Od téhle chvíle mne najdete na www.nabeton.info

Děkuji vám za vše! www.nabeton.info

Pozdrav z Litomyšle

Pořad v ČRo v Pardubicích, poslechněte si tady.

Debata: Duchovní mistrovství

"Mnohé z rad obsažených v různých duchovních spisech či v Bibli samotné, která je mi nejbližší, vyžadují pro uvedení do života více, než jen literární a historickou gramotnost. To, co chybí, je duchovní mistrovství..." Daniel Kvasnička

Středa 12.11.2014 v 18:00 hodin. Konferenční místnost společnosti Consult Hospital, Hradčanské náměstí 12, Praha 1 – Hradčany (z průjezdu zasklenými dveřmi vpravo do 1. patra)
1. Když má být mistr, musí být také nějaký žák | Příběh
2. Když chybí mistři, chybí také žáci | Analýza stavu
3. Vůle prolomit cyklus | Případové studie
4. Kořeny lidství ve vyvrácených časech | To, co zůstane, i když mistři nebudou
Iniciátor diskuse: Daniel Kvasnička
Moderátoři: Ivan Hlaváč a Ondřej Landa

(přihlášky na email: hulinska@ssrip.cz)

Diskusní odpoledne o Rodině

Arcibiskupský palác v Praze na Hradčanech, sál arcibiskupa Berana, pondělí  3.11.2014 od 13:00-17:00, Tady je poslední verze řečníků. Budete vítáni! A děti fakt nejsou překážkou :-)

Prorodinná politika (13:00-13:55) Diskuze zástupců politické scény, národních organizací pro rodinu či venkov a pro výzkum veřejného mínění

V panelu diskutují:Helena Langšádlová, poslankyně Parlamentu ČR, původně komunální politička dnes pracuje nejen ve Výboru pro evropské záležitosti, ale také ve Stálé komisi pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jan Hartl, zakladatel a ředitel agentury STEM (Středisko empirických výzkumů), jež se zabývá průzkumy veřejného mínění od roku 1990. Petra Michalová, lektorka Národního centra pro rodinu, jehož cílem je podporovat a iniciovat prorodinné kativity v ČR, přinášet zahraniční zkušenosti z oblasti rodinné politiky i konkrétní nabídky pro rodiny

Diskuze Strategie obcí a měst na podporu rodin (14:00-14:55) Diskuse starostek a starostů obcí, co se daří a co nejde

V panelu diskutují:Jarmila Smotlachová, starostka obce Hlavenec, Středočeské vesnice roku 2011. Obec je také držitelem Modré stuhy za společneský život, Bílé stuhy za práci s mládeží a Zelené stuhy za péči o veřejnou zeleň a životní prostředí. Petr Halada, starosta obce Kamýk nad Vltavou, Středočeské vesnice roku 2012. Pan starosta inicioval petici za záchranu regionálního školství v ČR.Martin Kupka, starosta obce Líbeznice, před svým zvolením působil jako mluvčí vlády, přednáší na FSV UK, místopředseda ODS. Věslav Michalík, starosta obce Dolní Břežany, získal 3.místo z roku 2014 za otevřenost úřadu - diskuzi s občany. Obec je také držitelem Zelené stuhy za péči o veřejnou zeleň a životní prostředí.

Praktická podpora rodin na venkově (15:00-15:55) Diskuze zástupů místních akčních skupin, církví a neziskových organizací o projektech a dobré praxi

V panelu diskutují: Rút Kolínská, zakladatelka a prezidentka Sítě mateřských center v České republice.Klára Kavanová Mušková, MAS Rozkvět zahrady jižních Čech - podpora rodin a komunitního života na Jihu aneb dobrá praxe projektu Rozvoj místního partnerství a trhu práce. Markéta Dvořáková, MAS Brdy-Vltava - projekt sdílené pracovní čety - podpora zaměstnanosti osob ohrožených sociálním vyloučením. Bronislav Matulík, člen Rady Církve bratrské a senior Pražského seniorátu, kazatel v Praze 5 Smíchově, dříve v Trutnově. Předsedá Odboru pro manželství a rodinu. Josef Hurt, administrátor římskokatolické farnosti Kryry v Litoměřické diecézi. Moravan, původně člen jezuitského řádu, kněz několika severočeských farností, studentský kaplan v Ústí nad Labem a dnes kněz v malé obci na Lounsku. Publicista, píše mj. pro servery Areopág a Umlaufoviny

Média a tvorba názoru (16:00-16:55) Diskuze novinářů a zástupců médií nejen o podpoře rodiny, ale i všech aktivních organizací

V panelu diskutují: Saša Uhlová, Denik Referendum, reportérka, vypravěčka životních příběhů lidí, kteří se dostali na kraj společnosti. Matka čtyř dětí. Petr Vizina, vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize, Od roku 2003 v mnoha píše a spolupracuje v mnoha redakcích (Lidové noviny, Hospodářské noviny, Respekt) hrál se skupinou Traband, studuje Katolickou teologickou fakultu a je tátou dceři a dvěma klukům.Alena Scheinostová, vystudovala bohemistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 2009 pracuje v Katolickém týdeníku, věnuje se tématům rodiny, společnosti a menšin. Odborně se zabývá romskou literaturou. Nikoli na posledním místě je matkou dvou dětí.Ondřej Nezbeda, Vedoucí rubrik Rozhovor a Literární recenze v týdeníku Respekt, který letos lektoroval a redigoval životopisnou knihu Ondřeje Kundry: Meda Mládková: Můj úžasný život, Ve spolupráci se sdružením Cesta domů chce napsat knihu Průvodce smrtelníka. Proto začíná pracovat s nevyléčitelně nemocnými klienty ve sdružení Cesta domů. A abychom nezapomněli: Tatínek. Hana Čápová, v Respektu pracuje od roku 1998, s krátkými přestávkami, kdy pracovala v MF DNES, Týdnu a Lidových novinách. Píše o domácích tématech, především pro rubriky Společnost a Politika. Ano, také Maminka

Kazatelský křest

Naposled jsem za kazatelnou v Litomyšli (12.10.2014) vypotil téměř duši (kupuji okamžitě sloupový větrák pod kazatelnu) a kázal jsem straaašně dlouho. Přesto si dovoluji pozvat k naslouchání. Záznam k poslechu je tady a text je tady. To zbrocení potem někteří nazvali jako "křest"... Má to něco do sebe!

Nad základním kamenem školy Magic Hill

Při pokládání základního kamene nové školy a školky Magic Hill v Říčanech, vedle centra Na Fialce.

Milé děti, dámy a pánové! Potkali jsme se s panem ředitelem v Praze a jeho napadlo, že bylo dobré, kdybych jako farář řekl něco při pokládání vašeho základního kamene nové školy Magic Hill. Rád to udělám. Pokud by mělo jít o požehnání, mám problém, protože já to s požehnáním věcí moc neumím. Umím to ale s lidmi. Také mne napadlo, že v knize, kterou moc rád čtu - v Bibli - se mluví o lidech, jako o kamenech. Jeden ke druhému musí lícovat, tak jako lidská líc k líci. Tvář ke tváři, jak se dnes spíše říká. Musíme držet spolu a nést! Ale také se v té mojí knize píše o tom, že je velice smutné, když na kámen ztvrdne lidské srdce. Přeju vám, abyste při sobě drželi a budu se modlit za to, aby vaše srdce neztvrdlo a nebyli jste zlí a neposlušní. To jak ti, co to budou stavět a pak ve škole budou učit, tak děti, jimž se budou učitelé v nové a krásné budově věnovat.

Ten váš kámen z Kaménky, lomu, odkud je základní kámen Národního divadla v Praze, je tedy pořádný! To se nadřete! Když pan farář má pracovat, bere si zástěru. Mám ji s sebou. Bývá zelená, když má radost ze světa, jak jej Pán Bůh stvořil. Bývá červená, když ta práce stála mnoho krve a dokonce utrpení. Bývá fialová, když musíme zvážnět a potichu velice přemýšlet o životě a o smrti, třeba jako o Dušičkách, které budou za chvíli. A nakonec - bývá ta zástěra bílá, když je sláva, třeba při svatbě a nebo o Vánocích. Já mám jen čistou bílou zástěru a nosím ji někdy jako šálu kolem krku. Tak si ji vezmu a pomodlím se za vás…

Požehnaný jsi Pane Bože, Stvořiteli náš, že nám dáváš krásný svět a na něm děti; že jsi dal tatínky a maminky, kteří měli odvahu mít děti a předávat jim to, co sami dostali. Děkujeme Ti za naše babičky a dědečky, prarodiče, kteří nám předali to, co smíme dávat dále. A prosíme Tě…

Fórum 2000 v Litomyšli, 15.10.2014

Taliban v Čechách

Pečlivě jsem jsem sledoval kampaň v několika městech. V Praze, v Říčanech, Náchodě, na Ústecku (myslím to nad Labem) a v Litomyšli, ale jsem téměř přesvědčen, že moje pozorování s obměnami platí obecně. Zdá se mi, že v Čechách a na Moravě či ve Slezsku nastupuje jistá forma „talibanismu” který má za cíl spasit, zachránit, případně vrátit staré pořádky. Zároveň používá jakékoliv metody; pravda - zatím nesahá přímo na lidský krk.

Představa, že po dvaceti pěti letech je pozdě na všechno, divokost světa kolem a možná ještě další faktory posouvají hesla od veselých po komické, od politicky střízlivých po agresivní. Ale není to jen v kampani. Týká se to i skladby kandidátek. Málokdo se hlásí ke svým výsledkům, přiznává to, co dělal. Kdo se odkazuje k jasným skutečnostem, bývá považován za pitomce.

Na kandidátkách se bez zábran přechází od nezávislých k nezávislým. Snesl bych od zavedených a parlamentních stran k nezávislým, ale mezi nezávislými surfuje ten, který se žene za cílem formou jednoho, dvou, tří rozvodů a nových sňatků. Jednou se kandidáti ukázali jako nespolehliví a nebyli zvoleni, pak se zaregistrovali jako jiní nezávislí. Tváří se nově a nově zase kandidujují. Tedy doufají v naprostý úpadek paměti voličů, opovrhují jimi a dělají z nich stádo, které jen hází lístky. Ale pro mne je to ještě závažnější. Opovrhuje se skutky. Nezáleží na tom, co člověk dělal a dělá. Hlavně, jak se tváří. To je v církvi i mimo ni předzvěst velkých nesnází.

Volební subjekty dokonce kandidují pod jménem, které patří jakémusi občanskému sdružení. To samo je průkaz hlouposti. Dokonce takové, že si kandidáti nově pojmenovaného spasitelského volebního subjektu nevšimnou, že zakladatelem toho zneužitého občanského sdružení je kandidát jiného volebního sdružení. Postižení a zneužití se brání, soud vydá předběžné opatření a onomu spasitelskému volebnímu subjektu je to naprosto jedno.

Hysterie kandidátské podlézavosti. Jeden z kandidátů byl léta starostou, kopal statečně za stranu, která se dnes propadá směrem dolů díky odlivu svých kandidátů a sponzorů do jiného úspěšného volebního sdružení. Starosta a pozdější zastupitel předváděl vždy kariérismus a podlézavou ochotu skrýt cokoliv mocí výřečnosti či kamarádskými vztahy s vrchností. V jarním městském zpravodaji se starosta hystericky rozloučil, že už nebude volen a jen podotkne, že bude na konci jedné nové kandidátky. Samozřejmě, že je to opět spasitelská kandidátka staronových kamarádů. Cíl bývalého starosty je jasný: zazářit a opět vystoupat.

Pokud vám připadne, že slovo „talibanismus” je příliš silné a nesmyslné, pak bych rád vysvětlil, že jej užívám po důkladném rozmyslu. Všechny divoké systémy, které jsou ochotny obětovat životy některých svých lidí a především životy okolí, stojí na hysterickém příklonu k nějaké ideologii, zjednodušení složitých stránek života. Všechny takové systémy začínají prosociálně, místy něžně. Hladí koťátka a rozdávají dětem zmrzlinu. A dělají to tak dlouho, než získají přízeň unavených a zničených lidí. V tu chvíli je zničí ještě více.

Nikdy na začátku nevíte, "pro co" vlastně jsou. Nemají detailní program, neví, nezaměstnávají se minulostí. V našem případě nechodí jako diváci na zastupitelstva poslední čtyři roky, nezajímají se. Ale pak jsou pro změnu. Pak na vše dohlédnou. Všechny aliance označené „pro” jsou nebezpečné po celých deset let, co se používá tento název, počínaje Hradcem Králové. Tamní Volba pro město uzrála, vybarvila se. Mnohé subjekty s tím logem lehkosti se vyčeřily a mají plné právo kandidovat. Ale na mnoha místech, zvláště letos, jde o pustý podvod na voličích. Jsou především pro sebe. Pro vlastní záměr, pro majetek a pro zbohatnutí. Cílem je případně návrat starých pořádků. Nic víc. A tihle kandidáti čekají, že jim voliči ještě dají hlasy!? To je „talibanismus”.

Léta říkám, že svět a biblické myšlení nejsou jednoduché. Nadzvedne mne každý hlasatel spásy, který tvrdí, že s Kristem je to jednoduché. Nic není jednoduchého. Pakliže některé stránky lidského života nejsou moc složité, pak tomu říkám, že to není jednoduché, ale prosté. A letošní volby vytunelovaly i tuto poslední naději zdravého rozumu. Když kandidát neví, jak se složitým způsobem dají docílit dobré cíle v politickém boji domluv a následného hlasování, tak prohlásí: „Prostě to zařídíme!” A člověk si asi má připadat, že je jako pitomec, že na to nepřišel už dříve sám.

- - -

A aby to nebyla jen tak obecná analýza, tak ještě konkrétněji: Dnes i kdykoliv později půjdu volit podle rozumu. Nejlépe ty, které jsem viděl posledních osm let a znám jejich činy před úspěchem i poté, co uspěli a vládli. Volit budu podle skutků.

Dopis bratrovi

Rostislav Kotrč, farář
Církev Československá husitská v Chlumci nad Cidlinou

Milý bratře Rostislave,
prosím zvaž, zda alespoň na jeden týden nepožádáš o neplacenou dovolenou. Je totiž týden do voleb, přípravy vrcholí. Kandidatura vyžaduje čas a síly. Pochopitelně nelze dělat dvě poslání najednou. Sice Tě biskup ustanovil, nejsi volen, ale je to jistá forma dohody a delegace biskupova povolání volbou. Jsi už tedy jistým způsobem teď zastupitel své náboženské obce ve městě. Téměř bych tvrdil, že nepotřebuješ mandát v zastupitelstvu k tomu, abys měl v městě znatelný vliv.

Také prosím, abys směle používal sborových prostor k tomu, že pozveš městské politiky a jejich voliče k obecní debatě o podstatných věcech. Ať se tam pohádají a ať se tam smiřují, ať se v církvi hledá konsenzus. Pokud někoho zveš, tak jako pana Ondráčka, pozvi jej do hospody a netahej do toho sbor. To je moje bratrská rada. Namítneš-li, že mi do toho nic není, tak máš možná pravdu, Nemáš ji jen v jednom případě, že jsme já i Ty bratři v Kristu a můžeme se vzájemně povzbuzovat a doplňovat. Za svou stejnou víru v Pána Ježíše bychom také spolu byli biti, kdyby na to přišlo.

Píšu Ti to jako bratr. Před lety jsem se na tři měsíce uvolil, že pomůžu jedné politické straně, byl jsem jejím členem a funkcionářem. Kandidoval jsem bez naděje na úspěch za stranu, která si říkala Naděje. Nelituji toho. Mnohé z toho, co jsem tehdy říkal, dnes jiní opakují. Ale sám od sebe jsem požádal své staršovstvo a církev o tři měsíce neplacené dovolené. Sbor jsem obstarával dále, protože lidské potřeby si dovolenou neberou, ale neměl jsem mandát placeného duchovního. Cítil jsem, že to nejde dohromady.

Tak to, prosím Tě zvaž. Přeju Ti pokoj a síly od našeho Pána.
Tvůj bratr Daniel

 

Martin Bursík by měl být senátorem!

Proč by se mi líbilo, kdyby byl Martin Bursík senátorem? Nejsem voličem jeho obvodu a asi tam nemám ani tolik přátel, kteří by na má slova dali, ale přesto to napíšu. Rozhodl jsem se k tomu psaní už před nějakým časem přesto, že vím, jak slovutné má soupeře.

První důvod je ten, že si myslím, že Senát Parlamentu České republiky nemá člověka, který by se podílel na řešení koncepčních záležitostí životního prostředí. Jakkoli mám radost z nové senátorky za SZ, ani ona to není. Parlament nemá ekologa! Má sice jednoho bývalého ministra životního prostředí, ale ten to také není. Parlament nemá takové odborníky a zároveň politiky, kteří by aktivně bránili krokům devastujícím přírodu. A to nejen z politického hlediska, ale také z odborného. Ale nesporně také z hlediska politického! Chci slyšet o koncepcích, o výhledech k budoucnosti. To u Bursíků slyším. A nemusí se mluvit o volbách.

Když se dívám na graficky povedené kampaně, mám dojem, že ve vizuálu podobenek kandidátů neustále opakují to, co přinesl k volbám právě Martin Bursík. Ve všech peripetiích předcházejících ony volby v roce 2006 i v tom, co bylo poté, Bursík neprohrával. Nesporný osobní vklad do Liberálně ekologické strany je mi sympatický proto, že se zdá tak neskutečný a vyžaduje dlouhý dech, který Martin Bursík má. Nejede v projektech jiných, postavil projekt svůj a musel vědět, že to bude chtít spoustu politické práce, která bude trvat roky. Senátorské volby patří k této cestě, ať se povedou a nebo ne.

Naposled je mi sympatické to, co některé zmátlo: Martin Bursík je kandidátem TOP 09 s podporou LES. Pamatuji na dobu, kdy pan Schwarzenberg litoval ztraceného času, ve kterém nemůže udělat nic pořádného pro republiku. Byl lesníkem a hospodským a dával občas rozhovory. Věřil jsem mu touhu po uplatnění toho, co umí a zná. A s radostí jsem vnímal dobrý tah Martina Bursíka, kterým se Karel Schwarzenberg dostal do aktivní politiky. Ne ze všeho lze mít radost, událo se víc věcí a člověk by nečekal, že se tentýž Karel Schwarzenberg zachová jako zralý chlap a podpoří Martina Bursíka. Proto je tu spojení, jakých v české politice příliš nevidíme.

Po potopě

Noe se stal hrdinou amerického velkofilmu. A já jsem si jej udělal hrdinou kázání, které slyšeli v Říčanech a v Litomyšli. Nikomu jsem při něm nechtěl vzít to, co se o hrdinovi knihy Genesis učili od mládí. Chtěl jsem to jen rozšířit. Tady je verze poznámek pro Litomyšl.

Zderaz 2014

Liberecký sbor Církve bratrské vyjíždí s rodinami na Litomyšlsko. Na některé večery prázdninového týdne si zve hosty. Měl jsem tu čest být letos jedním z nich. Tady jsou poznámky, které jsem používal při debatě o Konzervatismu a liberalismu v církvi. Na chvilku jsem se zastavil v Litomyšli za Effathou, což je podle mne vynikající podnik pro zpěvavé děti. Díky všem organizátorům! Odtud je fotka, autor Filip Smola. Více fotek zde.

#WeAreN

Jsem "Nasrani" tj. Nazaretský, tedy křesťan. Pokud začne zneužívat toto označení jen nějaká část křesťanstva, stáhnu jej. Ale teď mi sedí. Tento znak je odznakem arabských křesťanů, s nimiž solidarizuji. Napíšu ale víc: Mísí se mi dohromady konflikty. Ten, z něhož Izrael pomalu couvá poté, co zřejmě dosáhl toho, co potřeboval, a toho, který ženou dopředu islámské síly (ISIL) v Iráku. A možná i jinde. Boje Izraelitů, jakkoliv jsem je snášel se zatnutýma zubama, mi připadaly jako boje proti tomu, co by mohlo následovat zmutováním Hamasu. Nicméně si nakonec nejsem jist, zda právě to, co přinesly boje v Gaze, nevytvoří z dětí Hamasu ještě zběsilejší a podivnější nenávistná stvoření bojující proti všemu, co jen vypadá jako Izrael. Jakéhosi Amáleka.

Na okraj přidávám dnešní kázání, které je na sborovém webu www.cb.cz/ricany i se zvukem.

Boží myšlení

Slíbil jsem tu vyvěsit kázání z poslední neděle v Litomyšli, tj. ze 13. července tohoto roku. Tak tady je. Bylo o jiném myšlení, kterým disponuje Pán Bůh. O tom, jak se od nás liší a jak jej můžeme - alespoň trochu - poznat. Bible je skvělá detektivka a starou smlouvu občas vykládá ta nová. Budoucnost potřebujeme proto, abychom porozuměli Tóře - říkává rabbi Sacks...

Míra mé víry

Slíbil jsem zveřejnit poznámky z Litomyšlské 1. neděle po sv.Trojici. Tady jsou a budu rád za jakoukoliv poznámku či názor. Vítám rozhovor nad Biblí, však mne znáte. Bývám v Litomyšli jednu neděli v měsíci a občas i jinak.

 

Nikam nekandiduji

...ale stěhuji se. Zcela evidentně to některým lidem, kteří jsou zaujati bojem o moc a peníze v Říčanech, nedošlo. Článek v Říčanském Kurýru 6/2014 mne v tom jen utvrzuje. Skutečně po ničem netoužím a budoucnost tohoto města nebudu ovlivňovat. Pokud jsem mohl, pomáhal jsem tu k tomu, aby se potkali zajímaví a správní lidé a aby z toho měli užitek i ti další. Myslím na generace dorůstajících dětí a myslím na potíže, zvláště sociálního rázu, které některým dojdou, až když bude pozdě. Nemám jiné cíle. Pokud mi je někdo podsouval, tak ať je mu Pán Bůh milostiv.

Kořeny a křídla / na okraj konference v Trutnově

V deštivém Tutnově se odehrála 17.-18.5.2014 výroční konference zástupců sborů Církve bratrské. Pokud dobře počítám, byl jsem na konferenci potřicáté a letos jsem doprovázel delegáta, který byl na konferenci poprvé. Divíte se mi, že se ohlížím? Nejvíce mne bavily konference, kam ještě chodili soudruzi z ministerstva kultury. Jednou vztekle odcházeli před ukončením, protože jsme nezvolili za předsedu toho, koho nám doporučili.

Poslední dobou mne konference dost nudí. Ne, že bych se nesnažil je nějak ovlivňovat. Snažil, ale bezvýsledně. Stále platí to, co za soudruhů: To, co se několika lidem nelíbí, či je třeba to odhlasovat, se dá dobře a neprůstřelně potvrdit všemi hlasy. Stačí připravit hlasování. Říká se, že jsme církví kongregačně-presbyterní. To je dobrý název, protože když se to hodí, odvoláme se na to, že hlasovala celá kongregace (shromáždění, konference…) a jindy zase, že jsme presbyterní a tedy rozhoduje zvolená rada či předsednictvo. Mazaná logika.

Tentokrát mne zaujalo více věcí, ale napíšu zde dvě: První byla Zpráva předsedy Rady Církve bratrské o rodině. "Rodina - naše kořeny i křídla" - heslo, pod kterým připravujeme už tradičně podzimní akci nazvanou "Modlitba za domov" a samozřejmě i diskusní konferenci, která na ni navazuje. Můj problém tedy není v tom, že bych nějak výrazně nesouhlasil s obsahem. Souhlasím. Dokonce některá slova, která pak zazněla od bratra předsedy v Trutnově, považuji za přelomová. Jenže zazněla za polstrovanými dveřmi. Myslím ta slova ve vztahu k rozvedeným, opakovaným sňatkům či jinak orientovaným. Ale jako celek bylo její projednávání naprosto nezvládnutou více než hodinou společného času. Nudné a bezcílné, bez závěru, bez výzvy a bez rady. Bez nadšení a bez schůdných kroků.

Dovedl bych si představit, že se po úvodních slovech rozejdeme do čtyř skupin (Příprava na manželství, Rozvody a nové sňatky, Zachování manželství a Jinak orientovaní) a na připravené body povede vždy jeden delegát diskusi, která bude mít za úkol definovat závěry. Ve společném jednání se pak zpravodajové vystřídají, aby sdělili komuniké, a je připraven souhrnný dokument, který se dá k redakci a navečer se prezentuje na připravené tiskové konferenci a jde médiím.

Konference je už léta mdlá, má vepředu mdlé a unavené vůdce, kteří nikam nevedou. Mají co dělat sami se sebou. Nenaznačí směr, nestrhnou a nemotivují. Nezažil jsem žádné doznání nebo omluvu. Asi není za co. Za krize nikdo nemůže, případně jen zvenčí. Představitelé vděčně přijímají nekonfliktní hlášky. Vzruch se dohání poplašnými zprávami. Jako například problém najmenování třiceti delegátů za Církev bratrskou v ČR, kteří budou účastníky společné konference se slovenskou církví. Ten problém jsme si vytvořili ale sami.

To je ta druhá věc: Při konferenci v Bratislavě v roce 2010 jsme si vybrali, že budeme se Slováky dělat společně jednu ústavu a nedopřejeme si svobodu dvou cest bratrských církví, které se vzájemně zavážou smlouvou o spolupráci. Snad to byl panický strach z rozdělení, či odpadu těšínských sborů, které by taky chtěly svobodu. Ať tak, či tak, bylo to rozhodnutí, které nás poznamenalo a předznamenalo vše další. A konference si většinově tu cestu vybrala sama.

Následovala hysterie citů, které apelovaly na to, co vůbec nebylo tématem. City zdůrazňovaly vzájemnost československou, která však nikdy nebyla zpochybněna. A jako každá hysterie volající po "lásce" vykonala své. Protože hromadná láska se poskytuje snadno, vyhověli jsme a byla připravena ústava.

Až při loňské konferenci v Brně, kde se ústava přijímala, jsme pochopili, že nešlo o československou vzájemnost (bratry Slováky jsme od té konference v Brně neviděli a neslyšeli, snad jen ty Bratislavské). V Brně jsme pochopili, že Češi a Slováci mají být svázáni ústavou k tomu, aby česká církev a bratislavský sbor neodpadli od víry pravé a neordinovali ženy a nakonec neopustili evangelikalismus. Byli jsme v Brně svědky celkem nechutné hádky dvou slovenských sborů, či rady a bratislavského sboru a naléhání na schválení dokumentu, protože slovenská část už potřebovala v Brně schválit svůj poriadok. Tak jme ústavu schválili.

Protože jsme schválili společnou konferenci s ústavodárnou mocí, začínáme řešit nesmyslné problémy. Například to, že nevíme kdo a jak nominuje delegáty za českou část. Ale proto, že provozujeme hysterickou a virtuální kongregačnost, diskutujeme všude a o všem (stačí, aby byla kazatelna nablízku a mikrofony se půjčovaly do auditoria). Navíc jsme terčem demagogických poznámek o tom, že společná konference bude řešit velice a nesmírně důležité záležitosti. Není jasno jaké. Pokud nějaké, tak uměle vyrobené. Ale ještě před těmi záležitostmi nás čeká ten způsob výběru třiceti delegátů za ČR na společnou konferenci. Já se rád vzdám.

Tak tuhle komedii můžeme provozovat jen za dveřmi a ve své bratrské atmosféře, kde se vlastně chceme pořád dokola točit na místě a diskutovat o diskusi.

Kde to žijeme?!

Fakta: 29.3.2014 byl zvolen Andrej Kiska prezidentem Slovenské republiky. Televize Noe odvysílala 6.4.2014 dvacetiminutový pořad "V souvislostech", kde Ladislav Snopko komentoval vítězství nezávislého kandidáta. Pořad je možné si poslechnout zde. A následně je televize NOE požádána Radou pro rozhlasové a televizní vysílání o vysvětlení, které má být doručeno do 30 dnů, proč byl pořad nevyvážený a neobjektivní. A proč moderátorka (Veronika Sedláčková) neudělala v rozhovoru s Ladislavem Snopkem více pro kvalitu pořadu. Více zde.

Nechápu dobře, oč se jedná. Připadne mi to jako zkouška, zda drzost dozorujících orgánů má a nebo nemá meze. Stavím se za to, aby do třiceti dnů dostala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání slušné a faktické vysvětlení a aby to doprovodil i patřičný odpor občanů proti její zvůli.

Bůh žehnej mým protivníkům!

Dostávám lecjaké připomínky ke své práci. Nestěžuji si, Vím, že to patří k mému životu. Jedna silná námitka napadala moje vyjadřování či to, jak jsem jmenován v tisku či v médiích obecně. Farář! Copak má naše Církev bratrská faráře a bydlí na farách? Já odpovídám: Nejsem ten, který by to potřeboval, aby mne někdo tituloval. Nejraději jsem pro všechny Danielem. A tečka. Naposled mne rozesmálo, když jsem v Litomyšli odcházel od "Nového kostela", jak se tam oficiálně říká, a přišel mi vstříc bezdomovec. Bylo to v čase, kdy chodívají prosebníci, to je v sobotu (nebo v neděli) navečer. Šel najisto. Ptal se mne, zda "tam", a ukázal na dveře kostela, je pan farář. Měl jsem jej poučit, že my v církvi máme bratry kazatele, bydlíme se sborových domech a naše místa ke scházení se nazývají modlitebny? Připadal bych si jako pitomec.

Bývám napadán za to, že nemám vysokoškolské vzdělání. Ano, nemám. Když jsem si na pražské střední škole v roce 1974 vybojoval přihlášku na teologickou fakultu, pozval si mne na pohovor tehdejší předseda Rady Církve bratrské, zároveň agent StB, a oznámil mi, že kazatelů máme dost a že nedostanu doporučení. Když jsem pak po vojně nastoupil v Děčíně a přišel rok 1989, byl jsem už ve službách a měl jsem jen studium při ústředí své církve a péči několika kazatelů-učitelů. Byl jsem v práci od Chomutova po Rybniště, měl jsem doma děti. Zvolil jsem tak, že nebudu doplňovat vzdělání za účelem získat titul. Tajně jsem doufal, že jako čin pokání by mohli naši bratři, původně z StB, dojednat nostrifikaci našeho studia u nějaké zahraniční univerzity, jako se to dělalo v jiných církvích. Nedojednali. Nevadí. Studuji stále a titul honit nebudu :-)

Na Fialce s Tomášem Krausem

Sotva doklaply dveře limuzíny předsedy Evropského parlamentu, Martina Schulze a českého premiéra Sobotky v Terezíně, jel Tomáš Kraus do Říčan. Považujeme si toho! A velice! Prezentoval nám dvě hodiny svoje poznámky k dějinám vyvoleného národa a diskutoval. Fotku, kterou přidávám, mám radši, než ostatní. Vrásčité ruce, krásná slečna uprostřed a Tomáš v rohu, hledí ven a do jiného světa...