola, kazatel ze Vsetína. Byl to ještě leden. 24. -25. 1. 2010

Leták našeho společenství

Leták stáhněte zde. Zatím je v tisku a my jej budeme šířit po svém okolí. Pozvánka na shromáždění příští neděli 31. 1. 2010, které je mimořádně odpoledne ve 14.00 hodin v Olivovně, je zase tady.

Ekumenické modlitební shromáždění

V kostele sv. Petra a Pavla pod vedením bratra Timoteje, kaplana římskokatolické farnosti, jsme sloužili spolu s bratrem farářem ČCE Vladimírem Pírem ekumenickou bohoslužbu Slova. Tady je program a tady zase kázání, které padlo na mne. Bratr Konstantin, farář římskokatolický, je mimo farnost a sestra Míša Procházková, farářka ČCSH, je nemocná.

MAS Říčansko v ústředí Církve adventistů s.d.

Navštívili jsme v úterý 19. 1. 2010 s kolegou Vladimírem Hašem, ředitelem MAS Říčansko, nedávno nově otevřené centrum CASD v Londýnské  33 a byli jsme laskavě přijati a provedeni. To, že mají adventisté zájem o MAS vychází z kontaktu, který jsme udělali loni v Krabčicích, kdy si MAS Říčansko vylosovalo právě adventistickou církev jako záštitu pro další rok. Po provedení po domě s investicí téměř statisícové opravy jsme byli přijati generalitou občanských sdružení vázaných na CASD a debatovali s nimi o možnostech spolupráce, o MAS obecně i o problémech práce sdružení. Děkujeme za přijetí. Tady jsou obrázky v galerii.

A proč kříž?

O kříži se v kostele či v modlitebnách mluví hodně a téměř mechanicky. Nikomu z nás nedochází, co to znamenalo. Starší lidé si povzdychnou, že to mají s těmi dětmi kříž... Nekázal jsem na ten text, ale promýšlím si téma setkání kazatelů, které proběhne příští týden. Tady máte moje myšlenky, stačí stahovat. A diskutujte. Fotka krucifixu je z oltáře kaple Olivovy léčebny.

A tady mám jednu specialitu: V mé širší rodině jsou lidé, o nichž se píše na webu www.pametnaroda.cz a zvláště tady.

Jsme pokrevní příbuzní Boží

Podivné texty Bible se nevykládají - radši - a káže se o tom, jak se máme mít rádi, být plní Ducha... Ale my potřebujeme zvěst, která je i ve složitých verších Bible. Tady jsme si začali s textem, který vypráví o Sipoře, manželce Mojžíšově, a jejím manželství s mužem, o kterém Pán Bůh říká, že byl nejtišším z lidí. Taky to byla neděle, kdy staršovstvo přijalo svůj úkol, který mu svěřili sestry a bratři volbou. Máte jej na obrázku, který pořídil Marek Tůma. Minule jsem použil skvělé výtvarné práce mé dcery. Tady máte text a tady zase zvuk. A děkuji, že diskutujete!

Chválit, jednoznačně chválit!

Nemyslím teď na chválu lidí, i když i tam je pochvala významným prvkem vztahu. Když se v lidské činnosti něco povede, je mlčení stejně špatné, jako pohrdání. Je třeba chválit.
Já však myslím na pochvalu, která patří Pánu Bohu. Ač Tvůrce všeho nepotřebuje vyztužovat sebevědomí, je dobré jej chválit. Chválit je sloveso, a všimněte si, že není dost jasně vyjádřen jeho obsah v infinitivu. Daleko více mu rozumíme, když se začne mluvit o tom, co Pán Bůh udělal.
Pokud chcete číst dál, klikněte na nadpis. Více...

Vůdci na útěku

Kázání pro všechny, kterým se nechce do práce, zkoušek, námahy... Kázání o Mojžíšovi, kterému se nechtělo do Egypta, aby získal Izrael, přemohl faraona a vyvedl národ otroků ke svobodě. Nahrávka se přerušila v polovičce, takže první část z Olivovny je tady a druhou část jsem namluvil doma, ta je tady. Textová verze pro čtenáře je tady.

Jsme na začátku

Heslo pro tento rok, které budu v nejbližší době vykládat, je ze druhé kapitoly dopisu Timoteovi (4, 18), kde Pavel píše toto: "Pán mne vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království."

Tak tomu také věříme a prosíme spolu s orantem na Olivově oltáři v kapli, kde se scházíme, o milost vyslyšení ve všem, co nás bude tížit v následujícím čase.

Kázání před Silvestrem

Vlastně ten konec občanského roku nic neznamená, pro nás je však letos klíčovým prahem, za který vystupujeme s nadějemi na Boží pomoc. Jsme novým sborem. Tady však přikládám kázání, minikázání, které jsem měl na první svátek vánoční. Čtěte, promýšlejte a diskutujte. Těším se. Textový soubor je zde.

Máte rádi detektivky?

Předkládám Vám detektivní podání vánočního evangelia. Vánoce nejsou pro spotřebitele, ale pro hledače. A tak budeme hledat podezřelé souvislosti. A máme různá znamení, podle kterých se můžeme na své cestě vyznat. Třeba, že to nebude jednoduché hledání, najdeme prosté pravdy, které se nevyhnou ani hlupákovi. Tady je zvukový soubor, a tady zase textový. Zbývá mi podotknout, že jsem se nechal inspirovat jedním starším kázáním svého kolegy Davida Beni. Oba dva jsme nadšení čtenáři detektivek od Elis Petersové.

A bylo to opravdu ve chlévě?

Příběh mnoha půlnočních bohoslužeb, při kterých se odehrává děj předepsané mše zcela bez ohledu na dvě třetiny pohanů, jež se naklidily do kostela, se opakuje až příliš často. Namísto zvěstování se produkuje kárání a mravoučné řeči proti tomu, v čem všichni lítáme. Žádný výklad svatých textů, žádné nové, nebeské povzbuzení. Není divu, že pak lidé chodí do kostela hlavně - a vlastně jen - kvůli té atmosféře.

Kladu si dnes otázku. Kde se Ježíš vlastně narodil? Koho zajímá odpověď, ať si stáhne text tady.

Církev a její ideály

Od soboty 5. 12. 2009 jsme 73. sborem Církve bratrské. U textu vidíte naše nové logo. Hledáme svou identitu v rozhovoru. Ptáme se: Jaká má být církev? Má růst či být malá? Má trpět či se bránit? Má hospodařit s majetkem či být zcela chudá? Může čekat na výsledky nebo se má spokojit s tím, co je a tiše trpět. Přijde její Pán a s ním to vysvobození, či je to jen vábnička? Tady je soubor s texty, které jsme letos na podzim společně zvažovali v biblických hodinách a zcela jistě se k nim vrátíme.

Betlém - Dům chleba

Nebeská pekárna? Asi tak, jenže ono v té věci nejde jenom o chleba jako pečivo. Jde o existenci. A tady je dnešní kázání, které jsem k tomu měl. Jak textem, tak zvukem.

Vánoční články pro KURÝR

Říčanský zpravodaj má také jednu stránku pro oznámení církví. V tomto roce přišla řada na mně. Ten uveřejněný článek si můžeta najít na straně 14 v internetové verzi KURÝRA, kterou najdete zde. neuveřejněnou verzi, tedy druhou verzi najdete zde. Klikněte si na nadpis a čtěte. Více...

Proč špatně dopadneme

Nelze počítat s tím, že by si člověk beztrestně kradl, lhal a vyráběl svoji skutečnost se zákonitostmi a pravidly podle lidské chuti. Naše civilizace dopadne mimojiné špatně proto, že namísto politické zralosti považuje za užitečnou mazanost. Namísto opatrování a spravování svěřeného majetku počítá s nepozorovaným okrádáním. Pokud máte sílu číst, klikněte si na nadpis. Více...

Pán Bůh drží slovo!

Proč se Ježíš narodil v Betlémě? Protože Pán Bůh drží slovo. Jednou už nechal proroka Micheáše říct, že jeho vyvolený syn přijde na svět v Betlémě, tak není dobře lidi mást – už tak jsou zmateni pozemskými poměry v politice – a tak zařídil přes císaře Augusta a jeho místodržitele, aby vyhlásili sčítání a tím přestěhovali svatou rodinu z Nazareta na chvíli do Betléma, Davidova města. Boží humor, ve kterém se volky nevolky řídí římské impérium podle nebeských pravidel. Ta pravidla ostatně mohou dovolit i to, aby se proti přirozenosti narodil klučina bez lidské rozkoše. Žádný problém pro Pána Boha. A Josef není žádný ňouma, ale starostlivý chlap, který svou vyvolenou miluje. Proto snese i to, čemu nerozumí. Kluka ještě před narozením vezme za svého.
Kázání si můžete stáhnout zde. Nahrávka žel dnes nevyšla. Příště...

Jako děti Boží

Betlém v bývalém sirotčinci Aloise Olivy, který v Říčanech znáte pod názvem Olivovna, stojí v sákristii kaple, kterou užíváme k bohoslužbám. Tedy za umělou skleněnou přepážkou kryjící oltář, nevhodný pro oči socialistického dítěte. Ač je dnes Olivovna dětskou léčebnou, stále je v jednom ohledu sirotčincem. Jezule v Betlémě nemá Marii ani Josefa. Sebral mu kdosi kdysi tátu a mámu. A přesto toto dítě - v původním smyslu slova - je záchranou nám všem. Ježíš Kristus, jehož jméno rádi zvěstujeme, nás naučil znát nebeského Otce a pomohl nám, abychom mohli jako Boží děti žít. To také bylo tématem dnešního kázání, které tu máte v textu, tady je zvukem. Záznam pořídil jej Jiří Kočí. Fotka je z letních dětských bohoslužeb v zahradě.

Vojtěch Cepl + 21. 11. 2009

Když jsem před nedávnem našel rozhovor Karla Hvížďaly v Respektu, našel jsem u něho svoji fotku Vojtěcha Cepla. Potěšilo mne to, ale na druhé straně vystrašilo, protože „jeho jasnost“, jak jsme se humorně navzájem titulovali, už nebyl k fotografování. Ano. Nemoc si vzala příliš mnoho. Nevzala si jeho humor a nevzala si vůli. Tu měl i v úterý, když jsme vykročili na chodbu. Pan primář řekl: „Neválet se a nekecat! Chodit!“ Po jednom kolečku měl dost. Probrali jsme lepší telefon, zrušení FaceBooku, který mu kdosi o své vůli zařídil... Jsem panu profesorovi velice vděčný, co mne za těch pár let naučil. Naopak, co se naučil on, to nevím. Tvrdíval, že je agnostik, ale v úterý mne ještě prosil, že jej musím připravit na odchod.

V únoru roku 2007 jsme spolu spáchali rozhovor a nafotili fotky do našeho Patriotu, později Zápraží. Po poctivé dřině pan profesor rozhovor neschválil k publikování v Patriotu, do Zápraží se z podstaty nehodil - pan profesor při vší snaze nebyl Zápražák, takže vyjde až dnes a na mých stránkách. Klikněte si na nadpis či si jej stáhněte zde. Fotky jsou v Galerii zde. Více...

Karolina Kvasničková + 17. 11. 2009

Na prahu dvacetiletého výročí svobody mi odešla maminka. Bylo to tak nějak o půlnoci. Vydala se na vytouženou cestu. Zešedly jí barvy tohoto světa a vyprchal jí dech. Přičemž poslední zbytky sil a energie věnovala nám a svému Pánu a Spasiteli. Musím moc poděkovat personálu Bethesdy a celého komplexu Chvalské církevní nemocnice, že se o babičku věrně rok starali. Byl to luxusní rok života, za který jsme s maminkou vděční. Kdybych měl mluvit o vrcholu své kariéry, tak bych chtěl být ve Chvalech kaplanem... Pokud chcete dočíst celý text, klikněte si na nadpis. Více...

Vysoké cíle

V kapli, kterou využíváme k bohoslužbám, se minulý týden provádělo měření s cílem poměřit parametry ozvučení. Víme, jak je dlouhá a jak široká a jak vysoká. Poměřil jsem metrem tedy při začátku bohoslužeb děti a hledal jsem dítě s metrovým rozpětím. Máme tři: Barunka, Eliška a Jožin. Kdyby se takové metrové děti postavily nadél, kolik by asi naměřily délku kaple? Na mou otázku se sypaly odhady. Nakonec jsme se dostali k číslu deset (10,6 metrů) a našíř téměř k číslu 11. A na výšku jsme hodně odhadovali a většinou přestřelovali. Na výšku má kaple 7 metrů. Odhady zněly na více. Skoro jako v životě. Takové ty těžké věci a všechno, co nás přesahuje jako poslušnost, důslednost, věrnost... to nám připadne moc vysoké. Dojít až do nebeské slávy? Nemožné! Já to nezvládnu! A mýlíme se v tom! Pán Bůh nás dovede. "Já s vámi jsem..." říkává. Tady je kázání v textu a ve zvuku.

Hřích je v tom, co neděláme

Co jsem dnes (1. 11. 2009) kázal? To, že kořenem porušených vztahů vůči Bohu i mezi lidmi navzájem, je to, co neděláme. Možná je to překvapivé tvrzení. Dokazuji jej z Bible a jsem připraven se potkat s kýmkoliv a pomoci mu najít řešení pro jeho život. Troufám si, vím to. Ale proč bych tu jako kazatel byl, kdybych nebyl u/kazatelem? Pán Bůh uzdravuje; a to i z toho, co nás opanovalo náhražkou za to, co neděláme. Inu, posuďte sami a diskutujte. Tady je soubor ke čtení a tady je zvuk.

Pod Řípem


Tentokrát podruhé. Přiznávám se, že jsem se pokusil inspirovat letošní ekumenickou pouť návrhem, který přivedl na stupínek starého kostela v Krabčicích představitele církví a zástupce Masek, tedy místních akčních skupin. Vešlo se jich do jeden a půl hodinového přenosu málo, nicméně není snad všem dnům konec. Úvodní rozhovor věnovali moderátoři Martina Kociánová a Dušan Hejbal Vladimíru Hašovi, řediteli MAS Říčansko, a mně. Záznam z přímého přenosu ČT 2 najdete zde.

Neboj se!

Takhle to vypadá, když se fotí od boku mobilem. Nicméně, překonal jsem strach a zákazy a některá díla Josefa Čapka jsem si alespoň takto vyfotil. Zmizí zase do soukromých sbírek a vidět je budou moci moji vnuci. Souborná výstava mne nadchla a za úkol si beru, že si musím znovu pročíst Kulhavého poutníka, protože jsem jej před lety četl nechápaje. Malba patří mezi ty, které mne z mistrova díla chytají za srdce nejvíce. Jsou to plátna radosti, ke kterým Josef Čapek došel a dozrál (Děti hrající si na slunci, 1935).

Přikládám Vám kázání jak zvukem, tak v textu, měl jsem jej minulou neděli v Olivovně. Téma souzní z nadpisem tohoto článku. Čtěte, poslouchejte a komentujte.

Skutky Ducha svatého s lidmi

Tedy přikládám poslední část výkladových poznámek k biblickým hodinám na texty knihy Skutků apoštolských. Nějak se mi zatoulaly poslední poznámky č. 45, tak je dodělám a přidám, ale nechtěl jsem už otálet. Tady to máte a užívejte, diskutujte a namítejte.Tady si stahujte.

Titul z Opavské univerzity

Přelétli jsme autem republiku a ve středu 21. 10. jsme slavili Danielův den, protože promoval na konci magisterského studia. Fajn, Bohu díky! Tak mi nějak došlo, že další léta musíme s manželkou ještě dobojovat vše pro ty další tři :-) vše, co budou potřebovat. Každopádně Bohu čest a sláva!

Máme se čeho bát, přátelé?

Zajímavá debata o strachu v křesťanství, která vznikla na Rouhačích, dostala podobu malé studie. Když jsem ji psal a když ji dávám k dispozici, strašně jsem se těšil na okamžik, až se nebudu muset pozemsky bát, až se podívám z oči v oči svému Pánu. Posuďte, diskutujte a pište nám daniel@rouhaci.cz. Tady máte text.

Fór: Hvězdy mezi bloggery

Redakce Hospodářských novin mne vybrala mezi pět bloggerů, kterým stojí za to věnovat pozornost. Připadá mi to úsměvné. Nicméně vážím si toho. Sám bych nominoval jiné, kdyby se mne na pětici někdo ptal. Článek najdete v příloze Víkend ze dne 9. 10. 2009 s číslem 41. Pokud nejste předplatiteli HN a nebo nemáte zpřístupněn archiv, na webu si to nepřečtete. Děkuji Zuzaně Keményové, která mi tak bohatě přála v textu. Zpracovala moje odpovědi, které jsem jí poskytl. Abyste je mohli číst tak, jak jsem je dával, přikládám je do tohoto článku. Klikněte si na titul a čtěte, pokud chcete... Více...

Sedm nových členů našeho společenství

Do rodiny našeho budoucího sboru jsme přivítali sedm nových členů a spoustu dětí. Tady je jejich fotka. Další fotografie ze skutečně první bohoslužby v Olivovně najdete v galerii. Fotil Michael Novák. Slavili jsme Večeři Páně a kázání bylo o rodině a dětech. Tady je text, zvuk musíme vyladit, moc by se to nedalo poslouchat. Vše je pro nás nové. Další neděli volíme staršovstvo a hlasujeme o samostatnosti.

Rouhači.cz


Nový projekt? Spíš další důvod pro to, aby si o mně povídali křesťané, že to nemám v hlavě v pořádku. Kdekdo bude zuřit a milostivý Pán Bůh ať se smiluje. Rouhači se schází v buňkách proto, aby si ulevili. A já se jim pokusím pomoci ke skutečné úlevě. Tak na viděnou na webu nebo skutečně!

Konstantin a Timotej

Dvojice nových kolegů je už úplná. Byli jsme spolu u jednoho stolu při snídani a plánujeme společné akce. Mimo jiné pojedeme ve čtyřech či v pěti do kláštera v Milevsku. Tak aby bratřím - a nám všem - Pán Bůh požehnal!

Poslední neděle U Krtečka

Loučili jsme se s prostory, ve kterých jsme strávili roky v Boží péči a dobrotě. Končili jsme také výklad dopisu Římanům, který nás doprovázel čtyři roky. Samozřejmě, že by se slušelo u něj zůstat déle a promýšlet jednotlivé kapitoly pečlivěji. Nicméně...  Třeba k tomu dojde.
Tady
je poslední zvukový záznam a také text ke stažení. Jako tradičně se dost liší. Slovíčko dětem najdete v tomto článku, když si klinete na nadpis, rozvine se vám celé. Více...

Vděční a nespokojení

To byl nadpis dnešního kázání, jehož text máte zde a zvuk tady. Nicméně je to také rys Karen Johnson Freeze, se kterou jsme se s přáteli loučili v pátek večer při koncertu jejích dětí v Pálffyovském paláci na malé Straně. Sama obětavě nespokojená se sebemenšími detaily překladů a odborných prací v oboru historie technologie, designu a dalších odvětví. A zároveň zahrnující vděčně celou oblast východní střední a jihovýchodní Evropy. Znali jsme se dlouho, přivážela k nám na každé léto zajímavé lidi ze Států, aby se věnovali našim studentům angličtiny. Díky ní bylo navázáno mnoho kontaktů a známostí. Nicméně, Karen byla také jen člověkem. Pro mne byl páteční večer nádherně objektivním zastavením. Hospodin nás všechny snese. Vede a dovede nás až k sobě! Žijte z toho!

Olivovna 13. 9. 2009

Je to tady! Bylo to pěkné, až na to, že jednomu z nás rozbili okénko u auta a nestačili nic ukrást. Ach, ti andělé, pletou se ďáblům pořád do cesty! Tady máte text kázání, nestačil jsem nahrávat. Bylo toho moc. Ale bylo luxusní slovíčko pro děti. To je tady. Bylo s obrázky a alespoň pár záběrů z IPoda je tady. Omluvte kvalitu. Více...

Jen jedno je zapotřebí

Měli jsme neděli s prostřeným stolem. Na něm byl chléb a víno. Hodovali jsme Kristem. Kázal jsem o Martě a Marii. Nadpis článku je nadpisem kázání. Všechny texty máte zde a zvukový soubor najdete tady.

Příští neděli budeme v Olivovně, jejíž kapli si pronajímáme na zkoušku. Vypadá to, že od října tam budeme nastálo. Čas zůstává, bohoslužby tedy budou v 10.00 hodin. U tohoto článku je fotka  mého nejstaršího syna. Je to pramínek vody odkudsi z Jeseníků.

Brno 2. 9. 2009

Měl jsem dorazit na veřejný rozhovor v Brně, který byl připraven na středeční večer. Pozvání bylo narychlo, takže jsem si neuměl udělat více času, než tolik, abych měl hodinu a půl rezervu mimo času na cestu. A bylo to málo! Dálnice stála. Nejprve se ve zprávách slibovalo, že za půl hodiny pojede, a pak stála až do setmění. Ale to už jsem nemohl ujet nějakou odbočkou a zachránit sebe i své posluchače. Takže je zachránili jiní a já jsem se vrátil nazpět. Jediným kladem - a velkým - bylo sedm hodin času se Šimonem, který mne doprovázel. Tady jsou poznámky k rozhovoru a tady je odkaz na můj blog v IHned, který v něm zmiňuji. Více...

Střídání stráží

Ve farnosti Petra a Pavla se střídají kolegové. Stanislav Buchta je už pryč, ve Znojmě. A dnešním dnem se loučí Zdeněk Vágner. To je ten v modrém, říčanském tričku. A namísto nej přišel bratr Konstantin Petr Mikolajko (zcela vpravo). Společnou fotku ze dnešní farářské snídaně v našem domě, kde je ještě ke jmenovaním také kolega Vladimír Pír z Uhříněvse (druhý zprava) vám poskytuji. Těšíme se ještě na jednoho řádového bratra, který nastoupí co nejdříve. Pán Bůh nám všem buď velmi milostiv. Práce je před námi mnoho! Fotky z první mše svaté najdete na webu říčanské farnosti.

Hvězdářské kázání aneb Nic nezmůžeme proti pravdě

Až po pěti minutách kázání, zcela soustředěn na to, co říkám, jsem si uvědomil, že nenahrávám zvuk :-) Takže dnes jen text. Bylo to na text 2. Korintským 13, 9. Tady to máte. Však mne v rádiu bylo až dost. V sobotních Dotecích víry jsem opět něco povídal a také i v nedělních jsem se ozýval. Paní Eva Hůlková mne totiž má prý v zásobě. Povídal jsem v sobotu, zde je záznam. Tady si to budete moci poslechnout z neděle.

Poznámky z letošní dovolené

Vybral jsem si s manželkou jižní Čechy. Chtěl jsem se podívat na své rodiště. Tak jsme procestovali od Frymburka až po Třeboň krajinu blízkou mému srdci. Moje žena v těch místech ještě nikdy nebyla. Měla trpělivost, když jsem některá místa projížděl pomalu a dvakrát. Více jsem přemýšlel a snímky jsem nasbíral jen Ipodem (Protože jsem líný tahat Nikona, a také proto, že jsem jej za dva roky v práci utahal tak, že by potřeboval do servisu. Neostří delší sklo a malé sklo je poslepované. Nicméně hlavní byla ta lenost.) Týden na změnu myšlení není moc. Soustředěně a nevyjukaně jsem se začal modlit až pátý den. Podle toho poznám, že jsem se dostal do stavu, kdy začínám nabírat. Už jsem zase vyjukaný, tedy v plné práci. Text v pdf si můžete stáhnout tady. Fotka je z Jindřichova Hradce a v galerii jich brzo najdete více. Více...

Radiožurnál 22. 8. 2009

Děkuji všem, kteří mne podepřeli modlitbou při vysílání Doteků víry v sobotu 22. 8. 2009 večer. Dělal jsem co jsem mohl a záznam ke stažení máte zde.

Kačer

To je počeštěný název vyznavače sociálního sportu, jak bychom mohli nazvat geocaching. Cacher hledá v Česku jednu ze 14 069 oficiálně zaregistrovaných schránek. Plastová krabice skrývá mince, hračky, zajímavé rukodělné maličkosti. Pokud ji pomocí satelitní navigace najde, může se zapojit do zajímavé hry.

Nejsem kačer. Ale toulal jsem se minulý týden mezi jihočeskými rybníky a přemýšlel nad mapami. Našel jsem mezi rybníky Starého Vdovce, Nového Vdovce, Ženicha, Starého Hospodáře a Nového Hospodáře. Na Třeboňsku jsou také rybníky Víra, Naděje a Láska, Dobrá vůle či Skutek. A rybníku Svět přímo u Třeboně se říkávalo dříve Nevděk... Ten však dodnes světem vládne.

Na těch cestách mi Pán Bůh položil na srdce kázání o hledání Boží tváře podle Žalmu 27 a tady jej máte v textové a ve zvukové podobě z neděle 23. 8. 2009. Fotografie přibližuje slovo pro děti o lidském těle, které měla Katka Strnadová.

Indiana Jones v Bibli

Je to kázání na text ze 2. knihy Královské 6, 1-7, kde se Elíša ukáže téměř jako Indiana Jones, nicméně abych dlouho nenapínal, textový soubor z neděle  9. 8. 2009 je zde a zvukový soubor tady. Moc to po sobě poslouchat nemůžu. Spíše snesu čtený soubor. Někdo zas naopak. Užijte si! (Obrázek ze ScreenRant.com)

Bohu díky, bylo i pro Hrusice

Končí oprava střechy, která částečně vyřešila bolavý problém kostela sv. Václava v Hrusicích. To je románský kostelík z Ladových obrázků, do kterého pršelo. Díky Evropským dotacím z LEADERU ( 1 174 000,- Kč), které jsme v MAS Říčansko sehnali, má alespoň loď kostela střechu novou a také bratři stačili opravit vstupní bránu. Tady je nová cedule s historií kostelíka, kterou jsme na zeď právě dnes přidělali.
V pátek přišel dopis o schválení platby pro Židovskou obec v Praze, které jsme sehnali  288 000,- Kč na architektonickou studii a projekt ke stavebnímu povolení. Tedy také hotovo, mohlo by se stavět, kdyby na to bylo. Oba dva projekty jsme osobně dělal. Takže se tu zcela nekřesťansky chlubím. Bohu díky, povedlo se!

Dvě prázdninové neděle

Jako svatojanský chléb, tak byla poslední dvě kázání o evangeliu pro chudé časem a silami. Pro ty, co nemají síly bádat a zkoumat v závětří studovny a pro ty, kteří mají spoustu otázek. K té první neděli (poslední červencové) mám text (zvuk jsem nahrál tak dobře, že jej neumím komprimovat na menší soubor) a z té druhé mám zatím ke zveřejnění jen zvuk. Ta byla o nesení kříže. Slovíčko pro děti z této neděle 2. 8. 2009 je zde.

Předávám

Více než dva roky držím časopis, který vydává občanské sdružení MAS Servis Říčansko pod názvem Zápraží. Dělám to s potěšením, vymyslel jsem si jej s chutí a držel jsem jej s nadějí, že se jej jednou vzdám ve prospěch samostatného života. Jako své dítě. Tak to dělám. Tady máte novou grafickou podobu, nové, přechodné číslo, které jsem dělal ještě s Ditou Fuchsovou. Více...

Ano, ano - Ne, ne

Dnes dopoledne jsme měli bohoslužby ve vymalovaném sálku už bez Krtečka. Přetřeli jsme jej, protože si jej paní z Centra pro rozvoj dětské osobnosti, která s námi místo sdílí, nepřála. Jakoby chybějící Krteček předznamenával náš odchod. Vymalovali jsme místnosti za velkých obětí  lidí ze sboru, stálo to dost práce. Je to starý barák. Nicméně dnes to bylo jako v novém. S kyticí růží a velkým pugetem meduňky a máty od paní Reginy. Četli jsme Ježíšova slova u Kázání na hoře, z Matouše  5, 33-37, tady máte zvukový soubor a přidávám k němu i poznámky textem tady. Přidávám Matějovu fotku jak od pana Sudka.

Přetrpěli to se mnou

Dnes jsem kázal na objednávku. Je to necelý týden, kdy se nad textem z 5. kapitoly dopisu Pavlova Efezským ozvalo, že se káže stále o podřízenosti žen a ne o tom, že by muži měli milovat. Necelý den poté mi řekl druhý člověk, že by se mělo kázat více o podřízenosti žen. To je na mne jako červený hadr na býky v Pamploně, a tak nemohu než otevřít Bibli právě v dopisu Efezským. A kázání mělo dvojnásobnou délku a lidé to vydrželi. To si jich považuji! Tady máte textový soubor kázání Ve stínu bohyně a zvukový soubor téže neděle - téměř devětatřicet minut! Och! Na přání také přikládám kuchařku pro ty, kteří shromáždění vedou. Není nijak závazná. Je to jen mustr.

Bedřichov 2009

Vyrazili jsme s částí  našeho společenství (na fotce ještě chybí Novákovi a Matuškovi s Bětuškou) a s našimi přáteli do Libereckého kraje a strávili pár dní od soboty do středy v Bedřichově, Jablonci, Liberci a okolních kopcích a lesích. Skvělé! Rozhovory, hry a zpěv... Zjišťuji, jak velice oblibuji diskusní typ společenství, rád jej moderuji a trávím... Naše témata na večery? Více...

Poslední neděle v červnu

byla s Večeří Páně. Bylo to moc milé společenství, kterému jsem kázal toto a v textu to můžete mít tady. Během týdne jsem psal na IHned, kde mám domovský blog. To moje psaní můžete majít zde. Tak si to užijte. Psát budu častěji a s požitkem. Připravuji pořad pro ČRo 6 o českém venkovu. Z povzdálí pozoruji přípravu Modlitby za domov v ČR na  28. 10. 2009. Z přímých akcí jsem se vyvázal, protože se starám o říčanské společenství, kde je práce stále dost. Užijte si prázdnin!

Jak je to s mými stránkami

Paradoxně jsem nevybojoval boj o doménu kvasnicka.info Po odchodu z Náchoda jsem ztratil přístup k doméně, protože byla provázána na náchodskou adresu a tu nikdo po mém odchodu neobstarával. Tím pádem jsem nemohl převést svou doménu, jen ji vždy na poslední chvíli zprostředkovaně zaplatit. Více...

Emily Trčová

Nápadná Američanka, která vyniká v mnoha oborech svého studia i v životě samém, převzala 11. 6. 2009 večer v modlitebně CB v Soukenické ulici diplom absolventky Christian International School of Prague. Patří jí blahopřání, povzbuzení a dík za přítomnost v našem společenství v Říčanech, kde je doma. Patří jí také naše modlitby za další studium v USA.

Přilepuji k jejímu obrázku a zprávě texty ze studia Skutků apoštolských, které souhrnně za několik týdnů můžete stáhnout zde.

Téma k rozhovoru

Dovoluji si napsat několik námětů k rozhovoru a doufám, že jej budeme schopni. Fotka je z nedávné svatby Pavlíny a Martina Burešových v Říčanské Olivovně.
...Je to jako s dětmi, které na svých rodičích vidí lecjaké chyby, zaříkají se, že se jim vyhnou a pak je statečně opakují. Nemají-li schopnost otevřeného rozhovoru se svými současníky a přáteli, ve kterém by se bezpečně mohli vidět v zorném úhlu laskavé kritiky, kopírují rodičovské chyby a prohlubují je přímo osudově. Jestli něco chybí současnosti, tak je to paměť. Rozložená akta minulosti, svobodně nahlížené stránky dějin. A také ochota se té paměti vystavit na milost a nemilost. Děláme milosrdnou paměť, protože se milosti nedovoláváme u Boha. A proto současní a minulí politikové nevidí žádné své chyby, nedovedou konat pokání, tedy měnit své a veřejné myšlení... Celý text najdete zde.

 

Měl jsem ho jak z praku!

Tedy to kázání z Říčan v neděli  31. 5. 2009, protože jsem se pustil do výkladu dopisu Galatským 5. kapitoly (16.-25. verš). Jako ilustraci k protichůdným silám jsem použil obyčejný klukovský prak. Vím, že se to rčení používá spíše pro stav opilosti. Já však byl, jak doufám, střízlivým kazatelem evangelia, který na svatodušní neděli povzbuzuje a ujišťuje. Jistě to můžete posoudit a napsat mi, co si o tom myslíte. Tady jsou texty i slovo dětem, které ve zvukovém záznamu není, a tady je zvukový záznam kázání.

Dlužíme to sousedům

To byl motiv aktivit, které pomalu uzavírám. Šlo o studii obnovy synagógy ve Strančicích, návštěvy hostí v gymnáziu, kde možná zprostředkuji ještě Tomáše Graumana - jako Wintonovo dítě - a pak také výstava projektu Zmizelí sousedé, kterou jsem doprovázel na Základní škole v Bezručově ulici v Říčanech. Na své osobě jsem demonstroval, v čem jsou Židé jiní (ač Židem nejsem). A vůbec, proč si jinakosti těch druhých spíše vážit, než jí odmítat. Bylo to skvělé dopoledne a děkuji za něj pedagogům té školy! Taky za jejich fotky, které bych rád co nejdříve naskládal do galerie. Jen jak to půjde. Více...

Cafojka

Marie Teresie Savojská, jak jí lidově říkali lidé v okolí Cafojka, si prožila tvrdý život. Více se do její osobní historie ponořila moje Maggi a já tu rád zveřejňuji její psaní, které vyjde v Zápraží 6/2006. Ten časopis www.zaprazi.eu dřeme jako pohané a křesťané bez rozdílu církví a toužebně si přejeme, aby obstál. Více...

Minorité z Areguy

Minoritský řád, řád menších bratří sv. Františka má svoji charismatickou minulost, se kterou si církev vždycky nevěděla rady. Dva polští řádoví bratři byli na misii v Jihlavě a pak si vyžádali od řádových představených poslání "kamsi" do třetích zemí. A začali práci v Paraguay, kde se jim - jako už tradičně v jejich řádu - oficiálního uznání dostává až dodatečně. Více o nich najdete na stránkách obecně prospěšné společnosti Aregua, která se stará o pomoc a publicitu: www.aregua.cz
Poslem minoritské misie byla paní Monika Ečerová (z blízkých Popoviček), která nám promítla dokumentární film z práce těchto bratří. Dohodli jsme se na sbírce pro tuto misii a na hledání větší spolupráce.
I kázání bylo tím směrem. Byl to výklad 15. kapitoly listu sv. Pavla Římanům, který si můžete stáhnout tady v textu a také ve zvukovém souboru

Ekonomie dobra a zla

Ve středu 20. 5. pokřtí ekonom Tomáš Sedláček svou knihu s názvem, který je v záhlaví. Před mnohými svými kolegy se mírně shodil a možná mohl být mírnější, uvážlivější, pomalejší. Nicméně smršť mlžných odhadů, mýtů, solidních analýz nečekané světové krize šla ještě rychleji. Proto je dobré knihu přivítat, protože nevšedně a živě komentovala nejenom svět, ale také biblická slova. Já tu přidávám kázání, které jsem kázal 17. 5. 2009. Je na podobnou notu, jako Tomášovy úvahy, o kterých jsme spolu diskutovali a nad kterými jsme se i modlili. Je to také jedno z biblických slov, které jsem kolébal ve své mysli na letošní celocírkevní konferenci sborů Církve bratrské v Hrádku nad Olší, ze které jsem se právě vrátil. Tady je text a tady je zvukový záznam.

Co jsem dlužen

Vlastně téměř dva měsíce jsem nepřidal na své stránky nic. To je opravdu přečin. Moc se omlouvám a honem napravuji tím, že přikládám velikonoční kázání o ženách u hrobu Ježíšova. Texty, které je třeba dočíst, musím ale napsat: Genesis 22, 1-14, 1. Korintským 2 a Marek 16, zvláště pak druhý verš této kapitoly. Název kázání a zvukový záznam je: Kdo nám odvalí kámen od hrobu?

 

 

Já to tady vedu, jedem do Bruselu!

Ve skvělé písničce to zpívá 4Tet bezvýhradně pravdivě. Kdo se ale do Bruselu podívá, může přijít na mnoho zajímavých věcí. Především na to, že ta proklínaná Evropa má cosi do sebe a naše parlamentní demogracie by se od ní mohla mnohému naučit. Fotky z Bruselu skládám do galerie a zvu Vás na prohlídku. Dodám i text, ale ten zoufale nestíhám dokončit.

Na Květnou neděli

Kázal jsem o Boží moci a pomoci, tady je text a zvuk. Dětem jsem vyprávěl o tom, jak jsem se v Bruselu musel vždycky při vstupu do budovy svléknout z kabátu, vytáhnout opasek z kalhot, vložit telefony, propisky a vše kovové do krabice a prohnat rentgenem. Ten také prohlédl moji tašku na fotoaparát. V Českém domě jsem se měl možnost dívat na obrazovku - a  najednou jsem uviděl svůj křížek, který jsem velice postrádal už čtvrt roku. Byl v jedné kapsičce fotobrašny schovaný v záhybu... Já musím jet až do Bruselu, abych na něj přišel! Tak nacházíme svoji odvahu, víru, naději - Pán Bůh nám zjevuje sílu a dává svou pomoc i moc. A o tom  jsem pak kázal dospělým...

Jarní kázání

Na začátku skutečného jara posílám na svět jeden textový soubor a jeden zvukový. Je to jedno a totéž kázání, jen si všimněte, jak se liší. Jsou důkazem toho že se stále kázat jen učím. Naskládal jsem do Galerie dva nové soubory fotek a zvu na jejich prohlídku.

Barvy života

Pro velkopáteční vysílání Barev života, magazínu především pro seniory, jsem natáčel s paní Marií Retkovou rozhovor, který si můžete pustit 10. 4. 2009 v 11.00 hodin na ČT 1 nebo ze záznamu. Tady si přečtěte, co o tom psal server Říčansko.info a podívejte se na záznam. Na co se mne ptala? Více...

Aktualizováno: Objektivně viděno

Dětem jsem vyprávěl o Josefu Sudkovi, kterého jsem vídal na Petříně, jak tahá stativ s deskovým fotoaparátem. Namáhavě překonává převýšení, zubama tahá černý hadr přes foťák a mhouří jedno oko neustále hledajíc záběr. Vlastně máme takový foťák každý ve svém oku. To, co vidíme, se promítá na sítnici hlavou dolů a teprve počítač v našem mozku, který zkombinuje obraz z obou kamer do jednoho, nám "ukáže" skutečnost tak, jak ji vidíme. O Pánu Bohu vyslovujeme velmi rychle soudy, které jej vidí kriticky. To udělal špatně či neudělal vůbec... A neměli bychom si konečně připustit, že skutečnost může být i jiná? Občas, že musí být něco hlavou dolů, abychom to nakonec mohli zpracovat, pochopit a přijmout?

Přikládám zase několik výkladů Skutků apoštolských - či jak někdy říkám: Skutků Ducha svatého mezi lidmi. A tady jsem přidal kázání o otázkách, zvukový záznam z neděle 22. 3. 2009.

Nový kostel

Na stránkách Respektu jsem našel článek o novém kostele. Je to kostel Církve bratrské. Mám proti němu mnoho námitek. Třeba, že v něm není byt správce domu, ale ploch kolem na uklízení sněhu, sekání trávy a shrnování sněhu je více než dost. Pak mne zaráží, že se kostel zakopává s betonovým skeletem do země; nemá se pak kam rozšiřovat. Ale hlavně mi vadí, že na něj nejsou peníze a ta skutečnost je podle stavitelů téměř humorná a snad i kladná při prezentaci celého projektu. Kostel se asi už musí postavit, základy jsou položeny, vybetonovány... Nicméně je to celé špatně! Co by církev měla dělat, když nebude stavět kostely? Více...

O rodině

Představuji vám znamenitou fotografii paní Heleny Lacinové z Peru. Je tu maminka se synem. Rád bych, aby autorka promítala všechny, pozval jsem ji. Fotka tady je jako ilustrace ke zvukovému záznamu kázání o rodině, které jsem měl v neděli 1. 3. 2009. Přikládám k němu i slova k Večeři Páně, kterou jsem podával pak. Když to tu věším, mám skoro dojem, že bych se měl naučit kázat. Mám vždy svědomí, že text nezpracuji dostatečně, ale pak je z toho taková kláda, že se to dá stěží poslouchat. Tak mi to odpusťte, snad se to naučím. Už jsem zaslechl, že o tom někteří silně pochybují. Chápu...

O manželství

Věděli jste, že Abraham se Sárou pravděpodobně nežili v jedné domácnosti? Po traumatickém výletu na horu, kde byl obětován Izák, se vrací Abraham do Beer-šeby a Sára je v Chebronu, kde posléz podle Genesis 23 umírá. Abraham za ní přijde po její smrti, aby ji oplakal a pohřbil. Byla ta divná chvíle u oltáře se synem hororem, který už Sára neunesla? A to přesto, že Izáka nahradil Beránek? Jaké bylo jejich manželství obecně?

Kladu si mnoho otázek a přikládám dva zvukové soubory, jeden se slovem pro děti z neděle 22. 2. 2009 a druhý s kázáním. Stáhněte si je a komentujte.

Ptám se

Ve středu a ve čtvrtek příštího týdne mám strávit značnou část dne na ministerstvu kultury. Budu s kolegy posuzovat grantové žádosti sedmdesáti osmi církví, náboženských společností, farností a sborů, které žádají o podporu pro svoje aktivity. Druhý den žádosti šedesáti sedmi občanských sdružení a spolků, které podnikají cosi ve vztahu k nábožensko-kulturním aktivitám v roce 2009.

Mám pro vás jednoduchou otázku: Kolik žádostí přišlo z naší církve či z občanských sdružení spojených s naší církví? Odpověď je prostá: Ani jedna. (Vnímavý čtenář jistě tuší, co bude následovat a položí mi otázku: Kolik žádostí jste podal vy, bratře, či váš sbor? Žádnou?!) Z tohoto programu jsme loni žádali dotaci na kampaň k zákonu o narovnání mezi státem a církvemi a jednoduše jsme nemohli žádat opět, protože jsme minule dostali - nebyli bychom úspěšní. Měli jsme tam ovšem ještě jednu žádost navíc, pochopitelně neúspěšnou. Více...

Nebyl bych tím, čím jsem

Nebyl bych tím, čím jsem, kdybych nepotkal při středoškolských studiích jednoho muže. Byl to můj strýc, ke kterému jsem jezdil na návštěvu. Brali mne autem do Vimperka jeho děti. Byl jsem s nimi poprvé v sauně, poprvé jsem fotografoval reportáž z operace slepého střeva, poprvé mi někdo řekl, že se těší na mou první knihu... Strýc se mne vážně ptal a vážně mi naslouchal. Nebýt jeho, asi bych nebyl křesťanem v té podobě, v jaké jsem. Tak to už bývá. Rodiče mne k víře vychovali, jiní na mne nejvíce zapůsobili. Strýcův medailonek vysílala Česká televize 13. 2. 2009 v pořadu Barvy života a vy si jej můžete prohlédnout na webu české televize zde.

Jak mne Miloslav M. dostal do veřejného života

Pan M. byl v Náchodě a na Hradecku vždycky vlivným člověkem. Jeho propojení na špičky jedné politické strany a nezdolná drzost byly za kauzami v Náchodě před deseti lety vidět jasně. Že měl ve svém hotelu nevěstinec, to věděl kdekdo. Že vyhrožoval ředitelce Azylového domu pro matky s dětmi v Náchodě a nakonec ji spolu s kumpány vyválel ve špíně, to ví mnozí. Že měl na svém pozemku retranslační vysílače TV vysílání a hádal se s radiokomunikacemi o to, kolik bude za nájem, to si pamatujeme dobře. Dokonce opravářům bránil vstupu s pistolí v ruce. A právě to mne dostalo do veřejného života. Více...

Proč dělat dětské bohoslužby

Protože se děti v církvi nudí. Dospělí se rozlévají v teologických termínech, občas nevědí kdy skončit se zpěvem písní naskládaných za sebou v nesourodém sledu. A děti se nudí. Náš básník a programátor Honza Matuška přišel na znamenitý nápad, že dá dětem štěrchátka, což jsou různé možné i nemožné rytmické nástroje. Pak děti ty písničky snesou, pokud je snesou ostatní, protože bez vedení štěrchají naprosto podle svého rytmu. Každopádně to naše společenství nezabije, ale posílí, když si každou pátou neděli dá dětskou bohoslužbu. Obrázky z té poslední (v neděli  15. 2. 2009) jsou zde.

Rouhači

To je řada setkání začínající (v našich místnostech na Masarykově náměstí 17/6 v prvním patře) v pondělí 16. 2. 2009 večer ve  20,00 hodin. Zváni jsou lidé, kteří se nebojí o Bohu mluvit velmi negativně, protože mu - pokud existuje - přičítají od nečinnosti až po zlomyslnost. Mým stylem je, že jim to nevytýkám, ba naopak je povzbuzuji, aby se pokusili svou bolest vyjádřit přesněji a směruji je tam, kde může být vyřešena. Chci s nimi otevírat Bibli na těch stránkách, na kterých chtějí oni. Ze setkání nebudu odcházet jako vítěz či ten, který všechno vysvětlí beze zbytku, protože na všechno má nějakou církevní poučku. Naopak, chci lidem dát možnost dýchat. A pokud je Duch svatý - a já pevně věřím, že je - tak se jej nadýchnou! Více...

OSMA zve k diskusi

Vážení přátelé, diskusní fórum Osma si Vás dovoluje srdečně pozvat na další z pravidelných rozprav, jejichž účelem je překlenout deficit seriózní reflexe problémů, které nás významně ovlivňují. Tentokrát budeme diskutovat na téma: "HOSPODÁŘSKÉ VZTAHY S RUSKEM - PŘÍLEŽITOST, NEBO HROZBA?" Diskuse se bude konat v úterý 17. února 2009, od 18.00 hodin v Richterově domě (Malé náměstí 11, Praha 1). Řečníky budou: FRANTIŠEK MASOPUST, Výkonný ředitel Komory SNS a MICHAEL ROMANCOV, politolog, Metropolitní univerzita v Praze. Moderuje JIŘÍ PEHE Více...

Hnědorudé nebezpečí

Tím, že se včera v noci rozhodlo o možnosti dotovat z evropských veřejných zdrojů minimálně 200 000 EURO politickou stranu LIBERTAS, je rozhodnuto o tom, že v osmi státech působící prapodivné uskupení směřující k destrukci evropské integrace půjde stejnými stopami, jako hnědorudé nacionálně socialistické gardy v minulém století. Nic nového pod sluncem, jen je to třeba říci nahlas a zřetelně. Více...

Velké Poslání

Z konference kazatelů, či jak říká můj kamarád "Kněžského sletu" jsem přijel s pocitem, že jsme se nevěnovali tomu, co zní tajemně, složitě - tedy Velkému Poslání - a debatovali jsme o margináliích, ve kterých se téměř vyznáme. To se ale církvi stává dost často. Proto se k Velkému Poslání vracím v kázání, které je ke stažení zde ve zvukovém záznamu. Kázal jsem jej k Večeři Páně v neděli 1. 2. 2009 a bylo na texty Janova evangelia 1, 1-5 a 9-14; Ezechiel 16, 1-14. Také tu přidávám celý text rozhovoru s Pavlem Černým, který právě vyšel v Bráně. Je v editované verzi zhotovené redakcí poté, co Pavel Černý udělal korektury rozhovoru.

Unavuje mne být zlý

V posledních letech jsem musel být občas zlým. Nerad, ale musel. Asi jsem byl vychován  spíše jako submisivní jedinec, který se zlu nepostaví, ale evangelium mne přetváří do podoby toho, který byť se škodou, nakonec musí říci: "A dost!"

Nechci popisovat všechny příběhy. Pravdou je, že jsem z každého z nich velice unaven. Všechny se však podobají jako vejce vejci v tom, že jsem vždy postaven před svéráznou logiku a na krk mi někdo nastrčí chomout: "A zvykni si!" Jenže mně to smiřování nejde, a ještě navíc, většinou by někomu z mých blízkých či přátel moje mé měkké podvolení uškodilo. Více...

O křesťanské svobodě

Kázal jsem o svobodě. Bylo to na text Pavlova dopisu do Říma. Tak si to tady můžete stáhnout. Dobrý poslech! Evropa má další odnož irské Libertas, sice proti vůli zakladateli, ale s rychlostí příznačnou pro Vladimíra Železného. To čeští Machisté, jak lze nazvat SSO, stranu svobodného občana, plánují s rozvahou a snad už mají i registraci. Více...

Díky, Ariane!

Už nejenom v Anglii, ale také ve Španělsku jezdí autobusy s krásným sloganem: Bůh pravděpodobně neexistuje, nedělejte si tedy starosti a užívejte si života! Viz článek v HN. Je to ale krásný doklad toho, že naivita ateistů i lidský hněv a odpor nakonec slouží opaku. Zvýrazní slova Bůh, Bible... O co jiného by nám, křesťanům, v tomhle velkém bazaru světa šlo?! Více...

Kázání jako zvukový soubor

Slíbil jsem, že budu svoji stránku využívat do krajnosti, tak posílám první zvukový soubor. Minulou neděli jsem natočil správně, ale je příliš velká. Tuto neděli jsem natočil špatně, takže soubor, který je ke stažení zde je nahrávkou od mého stolu v pracovně. Já se polepším, slibuji. Přikládám také textovou formu dnešního kázání o přikrývání hříchu a také další zastavení nad knihou Skutků apoštolských. A kdybych ještě stahovačům mohl doporučit, tak pochválím bohoslužby z ČRo2, které byly vysílány v neděli 11. 1. 2009 a jsou ke stažení na stránce Českého rozhlasu.

Vášeň pro knihu

Mohl bych psát lecjaké drobnosti. Každá by vydala na povídku, avšak každá je stižena chorobou obyčejnosti. Týká se lidí ze Zápraží. To jenom pro mne ty maličkosti něco znamenají, svět o nich vědět nemusí. Ba, mám poslední dojem, že ani nechce. Máme tolik globálních starostí a státnických otázek, že na obyčejnosti zapomínáme. A k naší škodě. Více...

Rozhovor s předsedou rady Církve bratrské Pavlem Černým

Vyjde v časopisu Církve bratrské BRÁNA. Až vyjde, dám jej ke stažení... Samozřejmě doznají změnu i otázky, které upravila redakce časopisu a rozhovor byl autorizován a pak ještě proběhla textová korektura redakce. Možná něco vypadne ještě ve zlomu stránek. Takže zveřejňuji jako upoutávku zatím otázky tak, jak byly kladeny:

      • Pavle, konec starého režimu jsi zažil v Benátkách nad Jizerou, Kutné Hoře a v Praze jako kazatel sboru, kontaktovali Tě také příslušníci STB a co chtěli?
      • Trochu odlehčeně: Podrobnou analýzu Církve bratrské pro vnitřní potřeby pořídil jakýsi příslušník STB se jménem Černý... Znáš ji (tuším, že jsi ji nepsal), jak charakterizovala Církev bratrskou? Více...

      Novoroční

      Tradiční slavnost křesťanů s kamerami ČT byla v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici večer prvního dne roku 2009. Venku bouřil ohňostroj a houkaly sanity, ale uvnitř se křesťané modlili. Téměř všichni. Chyběli adventisté a chyběli řeckokatoličtí křesťané. Ti první nevím proč, ti druzí proto, že se ještě nesmířili s tím, že vedle sebe mají žít dva rituály dost podobné a zatížené dobou komunistických zákroků, které řeckokatolickým braly kostely a pravoslavným dávaly. Inu, pravoslavní se také s námi modlit nemohou. Co není pravo - slavné, to není křesťanské. Daly by se najít mouchy a hledat střety. Více...

      Asi jsem lidi naštval...

      Kázal jsem o Královském zákoně a kázání si můžete stáhnout v textové formě. Chystám se také na novinku, že si budete moci stahovat i zvukový záznam. To kázání bylo o lásce. Všem kazatelům se doporučuje, aby nekázali o Vánocích na témata jako láska, milost - ale spíše příběhy děje. Lidé jsou unaveni - odpočinkem... No, mají všichni tito rádci pravdu! Já jsem ještě mýtil zažitá tvrzení, a to už bylo opravdu moc! Však si přečtěte sami!

      Pěkné svátky a dobrý nový rok 2009!

      Po měsíci se vracím na své stránky. Skoro se stydím, že jsem tu tak dlouho nebyl. Ale je to prosté a jednoduché. Byl jsem přetížen, protože od 24. 11. 2008 na mně ležela příprava inzertní části časopisu a to ke všemu, co ještě nesu. Naše paní v redakci byla nemocná. Obíhačky kolem stavebního povolení pro rekonstrukci synagógy, stěhování redakce, domácí starosti. Tady je přání a dopis mého občanského sdružení v souboru ke stažení.

      Farářování jsem neopustil, to ne, ale tato zkušenost mi dala nahlédnout na neúnosnost starého systému v časopisu, ve kterém nepanoval pražádný pořádek a zaplacení lidé pro změnu neudělali nic. Takže budou změny. Vypadá to, že budu mít co nejdříve (možná to bude trvat déle) ředitele občanského sdružení a od ledna najíždíme nový systém v nové redakci.

      Na webu máte kázání Lk 7, 36-50 Komu se malo odpousti.pdf a studie na Skutky apoštolské (11, 12, 13). Vánoční texty se tam teprve ještě objeví. A mějte se mnou strpení! Ve hvězdě betlémské se zračí náš preclík, který letos i letos zazářil rozumnými a hlavně užitečnými věcmi pro duši i pro tělo spoluobčanů tohoto regionu. Bylo méně hloupých řečí a více skutků. Za to se stydět nemusíme. A aby nám to Pán Bůh dal ještě v dalším roce...

      Kalendář dalšího týdne

      Zase přibyl jeden text ke stažení.  Psal jsem o Gamalielově radě v textu Skutky10, který si můžete stáhnout. K úvodní fotce pár slov níže. Některým z vás chybí moje týdenní programy s tím  kde a co dělám. Nechci se k nim vracet. Vězte, že jiným zase připadly příliš soukromé. Občas sem tedy něco napíšu. Takže tento týden začal snídaní říčanských farářů v našem domě. Kolega přišel se svým synkem, kterému se prý říká Geronimo; já volím jemnější slovo Jeroným. Zdá se, že si dobře rozuměli s naším psem. Více...

      Znáte Boha?

      Byla poslední neděle v církevním roce. Katka Strnadová měla skvělé slovo pro děti. Zkusím jej přepsat, doplnit a přidám kázání, které jsem měl připravené, kdyby... Měl přijet Richard McKnight, jeden z misionářů v Říčanech, který zde působil a také Daniel Hejzlar, můj předchůdce ve zdejší práci. Richard s manželkou přijel a nakonec kázal právě Daniel Hejzlar. Byla to neděle vzpomínek a vděčnosti. Co Bůh dělal v tomto městě a jak se k nám měl v minulých letech. Po  bohoslužbách jsme poseděli s hosty u společného oběda (Moc kuchařům a kuchařkám děkujeme!) a večer jsme měli promítání z Afriky. Ode mne máte tedy internetovou verzi kázání na Lk 7, 18-35 o Moci informace. Je v sekci ke stažení. A teď to slovo pro děti... Více...

      Na konec církevního roku

      Téměř něco jako Silvestr. Bratři katolíci to tak doslovně dělávají, že v sobotu před poslední nedělí v církevním roce mají farní Silvestr, tančí Českou besedu a pohovoří spolu a jsou si blízko. Pak se před půlnocí pomodlí a skončí starý rok. A čekají nás tajemství tří velkých svátků. Po čekání Adventu je Vtělení Syna Božího o Vánocích, obětování o Velikonocích a radost života o Letnicích skrze Ducha svatého! Tak vykročme!

      Devatenáct let po listopadu 1989

      Česká televize odvysílala před několika dny opakovaně v upoutávce i v samotném pořadu 168 hodin vyjádření pana předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, že - cituji: „občané přestali věřit heslům o tzv. pravdě a lásce, která vítězí nad lží a nenávistí...“ poté záznam jakéhosi povolebního projevu předsedy strany končil, ale dá se předpokládat, že výrok prvního českého prezidenta Václava Havla už nějak dále nekomentoval. Více...

      Osma 25. 11. 2008

      Rád bych Vás pozval na další debatu diskusního fóra Osmy, která se bude konat ve úterý  25.11. 2008 od 18.00 hodin v Richterově domě (Malé náměstí 11, Praha 1). Tentokrát budeme diskutovat na téma „Příčiny finanční krize. Jak ji léčit, hrozí opakování?" a řečníky budou hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček a profesor ekonomie na University of Michigan
      Jan Švejnar.Diskusi bude moderovat Tomáš Ježek.

      Kázání a biblické studie

      Opět přibyly některé soubory ke stažení. S čísly 8 a 9 najdete další zastavení z knihy Skutků apoštolských, která procházíme pravidelně ve středu ve 20.00 střídavě po rodinách. Je to vždy čas k diskusi o životě společenství, ke studiu Písma a k modlitbám. Volejte 604 947 739, pokud chcete vědět, kde jsme tuto středu.
      Také přidávám text kázání z neděle  16. 11. 2008. Dostal jsem se při postupném výkladu dopisu Římanům do 13. kapitoly a nazval jsem ho Realita. Tato místa se týkají zcela praktických oblastí lidského života.

      Pozvánka

       

       

       

       

       

       

       

       

       

       

      Africký podzim

      Podruhé jsme si promítali fotky z Afriky. Letošní léto se vydali naši studenti a naši přátelé, mladí lidé, ve čtyřech na sebe nezávislých misích do Afriky, aby poznali na vlastní kůži černý kontinent. Už nám promítala Emily z Nigérie, dnes promítala Kristýna z Etiopie, kterou s kamarády procestovali na vlastní pěst a za čtrnáct dní budeme mít promítání od Miriam a Jany, které byly spolu také v Etiopii se svými kamarády, tentokrát v křesťanském misijním středisku. Je to zvláštní posun. Zvídaví studenti nasměrovali svůj zájem jinam, než do bohaté a rozvinuté Evropy či do Ameriky. Také u nás ve sboru podporujeme dlouhodobě vzdělání dvou černoušků a ještě dvou dětí ze Srí Lanky a Nepálu. Více o nich najdete na stránkách www.cb.cz/ricany. na obrázku je jeden z nich - Samuel. Sledujte moje aktuality, abyste věděli o dalším promítání. Napíšu!

      Co víme o Božím charakteru?

      Na cestu do dalšího týdne: Vybral jsem si k odpovědi text z hloubky Staré smlouvy, ze 2. knihy Kronik 29. a 30. a přišel jsem na to, že Bůh je velkorysý. Když si stáhnete moje nedělní kázání v sekci Ke stažení, pak to můžete posoudit. Třeba se mýlím! Jsem zvědav na váš názor. Přidal jsem také do studií z knihy Skutků apoštolských jeden díl. No a obrázek, když si otevřete celý tento článek kliknutím na nadpis, to je starý farář, kazatel Jan Pokorný z Brna, který má svých devadesát let. Je vlastně stejně tak starý jako Českobratrská církev evangelická. Byli jsme s Michaelem Otřísalem natáčet jeho vyprávění. Zvláštní dotek včerejška! Díky. Více...

      České nebe

      Ještě jsem se nedostal do Semaforu a nebylo mi dáno ani číst text patnácté hry Divadla Járy Cimrmana. Nicméně mám, a z ruky nedám, první draft hry, která nikdy nebyla dokončena. Není to Cimrman, ale hra o Janu Husovi, kterou před několika lety Ladislav Smoljak napsal a dal mi ji k posouzení. Jisté dnes je, že to byla dlouhá cesta, šest let hledání, než se objevil kšaft, který staří pánové hrají. A nejen hrají, je to jejich osobní hledání a osobní úsměv nad světem, který už popsali ze všech stran. Více...

      Postamerický svět

      Ať volby americké dopadnou jak dopadnou, jsem přesvědčen, že nový americký prezident zažije to, co jeho předchůdci ani netušili. Amerika se dnes vybičovala k úžasné volební účasti z touhy po změně, po řešení. Ale Amerika už nikdy nebude tím, co byla. Píše se o postamerickém světě, který vygumoval dělení na tři světy. Už je tu Amerika, Evropa západní i střední, Čína a pak je tu zoufalá Afrika, Střední Východ a Ázie. Více...

      Více respektu!

      Časopis roku 2007, zpravodajský týdeník Respekt, ve svém 43 čísle napsal to, co už dávno víme. Politická verze amerického evangelikalismu, která je žel nerozlučně spojena s náboženskou, utrpěla politickou porážku a možná se zase dostane na politický vršek, ale bude si muset počkat nějaký čas na střídání politických stráží. Více...

      OSMA našla jinou tvář

      Diskusní fórum OSMA si při svém zrodu vytklo nesnadný cíl: Kultivovat diskusi k podobě, která v česku není příliš známa. Totiž do podoby, která má jistý řád, pravidla. Do podoby, ve které každý - kdo má na to, aby něco podstatného řekl - dostane slovo. Tedy do podoby, která patřila vždy k tomu nejvzácnějšímu v zanikajícím západním světě. Zatím v Česku umíme schůze, ve kterých si může říci každý co chce, což je považováno za "demogracii". Z nejvyššího stupínku promlouvá účetní. Osma půjde jinak. Více...

      Děsně mokrý Říp

      Déšť, zima, tak se dá popsat svátek 90. výročí republiky pod Řípem. Samozřejmě, že přišli jen ti nejvěrnější! Jen jedna část byla suchá, jinak se vše topilo v blátě. Nefotil jsem, nestíhal jsem. Ale v té suché jsem pár fotek udělal. Diskutovalo se v Domově pokojného stáří v Krabčicích a ke slovu se dostal ekonom a psycholog. Tomáš Sedláček a Slavomil Hubálek. Otevřete si celý článek a prohlédněte galerii. Více...

      Kdože tady vládne?

      Kázal jsem v neděli 26. 10. 2008 o Nebeském království. Soubor s celým textem si stáhněte, pokud Vás zajímá. Začal jsem ale v tu neděli s dětmi: Rozláme se chléb na kousky a podá dětem. Z čeho se peče chleba? Z obilí. Jaké znáte druhy obilí? Ječmen, žito, oves, pšenici. A už jste jedly něco z pohanky? Už jste měly pohankový chléb? (Nejlépe je mít pohanku, aby si děti sáhly.) Pohanka má své jméno od toho, že k nám přišla díky pohanům. Doma byla někde pod Himalájemi, pak se dostala do Indie a do Číny, nu a odtud až k nám někdy ve 12.-13. století. Pohané ji při svých nájezdech přivezli s sebou, snad je to možno nejvíce připsat tureckým nájezdům. Pohanka byla v 16. století byla velice oblíbenou zvláště u chudých, kteří neměli na pšenici. Pohanka je však moc užitečná také pro včely, je totiž velice medonosná, a pak také pro nás. Obsahuje látku nazývanou rutin. Ta je pro naše tělo velice užitečná, protože dělá cestu (route) pro vitamíny. To, že žijeme na tomto světě, který je nám velice nepřátelský, je dobré. Takoví pohanští Turci, kteří nám přinesli mnohá trápení, nám přinesli také pohanku a s ní mnoho užitečného... Že žijeme v tomto pohanském světě, to nám, milé děti, může být velice užitečné. Pohané od nás potřebují evangelium a my od nich nejenom pohanku...

      Církevní majetek? Zapomeňte!

      S majetkem se nic nestane. Tak jako by se nestalo, kdyby zákon o narovnání vztahů státu a církví prošel už v červnu. Celá debata není a nebyla o samotné podstatě majetku, o miliardách finančních náhrad či o katastrálních mapách. Celá bouřlivá debata je vedena na téma politické moci a postavení moci té či oné politické strany. Více...

      Zprávy z pravěku

      Fantaskní ozvěna ze země socialismu s játry stvořenými z dolarů - z Číny. Soudruh Fu-čcheng Čang si je jist, že našel spojovací článek mezi zemí a nebesy. S vývojem možná i směrem do oblak se dá souhlasit, to přece není nic proti všemohoucnosti a tvůrčí síle Boží, ale nedá se souhlasit se zaťatým přesvědčením, že jsme z nějakého slizu náhodně povstali k nebesům a máme na to důkazy. Více...

      Jinoši

      Před několika lety zastřelil neznámý střelec unaveného muže, který měl velkou moc. Ještě se podíval na večerní zpravodajství televize a na dvoře skončil. Namísto mrtvého podnikatele Mrázka už svůj nagelovaný účes ukazuje jeho syn Michal a odpovídá médiím (Právo). Podnikatelé v zábavním byznysu se střílí veřejně a s církevními obřady se ukládají do hrobu, jako v případě pana Kočky. Český nestranický prezident vystupuje na předvolebních mítincích půl roku poté, co se proboxoval na hrad v politickém boji. Nikomu to nevadí? Všechno je dnes relativní. Všichni jsou "stejnoši". Těžko bys pohledal nějakou jinakost, novost, vtip a odvahu. Není na ně ani doba. Ale jen jiní lidé, jen "jinoši" našemu světu přinášejí pokrok. Více...

      Nahoru na horu

      To je logo a pracovní název ekumenického shromáždění pod horou a na hoře Říp. Oficiálně se akce už od loňska jmenuje: Modlitba za domov. A to dvojí je také titulem přenosu České televize 28. 10. 2008 ve  14,00, ke kterému jsem s Michaelem Otřísalem a Alešem Juchelkou dělal scénář. Tak jak jsem jej napsal, těsně před počítáním minut a poslednímu úpravami jej zveřejňuji, protože v této podobě pravděpodobně nebude přijat. Napište mi k němu pár svých poznámek, pokud chcete. Je v sekci Ke stažení mezi články.

      Bohoslužby

      Pravidelná shromáždění a aktivity mého společenství najdete na stránce Církve bratrské v Říčanech. Ta je v odkazech, stačí kliknout. Běžně je to v neděli v  10.00 a ve středu ve 20.00 a další modlitební setkávání a akce pro děti a mládež jsou v sekci církevních stránek s názvem Právě teď. Na neděli 19. 10. 2008 se chystám do Náchoda, to tady nebudu, ač zde bude skvělá dětská neděle. Tj. program pro děti a s dětmi.

      Soubory ke stahování

      Jako v minulosti, poskytuji vám také možnost stahovat si pdf soubory kázání a dalších textů. Tedy máte v sekci Ke stažení moje dvě kázání z poslední doby, ty co jsou na titulní stránce, a pak také čtyři studijní texty Skutků apoštolských - jak radši nazývám: Skutků Ducha svatého mezi lidmi, které připravuji pro středeční večery. Je možno jej dostávat dopředu, aby bylo možno nad textem dopředu přemýšlet.

      Nová podoba

      Tedy svou novou podobu bych asi nesehnal nikde. Obávám se, že to nepůjde. Ale komunikační kanály střídám častěji. Několik let už používám také podobu loga Agentury Nula, která vyjadřuje moje vyznání. Jsem úplná nula, ale Hebrejové mezi svými písmeny Nulu nečtou, jiná čísla čtou v písmenech. A někteří z nich říkají, že Nula značí tu největší sílu, kterou nejde vyčíslit. Moje vyznání v tomto logu tedy značí, že jsem ve službách Nejvyššího. Tady je také nová podoba blogu, jste na ni zváni a vítáni! Pokud budete číst dál, najdete některé důvody a argumenty pro takovou změnu. Více...

      Cohenova píseň aneb Ano, Ano

      Žalm 51,  1-21
      David, biblický hrdina, nebojoval se svými vojáky, ale zůstal v závětří paláce a viděl Batšebu, krásnou ženu svého důstojníka, jak se omývá. Zatoužil po ní a ukradl ji. Důstojníka nechal zabít a Batšebu si vzal k sobě. Král David udělal odpornou věc. A chvíli to trvalo, než mu došlo, jak odporná věc to byla. Dnešní kázání je o tom mezičase. Zároveň v tom mezičase Pán Bůh chystal slova pro proroka Nátana a Duchem svatým srovnal okolnosti, aby Davidovi došlo, že zhřešil. Pánu Bohu jde o každou lidskou osobu. O každou jmenovitě.
      Více...

      Nejzazší sever

      Nejdřív je to třeba vysvětlit názorně dětem: Na tuhém papíře je na jedné straně nakreslený kostel a na druhé straně dům. Malé hřebíčky představují maminku, tatínka, ještě menší hřebíčky představují děti. Papír drží dvě děti, hřebíčky vybírají další děti. Magnet pod papírem vede "hřebíčkovou rodinu" od domu do kostela... Dá se komentovat, jak se magnetu ztratí tu jeden či druhý hřebíček a nebo se vzpříčí vlivu magnetu. Je však nalezen a dojdou všichni. A pak je dobrým příkladem také kompas (půjčí se dětem do rukou) se svým magnetickým citem pro Sever. Ukazuje, jak se orientovat na cestě životem. Stále ukazuje na jednu stranu. A stejně tak můžeme být vedeni k síle Nejzazšího severu a spoléhat se na Boží moc.
      Více...